
Cestou z Mestie

Na procházce v botanické zahradě v Batumi

Jezero Ardagani kousek od pobřežní promenády v Batumi
… část mého světa
Cestou z Mestie
Na procházce v botanické zahradě v Batumi
Jezero Ardagani kousek od pobřežní promenády v Batumi
Dvojvrchol Ušby se nám schovává v mracích
Pohled do údolí v Ušguli
Večeře v Mestii
Mostek na začátku trasy k ledovci Chalaadi
Ledovec Chalaadi a my
Pohled na městečko Mestia
Ortodoxní klášter Džvari nad Mcchetou
Pohled na Mcchetu s katedrálou
Sirné lázně ve čtvrti Abanotubani v Tbilisi
Pohled z pevnosti Nariqala na Tbilisi
Pohled na Bospor z mostu Sultána Selima Hrozného
Budíček v pět ráno není dvakrát příjemný, ale není zbytí, máme-li být v půl osmé na letišti v Praze, nedá se nic dělat a je potřeba si přivstat. Rychle se nasnídáme, dobalíme poslední věci do kufrů a batohů a vyrážíme. Cesta probíhá bez problému, v poklidu a tak před půl osmou parkuji na dopředu zarezervovaném parkovišti PA Smart na letišti u terminálu 2. Vyndaváme kufry z auta a přemisťujeme se s nimi k terminálu 1, u přepážky Turkish Airlines už probíhá odbavování i k našemu letu, a tak se kufrů rychle zbavujeme a s palubními vstupenkami vyrážíme trávit čas k odletu do obchůdků v bezcelní zóně. Naštěstí čas utíká poměrně rychle a ani náš let není nijak opožděn a už před devátou u brány A5 nastupujeme do Airbusu A321 tureckých aerolinií. Spokojeně se usazujeme na předem rezervovaná místa za křídle, prozkoumáváme místní entertainment systém a máme radost, že nám díky filmu cesta rychleji uteče. Po jedné hodině odpolední přistáváme na novém istanbulském letišti, je znát, že je to opravdu velké letiště, než zastavíme u stojánky, pojíždíme skoro dvacet minut. I následný přesun z rukávu až ke karuselům s kufry je přes všechny ty pohyblivé pásy a chodby zdlouhavý a navíc poměrně nudný. Jak je letiště nové, tak je spousta míst ještě nedokončených, obchody zavřené. Ten dlouhý přesun ale jednu výhodu má, když dojdeme ke karuselu, kufry už na něm jezdí, takže je jen popadneme a přesunujeme se podle značení do druhého podzemního podlaží, odkud odjíždějí autobusy HavaIst, zajišťující přepravu z letiště. V pokladně si kupujeme 4 lístky na linku číslo 8 směřující na letiště Sabiha Gökçen, řadíme se u odjezdové zastávky do řady a vyhlížíme autobus, který by dle jízdního řádu měl asi za 10 minut. Jízdní řády jsou ale jen informativní a tak do autobusu nasedáme asi za půl hodinky, času ale máme dost, tak nám to nijak nevadí, důležitější je, že sedačky jsou pohodlné, místa na nohy dost a teplota uvnitř úplně optimální. Cesta autobusem příjemně ukolíbává a tak postupně všichni začínáme klimbat, mně se podaří udržet oči otevřené k mostu sultána Selima Hrozného přes Bospor a tak mám možnost se pokochat nádherným výhledem. Pak ale i já usínám a probouzím se až kousek před letištěm Sabiha Gökçen. Venku jsou všude kaluže, zřejmě pěkně sprchlo, ale když z autobusu vystupujeme, už zase svítí sluníčko a venku je docela slušná prádelna. Přesunujeme se na letiště, opět se nám podaří se rychle zbavit kufrů, pak se tak různě poflakujeme po letišti, dáváme si v místním koutku s rychlým občerstvením něco k jídlu a čekáme na náš let. I tentokrát nám přeje štěstí, let není nijak opožděn a tak v půl osmé opouštíme Istanbul a za sledování filmů směřujeme podél jižního pobřeží Černého moře dál východním směrem. Po půl jedenácté večer dosedáme na mezinárodní letiště ve Tbilisi a po absolvování nezbytných procedur a vyzvednutím si kufrů zamíříme nejdříve k přepážce půjčovny Hertz, kde mám z domova zamluvené auto na celé tři týdny našeho pobytu. Hertz jsem volil z toho důvodu, že jako jedni z mála umožňují půjčit auto nejen v rámci Gruzie a Arménie, ale i na ježdění po Ázerbajdžánu. Se zástupcem půjčovny poměrně rychle vyplníme všechny potřebné papíry, dostávám informaci, že dokumenty potřebné k přejezdu hranic si mohu vyzvednout následující den v pobočce půjčovny v hotelu Radisson Blu kousek od centra a zamíříme na parkoviště k autu.
Ubytování v Tbilisi
Na letišti v Muscatu
Jedna z lodí dhow v Suru u mostu
Koupel v jednom z jezírek Vádí As Shab
Propadlá jeskyně Bimmah Sinkhole neboli Ďáblova díra
Krásně nasvícená mešita Al-Ameen v Muscatu
Svítání v poušti Wahiba Sands
Markéta na velbloudu v poušti
Centrální jezero ve Vádí Bani Chalid
Podvečer na pláži v Ras Al Hadd
Kladoucí želva v Ras Al Jinz
Vesnice Al Manakhir v pohoří Jebel Achdar
Naše dva stany v kempu Desert Retreat Camp
Zábava s pískem v podvečer ve Wahiba Sands
Na prohlídce pevnosti v Nazvá
Kousek závlahového systému Fajal Daris
Pohled na stezku a dno kaňonu Nakhr v Jebel Shams
Na večeři v Nazvá
V pevnosti v Nakhalu
Horké prameny Al Thowarah u Nakhalu
U prehistorických hrobek v Al Aynu
Pohled na centrum v Nazvá
Velká mešita sultána Kábuse v Muscatu
Hlediště v královské opeře v Muscatu
Delfíni u Muscatu
Při šnorchlování nedaleko Muscatu
Ráno u hotelu Centro Sharjah by Rotana
Budova opery v Muscatu
Nábřeží v Muscatu
Ceremoniální palác al-Alam v Muscatu
Pohled na Riyam Park v Muscatu
Letadlo v Praze Ruzyni
Atrium v hotelu Centro v Sharjah
Po raním probuzení a kontrole předpovědi počasí, zda-li nedošlo k nějaké změně a nechystá se konečně nějaké ochlazení ponecháváme v platnosti náš večer domluvený plán vykašlat se na polední prohlídku Vratislavy, neboť procházet se městem v 35°C není úplně ideální nápad a zamíříme raději na raní procházku po Lodži. Vydáváme se směrem k parku Prince Józefa Poniatowského, na snídani si zajdeme do nedalekého McDonald’s a ještě se chvíli procházíme po atraktivní hlavní třídě města, Piotrkovské ulici. S délkou 4 km jde o nejdelší pěší obchodní zónu v Evropě, je zde velké množství obchodů, barů, restaurací, kaváren a diskoték. Ulice je lemována dekorativními fasádami z dob průmyslového rozkvětu města v devatenáctém století a nachází se zde i chodník slávy, který připomíná osobnosti polského filmu. A všímáme si i neobvyklých soch, oslavující další kreativní osobnosti města, klavíru Artura Rubinsteina, Tuwimovu lavičku nebo sochu Wladyslawa Reymonta sedícího na velkém cestovním kufru. Začíná být docela slušně teplo a protože zbytek rodiny už se těší domu a z našeho výletu jsou všichni zážitků už přesyceni, vracíme se k autu a město opouštíme jižním směrem. U Katowic na benzínce opět dotankovávám nádrž do plna, kupujeme nějaké bagety a pití do auta a uháníme dál na Ostravu a po D1 s odbočkou u Humpolce dál domu. Tam přijíždíme po šesté hodině večerní, jsem moc rádi, že jsme po 17 dnech a celekm 5414 ujetých kilometrech opět šťastně doma. Ale s výletem jsme spokojeni, viděli jsem spoustu zajímavého a přivážíme si velké množství společných zážitků. Dnes jsme ujeli 631 km.
„Náš“ domeček v Kleiniki
Vstup do NP Bělověžský prales u Kamianiuki
Mirský zámek
Nádvoří zámku Ňasviž
Věčný oheň a památník v Brestské pevnosti
Památník Alaxandra Puškin u hotelu Belarus
Městské váhy a katedrála Svatého ducha v Minsku
Kateřinin palác v Carském Selu
Interiér Kateřinina paláce v Carském Selu
Pavilón Grotto v areálu Carského Sela