Trošku si přispíme, já jsem po včerejší vydatné večeři tak přejedený, že se odmítám vydat na snídani, a tak na ni dolu vyráží jen děti s Magdou. Paní domácí prý tentokrát Markétce udělala i bramborou kaši, takže opět velká pochvala našim ubytovatelům, dostanou od nás na bookingu hezké hodnocení. Já zatím na pokoji lehce balím, po návratu zbytku rodiny to společně celé dokončíme, odneseme věci do auta, rozloučíme se s domácími a vyrážíme z Batumi podél pobřeží na sever. Původně jsem plánoval, že bychom do cíle naší dnešní trasy, města Achalciche, jeli nejkratší možnou cestou, což je silnice východním směrem, kudy je to asi 160km. Ale po shlédnutí videa z cesty raději volím dálnici kolem Kutaisi, což je sice dvakrát tak dlouhá cesta, ale na čas asi rychlejší a nehrozí, že někde nechám vanu. Cesta poměrně rychle utíká, kolem jedné hodiny odpolední projíždíme městem Bordžomi a tak si říkáme, že bychom mohli zajít na oběd a trochu se provětrat. Parkuji naproti želežniční stanici, na oběd jdeme do vedlejší restaurace Metropoli a pak se jdeme projít tímto příjemným lázeňským městem. Místní minerální voda Bordžomi zaujímá první místo v exportu Gruzie a je oblíbená skoro ve všech zemích bývalého Sovětského svazu. Procházíme upraveným parkem, stoupáme do mírného kopce podél řeky Bordžomula a rozhlížíme se kolem na lázeňské domy. Vypadá to tu trošku jak v menších Karlových Varech, hluboké údolí s řekou uprostřed a historické a modernější lázeňské domy na obou březích. Navštěvujeme také nějaké ty krámky se suvenýry a různými ručními výtvory, Magda si takhle v jednom krámku s bižuterií kupuje k dnešnímu svátku šperky. Míříme k centrálnímu parku, kde by mělo být možné ochutnat z minerálních pramenů, navštívit nějaké turistické atrakce a svézt se lanovkou s výhledem na celé město. Když ale zjišťujeme, že vstup do parku je placený, stačí nám jen procházka k jeho bráně a vracíme se zpět k autu. Cestou objevujeme stánek s rolovanou zmrzlinou, pro mě je to věc neznámá, Markéta už to prý zná z videí na netu a tak si necháváme od hbitého a šikovného prodavače urolovat několik ovocných kousků vynikající zmrzliny. Nasedáme do auta a vydáváme se na poslední asi 50 kilometrový úsek naší dnešní cesty. Kolem půl páté parkujeme na dohled od místní pevnosti před penzionem, kde máme zajištěn pokoj na následující dvě noci. Majitelé jsou moc milí, obzvláště po té, co zjistí, že se s námi dorozumí rusky, i když překvapivě zvládají dobře i angličtinu.
Zjišťujeme, jak to se snídaní a možností večeře, přendáme zase naše věci z auta do čistého a útulného pokoje a vyrážíme na prohlídku do vedlejší pevnosti Rabat. Tato pevnost byla postavena ve 13. století a před několika lety prodělala rozsáhlou rekonstrukci. Z venku jsou vidět jen mohutné obranné zdi, když ale platíme vstupné a vcházíme dovnitř, jsme ohromeni tím, co všechno vidíme. Protože jednotlivé budovy jsou z rozdílných období a tedy i od různých vládců nad pevností, jsou prostory za zdí směsicí různých slohů a stylů, které ač by mohli působit jako nesourodý mišmaš, tvoří velice harmonický celek. Je zde původní hrad, který vypadá jak ze staré Anglie, mešita a osmanský palác, různé altánky, vodní bazénky a zahrady, všechno se snažíme si prolézt a prohlédnout. Vystoupáme i na věž hradu, ze které jsou krásné výhledu dolu na celou pevnost, město, ale i okolní krajinu a hory v dáli. Celé to na nás působí na nás jako oáza, atmosféra místa je opravdu neopakovatelná, a musíme říct, že tahle čisté místo jsme zatím nikde jinde v Gruzii neviděli. Před sedmou hodinou pevnost opouštíme a vracíme se zpátky na penzion, kde si na terase dáváme vynikající večeři, pak už si jen na pokoji pouštíme filmy a po sprše jdeme všichni spát.