Monastýry Varlaam a Metamorfosis v Meteoře

Ráno po probuzení si v kempu uděláme snídani, spácháme základní hygienu, sbalíme stan a vyrážíme na dopolední prohlídku Meteory, dle informací z kempu víme, že dopoledne má mít otevřeno monastýr Varlaam a tak míříme k němu. Parkujeme na ještě poměrně poloprázdném parkovišti kousek od krásně vyřezávané brány, umožňující přistup k monastýru a pomalu stoupáme po schodišti vytesaném ve skále až ke vstupu. U pokladny platíme 3€ vstupné, bereme si šátky na zahalení nohou v kraťasech a zamíříme na krásně upravené prostranství. Monastrý Varlaam je druhý nejrozsáhlejší v Meteoře a vybudován byl na začátku 16. století. Nacházejí se v něm chrámy Všech svatých a Nejsvětější trojice, v jejichž interiérech si prohlížíme krásně freskami a ikonami zdobené stěny, ostatky svatých a vzácné rukopisy. Procházíme si i malé muzeum, kde si jednak nahoře na dřevěné verandě prohlížíme vystavený středověký rumpál a koš, ve kterém se kdysi mniši dopravovali. Když se nakláníme přes zábradlí, nedokážeme si představit, že bychom tu cestu vedle strmé skály, která trvala i půl hodiny, byly kdy ochotni absolvovat. Dole ve sklepení si pak prohlížíme obrovský dřevěný sud na vodu ze 16. století o obsahu 13 000 litrů. V monastýru trávíme zhruba hodinu, pak se opět vydáváme po vyhlídkové silnici směrem na východ a kocháme se výhledy za dopoledního slunce, které opravdu berou dech. Všechny monastýry působí, jakoby byly zcela přirozeným pokračováním skal, až tak se tu skloubí byzantská architektura se zdejší přírodní scenérií. Z Meteory míříme na sever, cesta ubíhá bez problémů, ani na hraničním přechod Niki – Medzitlija se příliš nezdržíme. Na řecké straně na nás jen mávnou a na té Makedonské není žádná velká fronta a odbavení probíhá docela rychle. V městě Bitoli, druhém největším v Makedonii, se rozhodujeme získat nějaké ty makedonské denáry, navigace mi říká, že by se tu u hlavní silnice měl nacházet bankomat. Zastavuji na krajnici a Magda odhodlaně vyráží odhadovaným směrem, vrací se však až po čtvrt hodině, bankomat už byl zrušen, místní ji však ukázali cestu k nejbližšímu dalšímu a tak máme k dispozici potřebnou hotovost. Ta se hodí o kousek dál v městečku Resen, když potřebuji natankovat a na zdejších benzínkách zatím platební karty neberou. Kolem třetí parkujeme v Ohridu v Partizanske ulici, kde máme přes booking zajištěné na dvě noci ubytování v jednom z bytů zdejších patrových domů. Majitel bytu přijíždí téměř okamžitě po zavolání, domlouváme vše potřebné, nataháme naše tašky na ubytování a vyrážíme na pozdní oběd do restaurace Orfej, kam to máme v podstatě jen přes ulici daleko. Protože je poměrně horko, po obědě se vracíme na pokoj, převlékáme se do plavek a jdeme ani ne deset minut přes Holandský park na Buffalo Beach k Ohridskému jezeru se zchladit. Toto jezero je prý až 3 miliony let staré, patří mezi největší krasová jezera na světě a k nejhlubším jezerům na Balkáně. Po koupání ve Skadarském jezeru a Jónském moři je pro nás ale jeho voda trošku zklamáním, není tak čarokrásně čistá, na dně spíše blátíčko a poměrně velké množství rostlin, ale ochlazení je to příjemné a když se člověk dostane dál od břehu, tak už ani ty rostliny a blátíčko na dně nevadí.

Fotogenický kostel sv. Jana z Kanea v Ohridu

Po návratu do bytu se převlékáme a vydáváme se na procházku do centra, jdeme příjemnou promenádou podél pobřeží až k malému přístavišti, tam pak chvíli i po dřevěné stezce nad hladinou jezera kolem skály až k nejfotogeničtějšímu místu v Ohridu, kterým je Kostel sv. Jana z Kanea. Tohle místo má své kouzlo, potkáváme zde i svatbu, nevěsta se ženichem a jejich fotograf vybírají nejhodnější záběry pro svatební fotky. My se snažíme o něco podobného, i když tedy popravdě moc se snažit nemusíme, tady vyfotit hezkou fotku není vůbec žádný problém. Kostel stojí na romantickém ostrohu nad jezerem, kolem trocha krásné zeleně a pak široko daleko hladina Ohridského jezera a vysokých kopců v pozadí. Asi půl hodinky se tu zdržíme, procházíme se kolem kostela ze 13. století, v jehož architektuře se mísí byzantské a arménské prvky, vystupujeme na vyhlídku kousek nad ním a kocháme se nádhernými výhledy. Po té pokračujeme trochu do kopce ke Klášteru sv. Klimenta a sv. Pantelejmona, který byl vybudován pravděpodobně v době příchodu Klimenta Ochridského do Ohridu v 9. století. Ten toto místo využíval k výuce prvních studentů Cyrila a Metoděje, kdy je učil novému písmu založenému na hlaholici tzv. cyrilici. Uvnitř je k nalezení i kryptu, kterou osobně vybudoval a do které byl po své smrti v roce 916 uložen a je dodnes pochován. Celá budova září novotou, protože byla před 15 lety kompletně zrekonstruována. Od kláštera se vydáváme k další památce, k římskému amfiteátru, který je dodnes využíván k hudebním a divadelním představením. Cestou uličkami zpět do centra ještě procházíme kolem Kostela sv. Sofie z 11. století, ve kterém se dochovaly fresky z 11. až 13. století, které představují jeden z vrcholů byzantského malířství té doby. Cestou zpět k nábřeží zastavujeme i v obchodě se světoznámými ohridskými perlami, které se vyrábějí speciální metodou ze šupin ohridských pstruhů. Nejde tedy o skutečné perly, ale vypadají opravdu nádherně a zdejší řemeslníci z nich vyrábějí krásné šperky, které se vyvážejí do celého světa. Ani Magda s Markétkou nezaváhají a pořizují si domu hezké náušnice. Kolem osmé jsme zpět na nábřeží, navštěvujeme jednu z místních restaurací, dáváme si něco malého k večeři a zamíříme zpět na ubytování, kde si jen dáme sprchu a jdeme spát.