Ráno na apartmánu v poklidu posnídáme a před devátou se za slunečného počasí vydáváme z Prištiny na jih. Zastavujeme po 10 kilometrech v ulici u kamenné zdi, procházíme kolem ostrahy branou, za kterou se nachází další památka UNESCO, klášter Gračanica. Tento pravoslavný monastýr založil v roce 1315 srbský král Štěpán Uroš II., a charta, která dokládá vznik kláštera, je vytesána na jižní straně do kamene. Procházíme se okolím kláštera, fotíme ho ze všech stran, po ránu je hezké světlo a zatím tu není mnoho lidí a tak to tu máme víceméně celé pro sebe. Vcházíme i dovnitř a obdivujeme výmalby, nádherné fresky a ikony všude na stěnách, sloupech i stropě, masivní kříž i vitríny s vystavenými liturgickými knihami a dalšími texty. Fresky soluňských mistrů zobrazují nejen scény z církevního života a ze života světců, ale i 16 portrétů královské dynastie Nemanjićů. Místo v sobě má nádhernou duchovní atmosféru, potkáváme se i s jednou zde žijících a pracujících jeptišek, se kterou si chvíli povídáme. Po desátí hodině místo opouštíme a jedeme jen pár minut kousek západním směrem, kde zastavujeme na velkém písčitém parkovišti, kde jsme opět úplně sami. Jen nedaleko nás nějaký zemědělec na traktoru orá pole.
Nic nenasvědčuje tomu, že jsme v místě klíčové zastávky na obchodní stezce, která spojovala Egejské moře s Podunajím a kde ve druhém století našeho letopočtu stálo starověké římské město Ulpiana. Město bylo pojmenováno po císaři Marku Ulpianovi Trajánovi, byla zde trvale přítomna římská posádka a v jeho okolí se nacházely stříbrné doly. Procházíme se po cestičkách kolem zbytků zdí jednotlivých budov a staveb, kolem základen sloupů i zbytků po některá místa jsou vyvýšená i s lavičkami a máme tak možnost posedět a nahlédnout na celou strukturu částí města svrchu. Míjíme u různé stély a kameny s římskými nápisy, vše je krásně upravené, všude jsou popisky a opět to tu máme celé sami pro sebe, jsme tu celou hodinku jedinými návštěvníky. Z Ulpiany zamíříme na jih, po dálnici směřujeme na Skopje, hlavní město Severní Makedonie, ale u města Kogjaj odbočíme na západ a stoupáme pomalu kopců pohoří Šar planina.
Rozhoduji se vydat se podívat do zdejšího lyžařského střediska Brezovica, projíždíme kolem velkého množství ubytovacích zařízení až nahoru na velké parkoviště, kolem kterého jsou pro změnu hromady odpadků. Ve středisku je vidět, že už je po sezoně, sněhu sice všude dost, ale všechny vleky v různém stavu funkčnosti stojí, půjčovna lyží i pokladny jsou zavřené a tak jen uděláme několik fotek okolních kopců a pokračujeme v cestě na východ. V půl druhé přijíždíme do Prizrenu, parkuji nedaleko zdejšího obecního úřadu a vydáváme se na prohlídku města. Jdeme kolem Gazi Mehmed Pašova Hamamu, tureckých lázní ze 16. století, které dnes již slouží jen jako muzeum, výstavní sály a kulturní památka. Zamíříme k řece Bistrici, přes kterou se klene starý osmanský kamenný most, jeden ze symbolů města. Přecházíme přes něj, uděláme si několik fotek a dojdeme k mešitě Sinan Paša, největší mešitě ve městě ze začátku 17. století. Celé zdejší okolí má skvělou osmanskou atmosféru, procházíme se kolem mešity i po březích řeky, zajdeme si na pozdní obídek do restaurace Te Syla. Magda asi dává čevapčiči, já si volím směs mas, kde je vedle čevapčiči i pljeskavica a kefty, doplněné zeleninou a hranolkama, oba si náramně pochutnáváme.
Po obědě na vytrávení vyrážíme kolem katedrály Sv. Jiří do kopce na hrad, občas vede cesta opravdu velmi strmě, ale stojí to za to. Ze zříceniny pevnosti (Kalaja) jsou nádherné pohledy u výšky na celé město i okolní hory. Procházíme se po hradbách, navštěvujeme i zdejší malé muzeum a především se kocháme všemi těmi výhledy do okolí a dolu na město, řeku, mosty, mešity, staré osmanské domy i nedaleké moderní části města. V půl šesté jsme opět zpátky dole ve městě, kde si ještě zajdeme na zákusek do cukrárny Gatsby a pak již míříme zpátky k autu. Vezmeme to jinou cestou než kterou jsme sem přišli, chci se podívat k pravoslavnému chrámu Bohorodičky Ljevišské ze 14. století, který má být ve městě dalším místem s velkým historickým významem. Bohužel celé místo je poznamenáno spory mezi Srby a Albánci, částečně vypálené a poničené, uzavřené a obehnané ostnatým drátem. Cestou k autu Magda ještě obdivuje několik krámků s filigrány a bohatě zdobenými dámskými šaty a po sedmé již město opouštíme. V půl osmé jsme zpět na apartmánu, dáváme si sprchu a jedeme spát.