Budíček ve čtyři hodiny ráno není sice úplně ideální, ale co se dá dělat, máme-li být včas na letišti, je potřeba vstávat. Spácháme základní hygienu, oblékneme se a autem vyrážíme na druhou stranu Vídně na letiště. Auto necháváme kousek za ním ve Fischamendu u Panda Parken, kde jsem si parkování dopředu zamluvil. Vše funguje bezvadně, u závory naklepu kód, postavím auto do řady dalších, odevzdám klíčky a za pár minut nás již veze autokar s logem společnosti na letiště. Protože máme jen příruční zavazadlo a z domova udělaný check-in, tak rovnou zamíříme na bezpečnostní prohlídku, vystojíme kratší frontu, přeci jen tu takhle po ránu ještě není úplně narváno a zamíříme do bezcelní zóny. Posnídáme bábovku, prohlédneme si nějaké ty obchůdky, čteme si na mobilech a povídáme si, abychom ukrátili čas, než bránu otevřou a my si budeme moci sednout do letadla. Vypadá to, že nebudeme mít zpoždění a poletíme na čas, protože v šest už začínáme do letadla nastupovat. Let probíhá bez problému, počasí je parádní a díky němu máme krásné výhledy především před přistáním, když letadlo začíná klesat nad horami v Černé Hoře a Kosovu, kdy vidíme vrcholy pokryté sněhem, zelená údolí a blankytné nebe. V osm přistáváme v Prištině, absolvujeme pasovou prohlídku, kde získáváme do pasu další razítko a za chvíli již ve zdejším stánku mobilního operátora Vala kupujeme za 3€ zdejší SIM kartu s 10GB dat. Pak ještě navštěvujeme stánek půjčovny InterRent, kde máme z domova rezervované auto, předkládám voucher, řidičák, chvíle papírování a základních informací o následném navracení auta, protože odlétat budeme v době, kdy má půjčovna ještě zavřeno. Před letištní halou chvíli postáváme, než si nás vyzvedne mladý muž, který nám předává klíčky od trochu jeté Dacie Logan s několika škrábanci, ale co by člověk nechtěl za necelých 100€ na 4 dny. Z letiště se vydáváme po silnici směr Priština, dáváme vědět přes WhatsApp Ilirovi, našemu ubytovateli, že dorazíme podstatně dříve, než jsme odhadovali. Nemá s tím zásadní problém, na bytě je prý zrovna uklízečka, až prý dokončí úklid, můžeme se hned ubytovat. Projíždíme předměstím Prištiny, kolem klasický Balkán, chvíli moderní budovy, chvíli rozpadající se přístřešky, místo chodníků obvykle jen prašné cesty podél silnice, všude různé dráty, trubky a prodejci všeho možného. Po půl desáté parkujeme v ulici Rexhep Krasniqi, chvilku bloudíme, než se nám ve změti výškových budov podaří nalézt správný vchod a čekáme, než si nás paní uklízečka vyzvedne. Ani to netrvá dlouho a již jedeme výtahem do osmého patra a ubytováváme se. Paní uklízečka sice hovoří jen albánsky, ale základní věci rukama nohama domluvíme a vše podstatné již víme od Ilira. Apartmán je prostorný, čistý, plně vybavený a my hned využíváme pohodlných postelí a dáme si dvacet, protože jsme z ranního vstávání docela znavení. V poledne si zajdeme do nedalekého krámku nakoupit něco k jídlu, jak na oběd tak na zítřejší snídani, protože vedle krámku je i pekárna, něco pojíme a v jednu hodinu se vydáváme do města na jeho prohlídku.
Do centra to nemáme daleko, jako první místo navštěvujeme katedrálu Matky Terezy, prohlédneme si jednoduchý, ale útulný interiér a vyjedeme výtahem i na věž, odkud máme celé město i nedaleké hory jak na dlani. Pokračujeme k památníku Newborn, který připomíná vyhlášení nezávislosti na Srbsku a zpět na pěší bulvár u náměstí Matky Terezy. Kolem bulváru kvetou třešně, je krásně počasí, v kavárnách a jejich předzahrádkách sedí spousty lidí a družně se baví. Do jedné z předzahrádek sedáme i my, Magda si dává kávu, já čerstvý pomerančový džus, oba dortíček a vychutnáváme si krásné slunné odpoledne. Pak pokračujeme dál až na Skanderbegovo náměstí, kde se krátce zastavujeme u sochy Ibrahima Rugovy i albánského národního hrdiny, vojevůdce Skanderbega vedle vysoké administrativní budovy kosovské vlády a ministerstev. Přecházíme hlavní silnici a míříme do uliček kolem Císařské a Sultánovi mešity, hodinové věže Sahat Kulla a především do zdejšího Kosovského muzea. To sídlí v historické budově inspirované rakousko-uherskou architekturou a je nejstarší kulturní institucí svého druhu na území Kosova. Procházíme se jeho expozicemi, které sice nejsou rozsáhlé, ale je na co se dívat. V jedné části se nacházejí různé archeologické nálezy v podobě mincí, keramiky, zbraní či šperků, ve druhé pak muzeum nezávislosti a lidově-osvobozeneckého boje.
Strávíme v muzeu příjemnou půlhodinku a pak zamíříme k nedaleké Sultánově mešitě, kde opět děláme pár fotek a procházíme se menší zahradou kolem zdejšího altánku. Kolem nedalekého hammamu projdeme do uliček nazývaných v mapách Old Green Market, tedy velké tržiště pod širým nebem. Procházíme kolem stánků se vším možným, od cigaret a bot přes voňavky a knihy až k elektrospotřebičům. Vracíme se zpět do centra města, zastavujeme se ještě u památníku Matky Terezy a vedle stojícímu památníku NATO a mise KFOR, zaujme nás nedaleké krásně zásobené knihkupectví. Dostáváme docela hlad a tak se hledáme v mobilu dle recenzí nějakou vhodnou restauraci. Vyhrává hned o ulici vedle nacházející se Sarajeva steak house s perfektním hodnocením, líbí se nám interiér i jídelní lístek a tak si k večeři pochutnáváme na vynikajícím steaku za pár korun. Za tmy se pak vracíme zpět na ubytování, kam to máme asi 20 minut pěšky, kocháme se výhledem z našeho osmého patra na osvětlené centrum, dáme si sprchu a jdeme na kutě.