Budíček máme nastaven na sedmou hodinu, na pokoji lehce posnídáme, dobalíme poslední věci a v osm již po dálnici jedeme směrem k letišti. Máme to tam necelých 10km, takže jsme tam za chvíli, na pobočce autopůjčovny Hertz vyzvedáváme místního zástupce, který s námi obejde auto, vše je ok, takže jen podepisujeme papíry, vracíme klíčky a s kufry zamíříme do odletové haly. Turci už mají u přepážek otevřeno, tak se rychle zbavujeme kufrů a fasujeme palubní vstupenky na oba lety a jdeme trávit zbývající čas k odletu procházením se po bezcelní zóně utratit posledních pár lari. Dle všech informačních tabulí to vypadá, že poletíme na čas a tak se poflakováním nemusíme trápit dlouho, po desáté hodině již nastupujeme do letadla a v půl jedenácté jsme již ve vzduchu. Dostáváme něco malého k snědku a na napití, sledujeme filmy v entertainment systému a v poledne přistáváme tentokrát na novém istanbulském letišti. Na rozdíl od cesty na Kavkaz nemusíme tedy cestou zpět řešit kufry ani přesun z letiště na letiště a toho využíváme k prozkoumání tohoto nedávno otevřeného velkého letiště. Máme před sebou čtyři hodiny času a tak zvládneme projít skoro všechno, než si raději sedneme v koutku rychlého občerstvení, vyndáváme karty a zbytek času trávíme hraním Prší. V půl páté jsme již u bráni, nastupujeme a před pátou letíme směr Praha. Opět malé občerstvení, filmy a v půl sedmé přistáváme na Ruzyni. Z karuselů vyzvedáváme kufry, přecházíme k parkovišti PA Smart, kde na nás auto celou dobu čekalo a vydáváme se na poslední část cesty domů. Máme za sebou 20 dní dovolené, při které jsme najeli 4362 km po třech zemích Zakavkazska, kdy nám především hory v Gruzii naprosto učarovali. Stejně tak nás nadchla kavkazská pohostinnost, množství starobylých památek a především vynikající jídlo a víno.