Ráno si v apartmánu ještě uděláme bohatou snídani, dobalíme poslední věci, já s Magdou vyrážím za hradby pro auto a za chvíli již všechny naše věci nakládáme před naším apartmánem do jeho kufru. Píšeme přes WhatsApp Orxanovi, že odjíždíme, dle dohody házíme klíček od ubytování oknem na verandu v prvním patře a naposledy projíždíme uličkami starého Baku. Napojujeme se na hlavní silnici, provoz ještě není tak hustý a tak to netrvá ani tak dlouho a město je za námi a my pokračujeme západním směrem. První zastávku děláme po třech hodinách jízdy, kdy se krajina mění z původní písčité polopouště v krásně zelené hory u města Qəbələ. Míříme se podívat do místního lyžařského střediska Tufandağ kousek od hranic s Ruskem, parkujeme na dohled od dolní stanice lanovky a těšíme se na krásné výhledy. Ceny za lanovky se nám však zdají příliš drahé, 22 manatů za jízdu. Navíc nerozlišují možnost jet jen jednou lanovkou na první vrchol Qəbələ peak ve výšce 1660m, kam je zde stejná cena jako jízda všemi čtyřmi lanovkami na 1920m vysoký Yatmış Gözəl peak. A děti mají slevu jen do jedenácti let, tedy pro naši rodinu výlet lanovkou z 956 metrů do 1920 metrů za více než tisíc korun. Zamíříme raději na oběd, přímo proti vstupu k lanovkám nacházíme tureckou restauraci Köşem a objednáváme si jídlo. Přestože jsme v restauraci téměř sami, tak na jídlo docela dost dlouho čekáme, ale nakonec musíme uznat, že to stálo za to a moc si pochutnáváme. Venku před restaurací ještě chvíli spokojeně trávíme v upraveném parku s fontánkami a vodními kaskádami, než opět nasedáme do auta a pokračujeme severozápadním směrem. Kolem druhé vjíždíme na upravený dvorek před zarezervovaným hotýlkem v Şəki, registrujeme se na recepci a ubytováváme v čistých nádherně upravených pokojích s kamennými zdmi, dřevěnými stropy a mnoha polštářky a koberci, člověk si připadá jak na hedvábné stezce.
Hned po ubytování vyrážíme do kopce k Paláci chánů z 18. století, na tomto místě jej nechali chánové postavit po té, co bylo město dvakrát v krátké době zničeno povodní. Procházíme bránou mezi hradbami, kolem různých historických budov se suvenýry a nejdříve zamíříme do bývalého Albánského kostela. Šeki totiž bylo v minulosti hlavním městem Kavkazské Albánie, která byla po Arménii a Gruzii třetí zemí na světě, jež přijala křesťanství. Stalo se tak v 5. století, ovšem křesťanství se zde neudrželo, když se k moci dostali chánové perského původu. V kostele je malé muzeum s dobovými látkami a koberci, jsou zde různé nádoby a kuchyňské náčiní a historické fotky. Po deseti minutách jsme venku a přicházíme až k zahradě, na jejímž konci je vidět mozaikami a nádherně vyřezávanými a vykládanými vitrážovými okny zdobený samotný palác. Bohužel u pokladny zjišťujeme, že se kolem mají kácet nějaké stromy a tak je vstup do paláce zavřený a máme tedy smůlu, krásné interiéry si můžeme prohlédnout jen na fotkách za sklem v pokladně. Tak se alespoň procházíme kolem a fotíme palác ze všech stran, kousek níž objevujeme malou dílnu a muzeum místních tradic, kde se na chvíli zdržíme.
Pak se po ulici vracíme z kopce dolu a zastavujeme u dalšího lákadla města, kterým je orientální hostinec karavanseráj. Ten zde stojí od konce 18. století a vždy sloužil jako místo odpočinku a nabrání sil pro karavany se zbožím na hedvábné stezce. I dnes slouží jako hotel, jen už místo po odpočinku toužícím obchodníkům ubytovává turisty. Prostornou dvoranou vstupujeme na nádvoří dvoupatrové kamenné budovy, uprostřed je upravená zeleň a odpočinková zónou s ochlazujícími vodními nádržkami, ze všech stran pak arkády a za nimi schované pokoje. Procházíme se kolem, fotíme a z celého toho místa na nás dýchají časy dávného orientu. Venku ještě procházíme kolem obchůdků, které ke stejnému účelu, případně jako sklady pro přepravované zboží, sloužily i v dávné minulosti. Cestou z kopce do centra města míjíme ještě další zdejší obchůdky, čajovny, bazary a mešity, které podtrhují orientální atmosféru tohoto města. Na večeři si zajdeme v centru, kde kousek za parkem nacházíme restauraci Chalabi Chan (Çələbi Xan), nabízející výbornou lokální kuchyni. Objednáváme si kebaby a šašliky, já si dávám místní pivo Xeidarlan a spokojeně večeříme, popíjíme a užíváme si příjemné venkovní prostředí restaurace. Po návratu zpátky na hotel si děti na pokoji pouštějí film, já s Magdou se ještě navracíme do centra a zajdeme si do parku na chvíli sednout ke stolku na čaj. Všude kolem nás samí chlapy, popíjející a klábosící nebo hrající deskové hry, Magda je tu jediná ženská. Ale všechno je v poklidu, nikdo se nad tím nepozastavuje, v klidu si popíjíme sladký čaj a nasáváme místní pohodovou atmosféru, je příjemné teplo a nic nám neschází. Kolem desáté se i my vracíme na hotel, zkontrolujeme děti a jdeme spát.