Ráno se probouzíme brzy, už kolem sedmé snídáme a v osm se vydáváme na prohlídku města. Hned u vedlejšího domu s pěknou venkovní dekorací objevujeme ateliér umělce Aliho Şamsira, kde se na chvíli zdržíme a prohlížíme si jeho obrazy a barvami pocákané košile. Máme to pár minut k Paláci Širvanšáhů, kde je zatím zavřeno a tak si plánujeme jeho návštěvu na závěr naší dnešní prohlídky. Kolem Muzea miniaturních knih, kde se nachází sbírka více než 8000 exemplářů miniknížek ze 43 států, procházíme k hradbám, podél nich pak pokračujeme uličkami starého města až k tureckým lázním Qasim Bəy. Cestou různě zatáčíme do klikatících se uliček se starobylými domy z pískovcových kamenů s dřevěnými balkóny, objevujeme různá náměstíčka, mešity a orientální hostince. Za lázněmi přecházíme přes hradby do vedle ležícího parku a ocitáme se jakoby v úplně jiném městě. Moderní promenády, parky, všude fontánky, sochy, rušný provoz. Přes park vedle budovy filharmonie, kolem stanice metra İçәrişәhәr a budovy radnice míříme směrem k parku Nizami a pak především na Fontánové náměstí (Fəvvarələr Meydanı). To je takovým centrem moderního Baku, jak již jeho název napovídá, je plné fontán, zdobené vzorovaným dlážděním a kolem je spousta restaurací, bank a obchodů světových značek. Za náměstím se stáčíme ke Kaspickému moři a kolem Loutkového divadla přes nábřežní park docházíme až k hlavní pobřežní promenádě, na Baku Boulevard. Odsud se nám nabízí pohled na charakteristický symbol moderního Baku, 190 metrů vysoký mrakodrap Plamenné věže, který se sestává ze tři věží podobných plamenům a který uvnitř skrývá hotel, kanceláře a byty. Stejně tak můžeme pozorovat velkou ázerbajdžánskou vlajku, vlající na Vlajkovém náměstí, futuristickou budovu nákupního centra Caspian Waterfront Mall a vzdálenější budovu kulturního centrum Baku Crystal Hall, která byla postavena v roce 2012 pro finále Eurovize. Kolem nás se prochází spousta místních i turistů, je jich zde hodně i na kolech a kolečkových bruslích, je vidět, že je to na procházky populární místo.
Zatáčíme zpět směrem k historickému centru a zamíříme k Panenské věži (Qız qalası), což je 30 metrů vysoká kamenná zoroastriánská věž z 12. století. Název dostala dle legendy, kde dcera krále raději ukončila život skokem z věže, než by se ze něj provdala. Procházíme se kolem a obdivujeme jak samotnou věž, tak vedlejší vykopávky tržnice, historické kameny a karavanseráje. Zanoříme se opět do úzkých uliček Starého města, fotíme mešitu Juma (Cümə məscidi), také zvanou Páteční, která byla postavena ve 12. století na místě původního zoroastriánského chrámu. Kolem půl dvanácté jsme zpět u Paláce Širvanšáhů (Şirvanşahlar Sarayı) z první poloviny 15. století, platíme vstupné, opět několikanásobně vyšší, než místní a vcházíme dovnitř. Z ceremoniálního náměstí obdivujeme jednotlivé pískovcové stavby komplexu, jak hlavní budovu celého paláce, tak rotundu Divanxanə, šáhovu mešitu s minaretem, zbytky lázní, krypty i Muradovu bránu. V interiéru hlavní budovy si pak v muzeu prohlížíme jednotlivé exponáty z éry šáhů, vystavené dokumenty a knihy, oblečení i zbraně. Po té se vracíme na ubytování, převlékáme se, bereme si plavky a jdeme k zaparkovanému autu. Kolem jedné opouštíme Baku východním směrem, jedeme kolem Centra Hejdara Alijeva, což je velmi moderní budova kulturního centra dle návrhu známé architektky Zahi Hadid, mám možnost jet i kus po trati zdejšího městského okruhu Formule 1 a vidět zdejší závodní boxy. Míříme na pláže u města Mərdəkan, které nám doporučil taxíkář na hranicích jako jedny z nejlepších u Kaspického moře. Ve městě u pobřeží jen sledujeme lidi nesoucí v protisměru nafukovací lehátka a za chvíli již parkujeme u pláže Tropicana Beach.
Platíme vstupné 10 manatů, protože jak zjišťujeme, součástí pobytu na pláži je přístup do šaten a bazénu, lehátka a slunečníky na pláži a další zázemí. Protože ale dostáváme hlad, zamíříme nejdříve do pohodlných sedaček a objednáváme si něco malého k jídlu a pití. Děti následně skáčou do vedlejšího bazénu, po nějaké době je s Magdou následujeme a užíváme si čisté a osvěžují vody. Ale v bazénu se můžeme koupat i doma a tak zamíříme na pláž, dostáváme očištěná lehátka pod slunečníky a po písku míříme k vodě. Ta je neskutečně teplá a s ohledem na písčitou pláž i lehce zakalená, nejhorší ale je, že je všude strašně mělko. Abychom si zaplavali, musíme jít docela daleko, ale i to se daří a my si tak konečně můžeme zaplavat v Kaspickém moři. Nedávno jsme se dočetli o dohodě okolních států, která ustanovila dno jako moře a vodní plochu jako jezero a smějeme se tomu, jak chodíme po mořském dně a plaveme v jezeře. Ale musíme souhlasit s tím, že se jedná o slané jezero, voda je opravdu slaná. Příjemným relaxováním střídavě ve vodě, na lehátku a v bazénu trávíme celé horké odpoledne, zvedáme se až kolem páté a jedeme zpět do města. Děti objevují nedaleký McDonald’s a o večeři mají rozhodnuto, necháváme je sníst si burger, nugetky a hranolky v autě a dle navigace směřujeme k místu zvanému Yanar Dağ.
Na některých místech zdejšího Abšeronského poloostrova uniká ze země metan, který pokud je zapálen, hoří v podstatě věčně. Stejně tak je tomu i v případě současné lokality u městečka Mәhәmәdi, kde neznámý pastevec odhodil v padesátých letech minulého století cigaretu. Cedule nás navedou na parkoviště, odkud je to jen přes silnici k pokladně v domečku s informačními tabulemi a multimediálními prezentacemi, my však procházíme dál až k betonovému hledišti s dřevěnými lavicemi, na jehož druhé straně olizují plameny několikametrovou skálu. Sedáme si a jen nevěřícně koukáme na ty věčné plameny, nádherná podívaná matky přírody obzvlášť takhle v podvečer. Děláme si pár fotek, u plamenů je docela teplo, jdeme i na dřevěnou lávku která nad nimi vede na protější kopec a cítíme jak teplo z ohně sálá. Trávíme zde příjemnou půl hodinku, než se vydáváme zpět do Baku. Cestou jedeme přes oblast plnou těžebních věží a čerpadel, všude samé trubky a barely, potůčky ropy a ropné laguny, na pozadí rafinérie, působí to celé jak z jiného světa. Příjezd do centra je opět trošku divočina v ucpaných ulicích, ale v půl osmě jsme již zpátky na apartmánu.
Děti se rozhodují zůstat na pokoji a dát si nějaký film na notebooku, my s Magdou vyrážíme nejdříve na vynikající večeři do restaurace Bürc Qala hned naproti apartmánu a pak na procházku večerním Baku. Jdeme až k nábřeží, procházíme si Malé Benátky, což je upravený parčík s mnoha bazénky, kde jezdí motorizované gondoly, všude různé mostky a zeleň, celé je to hezky osvětlené a teď večer je tu příjemný klid. Kolem velmi zvláštní budovy Muzea koberců ve tvaru srolovaného koberce míříme ke spodní stanici lanovky, jezdící k Plamenným věžím a ve vedlejším parku se na chvíli zastavujeme a sledujeme jejich světelnou show. Mrakodrapy Plamenných věží totiž pokrývá více než 10.000 led diod a tak na nich vlají velké ázerbajdžánské vlajky, hoří ohně, padají modré vodopády a fotbalisté odkopávající míč. Ještě se asi půl hodinky touláme uličkami starého města a kolem půl jedenácté jsme zpátky v apartmánu a zamíříme na kutě.