Ráno se opět probouzíme brzo, uděláme si bohatou snídani a rychle vyrážíme na prohlídku města, chceme si prohlédnout dříve, než se teploty vyšplhají zase přes třicet stupňů. Vydáme se nám již známou trasou ke katedrále sv. Řehoře Osvícence, kterou si tentokrát prohlédneme nejen z venku, ale i zevnitř. Po schodech pak scházíme dolu na hlavní ulici a pokračujeme dále na Náměstí Republiky, které si tentokrát prohlédneme za světla, fontána tentokrát netančí a jen vytváří hezkou kulisu okolním vládním administrativním budovám včetně budovy Státního muzua arménské historie. Odsud se vydáváme směrem k Modré mešitě, což je jediná připomínka dřívější muslimské nadvlády, chvilku bloudíme v nenápadné zástavbě, zjišťujeme, že celý prostor je obehnaný vysokou zdí, ale nakonec se nám daří dostat se do zahrady vedle mešity a prohlédnout si i mešitu a přilehlé chodby. Od mešity pokračujeme po hlavní ulici směrem k Náměstí svobody, procházíme kolem budovy Státní opery se sochou Arama Chačaturjana a přes parčík k další dominantě Jerevanu, k velikému schodovitému komplexu zvanému Kaskáda.
Jak v parčíku tak všude kolem Kaskády jsou různá umělecká díla, tak se jimi trošku kocháme a pak se statečně za plného slunce vydáváme stoupat po schodišti. I jednotlivé stupně tohoto betonového monumentu jsou zdobeny moderními sochami, fontánami a vodotrysky a tak se občas zastavujeme, abychom si při tom stoupání trošku odpočinuli. Nad Kaskádami se ještě vydáváme na zvláštní betonovou vyhlídku, ze které se nám rozprostírá nádherné pohled na celé město i horu Ararat v pozadí. Od Kaskády se vydáváme doleva malou uličkou směrem k památníku písemnictví Matenadaran, depozitáře starých rukopisů s několika desítkami tisíc ojedinělých dokumentů svázaných s historií nejen Arménie, ale i dalších blízkovýchodních zemí. V muzeu si prohlížíme ilustrované náboženské texty z 10. století, spisy s lékařskou, filozofickou, zeměpisnou nebo jazykovědnou tematikou, nejvíce nás zaujme vitrína s nádobkami různých plodů a surovin, ze kterých se míchaly barvy. V muzeu je příjemný chládek a tak se nám ani nechce ven, ale asi po hodince se tam přeci jen vydáváme, scházíme dolu z kopce a protože dostáváme hlad, zajdeme si na oběd do typické arménské restaurace Pandok Jerevan. Objednáváme si grilované maso, brambory, ke všemu dostáváme chléb lavaš, které jedna zručná kuchařka připravuje kousek od nás v hliněné peci Tandúr. Náramně si pochutnáváme a pak scházíme kousek z kopce ke stanici metra Jeritasardakan, kde si za pár drobných kupujeme žetony a jedeme dvě stanice na Zoravar Andranik, odkud to máme sotva dvěstě metrů do bytu.
Tam se domlouváme, co podniknout odpoledne, nabízím další návštěvu klášterů, ale zbytek rodiny mě přehlasuje a vydáváme se na odpoledne opět směrem k jezeru Sevan. Teplota vzduchu už zase překračuje třicet stupňů a tak se všem jeví mnohem příjemnější trávit odpoledne u jezera. Nezamíříme ale jako včera k poloostrovu Akdamar, ale jedeme podél jezera na jihovýchod kolem kláštera Hajravank do městečka Noratus, kde se nachází turisty vyhledávaný hřbitov s největším množstvím cenných středověkých chačkarů (náhrobků). Nejstarší zdejší chačkary pochází z 10. století, velká skupina potom ze 16. až 17. století, celkem je zde téměř tisíc kamenů, každý s unikátní ornamentální výzdobou. Některé chačkary zobrazují scény z farmářského života, svatební výjevy nebo výjevy z bojů. Nejčastěji jsou však zdobené motivem kříže, případně ještě se dvěma menšími kříži pod ním a výzdobou s motivy vinných ratolestí. Když parkujeme u hřbitova, začíná trošku poprchávat, tak necháváme děti v autě a jen s Magdou vyrážíme na průzkum. Zjišťujeme, že hřbitov je velmi velký a pěšky jej celý projít by zabralo spoustu času a tak se k autu vracíme a po té, co vidíme několik místních, jak po hřbitově jezdí auty, vyrážíme na jeho prohlídku tímto způsobem i my. Když se dostáváme k místu, kde to vypadá na ty nejstarší chačkary, vystupujeme a jdeme se podívat po vlastních, odchytává si nás jedna místní stařenka a když zjistí, že rozumíme rusky, začne nám dělat průvodkyni.
Vodí nás mezi chačkary a upozorňuje na ty nejzajímavější, ukazuje, co je na nich kde zobrazeno a ze kterého období pocházejí. Moc nás to s ní baví a když nám na závěr nabízí k nákupu teplé vlněné ponožky s arménskými motivy, rádi dvoje kupujeme, abychom se jí za tu zajímavou procházku odvděčili. Autem se pak vydáváme ke klášteru Hajravank, kde na chvíli zastavujeme na pár fotek a na malou plážičku u jezera, kterou jsme si cestou sem vyhlédli. Bohužel ta malá přeháňka způsobila docela znatelné ochlazení vzduchu a tak nás nikoho koupání v jezeře moc neláká, a tak se jen chvíli procházíme po travnatém břehu pláže, děti se jen tak brouzdají vodou po písčité pláži a užíváme si příjemného podvečera. Kolem páté se vydáváme autem zpět do Jerevanu, opět si nakupujeme na pokoj pár dobrot k večeři a po filmu a sprše jdeme na kutě.