S ohledem na časový posun se probouzíme docela brzo a rozhodneme se toho využít, přeci jen odpoledne už má být dle předpovědi počasí přes třicet stupňů, což není úplně ideální teplota na procházení se po městě. V klidu posnídáme na balkónku s výhledem na řeku Mtkvari a okolní budovy v různém stavu zchátralosti a postupné rekonstrukce a před půl devátou už míříme do historického centra. Přes okrajovou část plnou starých domů a dvorků s dokola divoce rostoucí vinnou révou, ale i moderních budov poskytujících především ubytování, docházíme do čtvrti Abanotubani. Tato čtvrť je známá svými sirnými prameny a sirnými lázněmi, které zde fungují již od sedmnáctého století. Kousek odsud je i pěkná mešita, barevné domky s hezkými balkonky a příjemný parčík, celá oblast působí nesmírně fotogenicky a moc se nám tu líbí. Když si ještě kupujeme u místního stánku džus ze sladkých, čertvě vymačkaných pomerančů, zdá se nám, že den nemohl začít lépe. Zamíříme podél řeky Mtkvari s výhledem na její kaňon a kostelík Metekhi ze 13. století, u kterého stojí socha krále Vakhtanga Gorgasaliho. Přecházíme přes řeku do parku Rike a zamíříme k dolní stanici lanovky, kupujeme za pár drobných lístky a za chvíli se již kocháme výhledy z kabinky. Lanovkou vyjedeme k pevnosti Nariqala, kterou ve 4. století postavili peršané, a pěšky nejdříve zamíříme k dvacet metrů vysoké soše Matky Gruzie. Hliníková socha ženy třímající v jedné ruce meč a ve druhé pohár vína shlíží dolu na město a vystihuje povahu hrdých a pohostinných gruzínců. Z druhé strany cesty je pak pěkný pohled na botanickou zahradu, založenou už v roce 1625.
Vrátíme se k pevnosti a kocháme se výhledy na celé centrum města, kde se snoubí tradiční a historické budovy s moderní architekturou. Když se dostatečně pokocháme a hlavně nafotíme spousty fotek, sestoupíme křivolakými cestičkami z pevnosti zpět do centra a po tepně hlavního města, ulici Rustaveli, se vydáme směrem k hotelu Radison Blu. Podél této hlavní ulice se nachází řada významných budov, jako je národní muzeum a národní galerie, opera, divadlo, parlament, několik muzeí ale i obchodů. Nejvíce nás při tom baví luštění známých značek napsaných v gruzínském písmu. Cestou se též zastavujeme v prodejně místního mobilního operátora Beeline a kupujeme za 20 lari turistickou SIM kartu s neomezeným voláním po Gruzii, 50 minutami mezinárodního volání a 2GB dat. Proč jen u nás jsou ty tarify tak drahé. Už začíná být poměrně teplo a tak jsme rádi, když konečně docházíme k hotelu a můžeme využít jeho krásně klimatizovaných prostor a pohodlných sedaček při čekání na pracovníky půjčovny Hertz. Dokumenty pro mne jsou totiž někde na centrále a musím počkat, než mi je přivezou. Netrvá to ale dlouho a přebírám si notářsky ověřené povolení v ruštině, angličtině a gruzínštině, umožňující mi přejet vypůjčeným autem hranice do Arménie a Ázerbajdžánu. Kolem třetí jsme zpátky v centru, zastavujeme se na oběd v jedné malé ukrajinsko gruzínské restauraci a dáváme si něco dobrého k jídlu. Po vydatném a chutném obědě se projdeme úzkými uličkami starého historického centra, navštěvujeme katedrálu Sioni z 5. století, procházíme kolem synagogy až k basilice Ančischati ze 6.století. Velkým kontrastem k těmto budovám je pak ultramoderní lávka Mshvodibil Khidi (Most míru), postavená v roce 2010 podle návrhu Itala Michele de Lucchiho. Na lávce si uděláme pár fotek a pak nám již známou cestou zamíříme zpět na ubytování. Tam si chvilku odpočineme, pak se ještě projdeme kousek do místního obchodu na nějaké ty nákupy, ať máme co večeřet a snídat. Na pokoji si ještě pustíme film a pozdě večer usínáme.