Ráno po probuzení si na pokoji uděláme malou rychlou snídani, sbalíme své věci a opouštíme ubytování i celý Ras al Hadd, míříme do města Súr. Asi po padesáti minutách cesty parkujeme kousek od muzea Fatah al Khair, zasvěcenému výrobě tradičních ománských lodí. V muzeu probíhá jakási rekonstrukce a dle informací si tedy interaktivní prohlídku užít nemůžeme a tak si alespoň na venkovním prostranství prohlížíme vystavené lodě a čteme jednotlivé popisky, kdy byly postaveny a k jakému účelu sloužily. Pak opět nasedáme do auta a jedeme podél zálivu o kilometr vedle k funkční výrobně lodí dhow, což je trošku dobrodružnější zajímavost. Nikde žádné informace, vstupné či průvodce, prostě jen vejdeme brankou na hliněné prostranství s několika boudami a dřevěnými zastřešeními, všude se válí množství různého dřeva a různých nástrojů a krásně to tu dřevem voní. Procházíme se kolem dvou kýlů rozestavěných lodí, sem tam se objeví nějaký tesař, který se dá do své práce, ale nás si nikdo nijak nevšímá. Vůbec nám to nevadí, procházíme se kolem lodí, prohlížíme si různé části připraveného lodního vybavení v různých fázích rozpracovanosti, vše je krásně vyřezávané, je vidět um a zručnost místních řemeslníků, prý se zde lodě vyrábí už přes 300 let. Uděláme pár fotek jak v samotné loděnici, tak na pobřeží, kde jsou vidět vedle dalších rozestavěných lodí i různé vraky. Asi po půlhodince autem přejíždíme přes moderní most, postavený přes záliv v Súru a parkujeme kousek za ním u mešity. Jdeme se podívat k jedné ze strážních věží, odkud je pěkný výhled na celé město, na hezký maják u vjezdu do zálivu i na záliv samotný a arabské moře v pozadí. Pak už Súr opouštíme a jedeme podél pobřeží, voda je nádherně modrá a u břehu má krásný blankytný nádech s bílými pruhy vln. U městečka Kalhat nám to nedá a tak sjíždíme z dálnice a jdeme se na alespoň na chvíli k moři projít. Děti si v něm smočí nohy, uděláme pár fotek, na chvíli posedíme a posvačíme, je tu opravdu hezky. Vracíme se zpět na dálnici, abychom z ní za slabou čtvrt hodinku zase odbočili, tentokrát parkujeme pod dálničním mostem nad vádí As Shab, kam se chceme zajít podívat.
Nejdříve je ovšem nutné dostat se z parkoviště na druhou stranu řeky, kudy vede turistická stezka. Tím se tu živí nesčetné množství mladých kluků, kteří turisty na loďkách na druhou stranu převážejí, jezdí jich zde hodně a za 1 ománský rijál je to i se zpáteční cestou. Stezka nejprve vede kolem zahrádek, datlových palem a banánovníků, pak už se pokračuje mezi kamením v hlubokém skalnatém údolí kolem několika koryt zavlažovacího systému fajal. Asi po půl hodině chůze v docela slušném vedru, přeci jen je chvíli po poledni, docházíme k prvním jezírkům s průzračnou tyrkysovou vodou. Jdeme samozřejmě dál, jezírek přibývá a jsou větší, ve většině z nich už se někdo koupe a tak po chvíli zastavujeme i my, vybíráme si příjemné místo ve stínu na skále a zatímco děti mizí zadovádět si ve vodě, s Magdou jen tak sedíme, kocháme se a fotíme. Po hodince se vydáváme zpátky, uděláme ještě pár fotek, na závěr se opět necháme převézt loďkou zpátky k parkovišti a toto zajímavé vádí opouštíme.
Míříme k naší dnešní poslední zastávce a tou je místo zvané Bimmah Sinkhole, kde parkujeme kolem půl čtvrté. Nejdříve procházíme příjemným piknikovým parčíkem (Hawiyat Najm Park), kde využíváme zdejších záchodů a kupujeme si chladivou zmrzlinu a po té již stojíme na pokraji asi 30 metrů hluboké jámy plné tyrkysové vody. Jedná se zřejmě o propadlou jeskyni, na dno vedou pohodlné betonové schody a každý tu má možnost zvolit si, zda-li bude jen korzovat parčíkem a kochat se pohledy dolů do jámy nebo sejde schody a zajde se i vykoupat. Nám stačí jen procházka kolem dokola tohoto zajímavého místa a po necelé půlhodince již opět jedeme po dálnici směrem na Muscat. Dle navigace směřujeme k našemu poslednímu ubytování kousek od letiště, projíždíme místem připomínajícím rozestavěné české sídliště, naštěstí náš hotel Muscat Hills je již dostavěn a ubytování v něm je za opravdu směšné peníze. A když si člověk odmyslí to staveniště kolem, tak pokoje jsou velmi dobře vybavené a kupodivu je zde docela klid. My se však dlouho nezdržujeme a vyrážíme do města, nejdříve něco malého pojíst, kdy u dětí vyhrává restaurace McDonalds kousek od hotelu a pak se jedeme podívat ještě k velké mešitě sultána Kábuse, abychom si ji alespoň z venku prohlédli i za večerního osvětlení.
Pak se ještě chvíli projíždíme hezky osvětleným městem, míjíme nám již známá místa, zaujme nás nádherně modře a zlatě nasvícená mešita Muhammad Al-Ameen, tak se k ní vydáváme a uděláme i tady pár hezkých fotek. Vracíme se zpátky na hotel, využívám toho, že kousek od hotelu je u benzínky automyčka a nechávám si od místních Indů téměř zadarmo perfektně vyčistit auto, abych ho zítra na letišti předal v vypulírovaném stavu. V devět večer jsme již na pokoji, zabalíme vše pořádně do kufrů a po příjemné sprše jdeme spát.