Ráno po snídani vše sbalíme do auta, necháváme klíčky od ubytování ve schránce a přes WhatsApp se loučíme s Alim a děkujeme mu. Vydáváme se z Nazvá nejdříve na východ do vesnice Birkat Al Mouz, kde projíždíme kolem pevnosti Bayt Ar Ridaydah a následně začneme v serpentinách stoupat do pohoří Jebel Achdar, do Zelených hor. Vyjíždíme až na náhroní plošinu Saiq plateau, cestou různě zastavujeme na odpočívadlech s vyhlídkami a fotíme tu terasovitá políčka, tu zespoda přicházející mraky, okolní hory i hluboká údolí. Celá plošina je v nadmořské výšce kolem 2000 m.n.m. a vyhlídky jsou tu všude nádherné. Odbočujeme z hlavní silnice u uděláme si výlet k vesnici Al Manakhir, obklopené zelení – ořešáky, granátová jablka, hroznové víno a všude opět terasovitá políčka a nádrže na vodu. Ve vesnici Saiq projíždíme až za místní letiště a snažíme se na najít růžová pole. Pěstování Damašské růže má ve zdejších horách dlouholetou tradice a růžový olej, lisovaný z jejich okvětních lístků, je důležitým exportním artiklem. My ale štěstí nemáme, nezahlédneme ani jednu růži a tak už jen děláme další zastávky na zajímavých vyhlídkách a kolem jedenácté se vydáváme z plošiny po silnici opět dolů. Na hlavní silnici se pak stáčíme na jihovýchod a když nám dle navigace do našeho dnešního cíle, do Al Wasilu, zbývá necelá půl hodinka a je teprve jedna hodina, zastavuji opět na jedné menší benzínce, vytahuji peníze z bankomatu, dotankuji nádrž do plna a jdeme si dát do malého bistra naše oblíbené biryani. Nikam nespěcháme, dle instrukcí našeho dnešního ubytovatele máme být v jeho kanceláři v půl třetí, času máme dost. Po vydatném obědě pokračujeme dál a před půl třetí zastavujeme vedle benzínky Al Maha kousek za Al Wasilem, kde je dle velkého nápisu Desert Retreat Camp nad jedním vchodem kancelář majitele našeho dnešního ubytování. Vchod je však zamřížovaný a zatím zamčený, evidentně zde již nečekáme sami, aut postupně přibývá, jen majitel stále nikde. Krátce po třetí hodině však přijíždí i on, odemyká dveře do své krásně klimatizované kanceláře s velkým gobelínem se sultánem Kábusem, postupně se s ním všichni vítáme, platíme za ubytování a domlouváme i fakultativní možnosti – jízdu na velbloudu pro Markétu a pro mě s Vojtou tzv. dune bashing, tedy jízdu terénním autem přes duny.
Pak nasedáme všichni do aut a v koloně se vydáváme do pouště, jedeme asi 20 km po tvrdém písku a přijíždíme do malého kempu s asi 20 stany a jednou větší budovou, evidentně kuchyní a jídelnou. Obsazujeme dva stany, holky se hned vydávají na vysokou dunu, která je hned za kempem a my s Vojtou nasedáme do auta, které řídí majitel vozu a spolu s dvěma Francouzkami nás veze projet se do dun. Snažím se občas fotit a natáčet, ale popravdě vůbec nechápu, jak je možné se takovýmto způsobem po dunách pohybovat a přitom se vůbec nikde nezahrabat. Projížďka je perfektní, občas někde zastavíme, uděláme pár fotek a pak zase sjíždíme a vyjíždíme vysoké duny. Asi za půl hodinky jsme zpět v kempu a s Vojtou se vydáváme pěšky nahoru do dun za děvčaty. Musím uznat, že výstup nahoru je docela fuška, sklon je poměrně příkrý, nohy se boří a každý krok ujede o trošku dolů, takže co chvíli musíme zastavovat a na chvíli vydechnout. Holky nahoře poměrně rychle nacházíme, už o nás věděly a šly nám naproti, společně se procházíme v dunách, fotíme jak je tak sebe, posedáváme a čekáme na západ slunce.
Ten je náramně fotogenický, duny se barví do všech odstínů oranžové a červené, uděláme velké množství fotek, než se zase po západu slunce z dun vracíme zpátky do kempu. Po návratu si zajdeme na večeři, při které zjišťujeme, že v kempu je i skupina Čechů, které jsme včera potkávali na stezce v Jebel Shams. Nabíráme si rýži, zeleninu, kousky masa, ovoce a společně si povídáme, dozvídáme se, že jde o skupinu lékařů z Chomutova, kteří jsou zde jako oficiální výprava i s českým a ománským průvodcem. A využíváme pozvání na večerní posezení s vyprávěním o životě v Ománu jejich ománského průvodce, při kterém se dozvídáme mnoho zajímavého. Pak už jen zamíříme do sprchy, což se také ukazuje jako zajímavý zážitek, každý stan má vlastní sprchu, což je samostatná malá stavba bez střechy, takže při sprchování má člověk možnost sledovat hvězdnou oblohu nad pouští nezarušenou žádným světelným smogem. Pak už se jen zachumláme do dek v posteli pod moskytiérou a jdeme spát.