Ráno vstáváme o trochu dřív, v apartmánu posnídáme, sbalíme věci a opouštíme naše ubytování. V autě nastavuji navigaci na Nakhal, projíždíme opět téměř přes celý Muscat a pak po pohodlné dálnici míříme západním směrem. Cesta příjemně ubíhá a já se stále nemohu sžít s navigací v autě, která mě občas navádí na sjezdy, které dle mapy nejsou ideální a naopak ten správný sjezd díky ní i minu. Naštěstí se dá po pár kilometrech na dalším sjezdu a nájezdu otočit a tak zdržení není velké a v půl jedenácté parkujeme přímo pod mohutnou pevností v městě Nakhal. Pevnost stojí na skalnatém pahorku již více než 1500 let a v roce 1990 byla restaurována s využitím tradičních stavebních postupů a tak vypadá krásně upraveně, ale zároveň přímo jako ze středověku. Platíme nevysoké vstupné a pak se již nerušeně procházíme po prostorách pevnosti, prohlížíme si jednotlivé místnosti, kde je díky dobovému vybavení možné vidět, jak se zde opravdu žilo. Procházíme skrz sklad datlí, přes rezidenční místnost místního správce a pokoje jeho rodiny – dětské pokoje, ložnice, společenské místnosti mužů a žen vybavené nábytkem, koberci, polštáři i nádobím či zbraněmi. Hladké hliněné stěny hrají na slunci i ve stínu všemi barvami žluté, přes okrovou, oranžovou a béžovou až po žlutou a celá pevnost je tak krásně fotogenická. Z nejvyšších míst se kocháme parádními výhledy do okolí, na nedaleké hory pohoří Jebel Achdar i rozlehlou palmovou oázu, která se na úpatí hor rozkládá a ukrývá i část vesnice. V nedaleké škole mají zrovna děti tělocvik a tak chvíli pozorujeme malé smějící se kluky, jak v bílých školních uniformách honí fotbalový míč na asfaltovém hřišti.
Po návratu k autu zamíříme kousek na jih, kde se nacházejí teplé prameny v Al Thowarah. Z místa jsme trochu zklamaní, na velké parkoviště s piknikujícími rodinami, děti se cachtají v teplém potoku a na březích sem tam odpadky. Zastavujeme se u jakéhosi betonového bazénku, do kterého pramení horká voda, aby se přepadem vlila do studené říčky přitékající z wádí mezi horami. V bazénku se koupou děti a tak se zde jen krátce zdržíme, nejvíce času krátkou procházkou kolem říčky, děti si nechávají ve vodě oždibovat kůži malými rybičkami a po dvaceti minutách místo opouštíme. Vyrážíme západním směrem, kousek za Rustaqem zastavuji na benzínce, abych načerpal benzín. Líbí se mi, jak litry naskakují rychleji, než peníze, aktuální cena je 0,197 riálu, tedy necelých 12Kč za litr. Stejně tak se mi líbí, jak i tady na té malé benzínce mají bankomat, obchůdek a asi dvě malá bistra. Využíváme toho a dáváme si místní biryani a děti pečené kuře s rýží, zdejší obsluha nám donesla i daal a když vidí, jak nám chutná a jídlo mizí rychle ze stolu, nosí další rýži s cibulkou a daal. Odcházíme úplně přecpaní, přitom útrata nepřesáhla pět riálů. Říkám si, že cesta po asfaltové silnici až do Ibri by sice byla pohodová, ale že bychom si cestu do Al Ayn, kam máme dále namířeno, mohli zkrátit zkratkou přes hory, když máme to SUV. A tak Magda nachází v mapě odbočku na Murri, kterou se i následně vydáváme. Cesta je pár kilometrů asfaltová, ale u vesnice Sidaq se mění v šotolinu, až do vesnice jedeme za školním autobusem a obdivujeme um jeho řidiče. Po dalším kilometru už jedeme vyschlým říčním korytem plných různých kamenů, ale náhon na všechna čtyři kola funguje a Suzuki jede bez větších problému. Docela si to užívám, ještě jsem nikdy neměl možnost si takhle zajezdit terénem. Z koryta vyjíždíme na hlinitopísčitou cestu, kousek před námi se na ní práší, což jak po pár minutách zjišťujeme způsobuje grejdr, který se snaží cestu rozšířit. Nějakou dobu za ním jedeme, protože není kde ho předjet, nakonec nám na jednom výhodném místě zastavuje na straně a dostáváme se před něj. Cesta teď už není tak upravená, ale pořád se jede fajn a asi po 30 km se u Al Hijru zase napojujeme na asfaltovou silnici.
Máme to odsud pár minut do Al Aynu, kde zase chvíli jedeme říčním korytem a po prašné cestě a nakonec zastavujeme na dohled od zdejších hrobek ve tvaru včelých úlů. Stavby vznikly v době bronzové ve třetím tisíciletí před naším letopočtem a jsou na seznamu UNESCO. Na místě jsme úplně sami a tak máme možnost si nerušeně vše prohlédnout a projít se kolem dokola. Hrobky nejsou až tak velkolepé, ale vědomí jejich stáří a jejich prostá architektura vytváří okouzlující atmosféru, kterou ještě více umocňují okolní hory a údolí. Další příjemnou okolností je nepřítomnost jakéhokoliv návštěvnického centra a průvodců, člověk si to tu opravdu může naplno prožít o úplné samotě. Což se nám má ale asi po deseti minutách pokazit, z dálky vidíme, jak se řečištěm v našich stopách vydává skupina asi 10 terénních aut, tak toho ještě rychle využíváme pro pár posledních fotografií a vracíme se k autu, kolem nás již prochází velká skupina německy hovořících turistů. Opouštíme Al Ayn, ještě chvíli jedeme po asfaltové okresce s minimálním provozem, abychom se napojili na hlavní silnici a dojeli po ní za hodinku až do kdysi hlavního města Nazvá.
Zde máme opět přes booking zajištěné ubytování na dvě noci v Nizwa Souq Apartments. Majitel Ali nás kontaktoval již ráno přes whatsapp s instrukcemi, kde najdeme klíče i několika tipy na blízké restaurace a obchody a radami na výlety. Apartmán nacházíme bez problémů, je prostorný, klimatizovaný a docela čistý, na dvě noci úplně vyhovující. A co je na něm nejlepší je jeho lokalita, jen pár metrů od centra města, kam se hned vydáváme. Nejdříve se projdeme po místním súku, kde obdivujeme hezkou keramiku, krámky se stříbrem a oblečením i výrobu tradiční ománské halvy. Dojdeme až k hezky nasvícené pevnosti, ale už mají zavřeno, její prohlídku si pánujeme na zítra a tak místo toho procházíme dalšími uličkami kolem mešity Al Qala’a až k rušné ulici plné poboček bank a moderních obchodů. Cestou zpět na ubytování se zastavujeme na večeři v hezky klimatizované burgrárně Home Burger, děti si chtějí na chvíli odpočinout od rýže a tak si dáváme burgry a hranolky, na závěr palačinky a spokojeně najedení se vracíme na pokoj. Večer ještě na chvíli s Magdou vyrážíme ven do nedalekého obchůdku nakoupit něco ke snídani, setkáváme se i s Alim, majitelem našeho apartmánu, se kterým si příjemně popovídáme o místech, které doporučuje navštívit i všeobecně o životě v Ománu a u nás v České republice. Po návratu na pokoj si jen dáváme sprchu a jdeme všichni spát.