Ráno po snídani sedáme do auta a zamíříme z apartmánu po čtyřproudé silnici přes skoro celý Muscat severním směrem k Velké mešitě sultána Kábuse. Mešita je pro nás jakožto nevěřící návštěvníky otevřena jen dopoledne od osmi do jedenácti a tak toho chceme využít. U mešity je velké parkoviště, takže není žádný problém najít volné místo nedaleko od vchodu. Díky zkušenostem z Emirátů přicházíme rovnou vhodně oblečeni, všichni máme dlouhé kalhoty a košile či trika s dlouhým rukávem, holky velké šátky zakrývající vlasy a krk a tak nemusíme využít možnosti zapůjčení si pruhů látky na zahalení a rovnou vstupujeme do areálu, žádné vstupenky zde nejsou potřeba. Mešita je nádherná impozantní stavba z indického pískovce, dokončená v roce 2001 a její celková kapacita je kolem 20 000 věřících. Mešita má pět minaretů, z nichž nejvyšší se tyčí do výšky 90 metrů. Hlavní branou vstupujeme na prostranství obklopené zelení a květinami, prohlížíme si krásně vyryté obrazce v pískovcových stěnách i nádherně vyřezávané dřevěné dveře. Vstupujeme i do hlavní modlitební místnosti pro 6500 věřících o velikosti 75×75 metrů, kterou zdobí především ručně vázaný koberec s tradičními perskými vzory a krásně křišťálové pozlacené lustry. Koberec byl vyroben v Íránu, váží 21 tun a 600 tkadlen na něm pracovalo plno čtyři roky. Lustry pak pocházejí z Itálie, je zde 5 hlavních lustrů, kdy největší z nich měří 14 metrů, váží 8,5 tuny a byl vyroben z 600 000 krystalů firmy Swarovski a pak 34 menších lustrů stejného designu. Stěny jsou zdobeny mramorem s barevnými do modra laděnými vzory, stropy pak krásně vyřezávaným tmavým dřevem. Procházíme se po ochranném běhounu, abychom nepoškodili krásný koberec, obdivujeme všechnu tu nádheru, která nepůsobí nijak přeplácaně, fotíme si nádherně zdobený mihrab i vedlejší minbar. Navštěvujeme i nedalekou menší ženskou modlitebnu, kde je opět krásný dřevěný strop a všechny stavby následně obhlížíme i z venku.
Strávíme v mešitě a jejím okolí bezmála dvě hodiny, než se opět navrátíme k autu a přesuneme se kousek opět k budově Královské opery, kdy jsme byli i včera. Tentokrát však chceme využít včerejšího večerního tipu od českých manželů a navštívit nikoliv výstavu, ale samotnou budovu opery včetně divadelního sálu. Vstupujeme z levé části budovy do galerie s obchody a restauracemi, obdivujeme zdobení mramorem a intarzovanou dřevěnou výzdobu nádherných stropů a čekáme na možnost přidat se ke komentované prohlídce. Průvodce v tradiční bílé dišdaše se zdobným kummarem na hlavě mluví krásně anglicky a seznamuje nás se všemi fakty týkajícími se samotné budovy, její výstavby i kulturního programu. Máme možnost si prohlédnout hlediště a posedět v pohodlných sedadlech vybavených mmultimediálním systémem Marconi s velkými displeji s informacemi a překladem zpívaného textu. Obdivujeme i jeviště s možností přeměny na koncertní sál, což je technický unikát, a ve vestibulu vitríny s uloženými historickými hudebními nástroji. Po opuštění budovy opery se navracíme k autu, zastavujeme se v centru v bistru City Burger na rychlý oběd a pokračujeme dál podél pobřeží až k Marině Bandar Al Rowhda, kam dorážíme po jedné hodině odpolední. Parkuji na místním parkovišti a jdeme se podívat, jestli je ještě nějaká šance na odpolední výlet za delfíny.
Hned u parkoviště nás odchytává majitel jedné ze místních společností a nabízí nám za rozumné peníze odpolední výlet za pozorováním delfínů včetně následného šnorchlování v zátoce, který začíná v půl třetí. Domlouváme se, že s námi může počítat, nasedáme zpět do auta a jedeme se na ubytování převléct do plavek a těsně před půl třetí opět parkujeme na parkovišti v marině před kanceláří Grand City Center Tours. Zaplatíme za výlet, dostáváme instrukce a jdeme pár desítek metrů dolu k moři k přístavišti. Všude klid a pohoda, dlouho se nic neděje, než konečně připluje loď a začne trošku šrumec. Nastupujeme spolu s dalšími asi deseti turisty na loď a ta se s námi na palubě vydává poměrně slušným tempem východním směrem. Kapitán po vysílačce komunikuje s pomocníky, kteří evidentně zakrmují určité oblasti, aby delfíny nalákali. Nevadí, i tak je to nádherné, když z lodi pozorujeme hejna těchto nádherných tvorů, jak rychle proplouvají kolem nás, vyskakují z vody a jejich těla se blyští na slunci. Jsou jich desítky a my jejich pozorování trávíme skoro celou půlhodinku, než kapitán otáčí loď na jich a jede s námi rychlým tempem k ostrůvku s malou pláží, kde nám po zakotvení nabízí chlazené nápoje a šnorchlovací vybavení.
Skáčeme do vody, která má příjemnou teplotu a pozorujeme pestrý podvodní život. Smějeme se tomu, kdy jsme se naposledy koupali v únoru v moři a náramně si tu hodinku pobytu ve vodě užíváme. Pak už se jen vracíme na loď a s výkladem do kapitána se podél pobřeží vracíme zpět do mariny. Cestou na ubytování se ještě jednou zastavujeme na parkovišti u rybího trhu, abychom se zašli podívat i na něj. Sice už je pozdní odpoledne a není zde takový šrumec, jako po ránu, ale i tak si můžeme alespoň trochu udělat představu, jakým bohatstvím oplývá Ománský záliv a prohlížíme si úlovky od malých korálových rybek až po velké tuňáky. Jen při focení se setkáváme s odmítavou reakci nejstarších rybářů, asi už mají očumujících a nenakupujících turistů dost. Vracíme se na pokoj, dáváme si sprchu a vyrážíme na večeři do indické restaurace hned vedle našeho apartmánu, jmenuje se Ananthapuri a na webu má pěkné hodnocení. Všichni máme indickou kuchyni rádi a často u nás v Evropě indické restaurace navštěvujeme, ale pohled do místního jídelního lístku nám ukázal spousty nám neznámých jídel. Usměvavý číšník nám poradil, děti si nakonec našli svá oblíbená jídla, Markéta kuřecí kormu a Vojta kuřecí na kari, my zkoušíme na doporučení číšníka nám neznámé věci. Ale je znát, že místní restaurace vaří pro místní, jídlo není žádné mírnější evropské indické jídlo a Vojta s Markétou po několika soustech přestávají cítit pusu. Nakonec jsme všechno sníst nedokázali, ale chutnalo to výborně, jen to bylo poněkud pálivější, než na co jsme zvyklí. Po večeři se děti vrací na pokoj zkouknout nějaký film a my s Magdou ještě zajdeme do vedlejšího Sparu na nákup. Především nabídka ovoce a zeleniny nás uchvátila, polovinu surovin vůbec nejsme schopni poznat. Uděláme drobný nákup na snídani a na případné svačiny do auta a vracíme se za dětma, abychom docela brzo zalehli do postelí.