Ranní vstávání v šest není dvakrát příjemné, zvlášť při vědomí toho, že doma jsou teprve tři ráno. Ale natěšeni na zážitky se přeci jen z postele vyhrabeme, lehce posnídáme a v půl sedmé opouštíme hotel. Cesta na letiště je o něco příjemnější než večer, protože již není tma a je krásně vidět okolní stavby i celá budova letištní haly. Protože již máme z Prahy palubní vstupenku, absolvujeme jen průchod přes pasové a snažíme se ukrátit si volnou chvíli procházením místních obchodů v bezcelní zóně. U brány nám ještě letušky zkontrolují, že máme platná víza do Ománu, ty jsme si předem elektronicky zařídili z domova, takže vše je v pořádku. Odlet je na čas, hned po vystoupání do letové výšky nám letušky rozdají jídlo a letadlo již začíná klesat, ani nestíháme pořádně dojíst a jsme v Muscatu. Opět absolvujeme všechny nezbytné procedury, získáváme razítka do pasů, vyzvedáváme kufry a nacházíme přepážku půjčovny Thrifty, kde mám z domova přes internet zarezervované auto. Musíme chvilku posečkat, protože paní za přepážkou na chvíli někam odběhla, toho využívá Magda a zatím skočí vedle do směnárny vyměnit pár dolarů za ománské rijály. Kontrola všech dokladů a kopírování řidičáku a pasu probíhá rychle, už jen protáhnout kreditní kartu platebním teminálem a míříme do protější budovy vyzvednout si auto. Zdejší zaměstnanec nám ukazuje téměř nové Suzuki Vitara, společně ho obcházíme, je úplně bez škrábnutí a zatímco Magda s dětma nakládají kufry, dopisujeme s Ománcem poslední papíry, přebírám klíčky a opouštíme letiště.
Najíždíme na čtyřproudou silnici, mířící z letiště do centra Muscatu, obdivujeme krásně upravená prostranství plná zeleně a květin, arabskou architekturu okolních residenčních čtvrtí a asi po 20 minutách jízdy odbočujeme směrem k Royal Opera House. Budova Královské opery je prvním operním domem na Arabském poloostrově, otevřena byla v roce 2011 a její stavbu objednal sultán Qaboos bin Said al Said jakožto velký milovník vážné hudby a opery. Celá budova je koncipována jako multifunkční, může hostit koncerty, operní a baletní večírky, divadla, ale i konference a kulturní a umělecké výstavy. Parkujeme v krytém parkovišti a zamíříme nejdříve dle směrovek na výstavu o historii opery, platíme vstupné, dostáváme audioprůvodce a procházíme jednotlivé výstavní sály. Klimatizace funguje a je zde velmi příjemně, ve sluchátkách zní výklad a my se seznamujeme s jednotlivými epochami, s rozdíly mezi operním světem italským, rakouským a německým. Prohlížíme si kostýmy, různé nástroje, notové osnovy i obrazy, znázorňující výjevy z operního světa. Celé je to moc hezky udělané a my na výstavě trávíme skoro celou hodinu. Pak ještě venku obdivujeme vlastní budovu opery, vnější plášť je obložen kvádry z travertinu a vápence a krásně svítí čistou bělostí do dálky. Mísí se zde v harmonii prvky arabské a italské architektury, líbí se nám i přilehlé zahrady s fontánkami, kde se téměř osamoceně procházíme. Chvilku po poledni opět nasedáme do auta a pokračujeme po čtyřproudé silnici dál směrem do centra, rozhodujeme se nejdříve se ubytovat a tak dle navigace jedeme na ulici Ruwi, kde máme v Al Shorouq Hotel Apartments přes booking.com na dvě noci zamluvený apartmán. Hotel nacházíme bez problému, majitelé jsou Indové, hned nás vedou do našeho velmi prostorného a v indickém stylu vybaveného apartmánu, vynášejí kufry, ukazují, kde můžeme parkovat, kam jít případně na jídlo a na nákup do vedlejšího Sparu.
Chvilku se zabydlujeme a pak hned zamíříme autem kousek blíž do centra, parkujeme na parkovišti u rybího trhu a protože máme docela hlad, zamíříme nejdříve do blízké indické restaurace a dáváme si chutný oběd. Abychom ho lépe strávili, vydáváme se na procházku po promenádě podél pobřeží, docházíme až k populárnímu trhu Mutrah Souq. Vcházíme dovnitř do bludiště plné větvících se cest, procházíme nejen hlavní ulice, ale i ty postranní, ale popravdě, nabídka produktů nás docela zklamala. Minimálně polovina obchodů byla plná suvenýrů a cetek pro turisty, většina z nich vyrobených v Číně. Hezké byly některé obchůdky s oblečením, obzvláště ty s ručně vyšívanými čepicemi kummar, které nosí místní muži, se nám líbily a pak také některé obchůdky se šperky a datlemi. Největší překvapení nás však čeká v okamžiku, kdy trh opouštíme, potkáváme se s rodilou Češkou, která s manželem a dětmi již několik let v Muscatu žije a dozvídáme se od ní spoustu zajímavého o životě v Ománu. Protože celý Muscat je nacpaný mezi vysoké hory a pobřeží, je docela roztahaný, tak opět nasedáme do auta a popojíždíme kousek dál podél pobřeží na parkoviště kousek od Ománského národního muzea.
Zamíříme k Al Alam Palace, což je jedna z rezidencí sultána Qaboose, která je využívána k ceremoniálním účelům a přijímání významných návštěv. Vydáváme se přes dlouhé a hezky upravené prostranství před palácem, občas z něj odbočujeme k okolním stavbám, jako je mešita Ali Musa nebo budova Ministerstva financí. Všude množství zeleně a květin, čím blíže jsme k paláci, tím je záplava zeleně a květin větší. Do samotného paláce přistup není a tak si jej prohlížíme a fotíme jen zvenku. Budova je svým nekonvenčním stavebním pojetím zajímavá, má zlato modro bílou fasádu a působí dojmem luxusu a zároveň jednoduchosti. Procházíme se po okolí až směrem k pevnosti Al Jalali a kolem národního muzea se opět vracíme k autu. Jedeme směrem zpět do centra, cestou ještě zastavujeme u Ryiam parku, abychom se opět trošku prošli po upraveném nábřeží.
Ukazuje se, že svět je malý, protože k našemu údivu opět potkáváme onu Češku, tentokrát i s manželem a tak opět asi hodinku rozprávíme o životě v Ománu a dostáváme pár tipů k zajímavým místům. Po rozloučení se se vydáváme na blízkou pevnostní věž, po schodech se šplháme až k ní a děláme pár fotek z výšky směrem na Muscat v podvečerním slunci i na blízké okolí a promenádu. Na moři kolem nás plují jak typické lodě dhow tak moderní zaoceánské kolosy, tak se ještě chvíli kocháme, než se konečně navracíme k autu a jedeme zpět přes centrum na ubytování. Cestou se ještě zastavujeme ve velkém obchodním centru LuLu HyperMarket, procházíme se mezi regály a zkoumáme zdejší pro nás občas velmi cizokrajnou nabídku, nakupujeme nějaké zásoby potravin na večeři i ke snídani a vracíme se na apartmán. Po večeři se ještě chvíli bavíme, pak si dáme sprchu a jdeme docela brzy spát, přeci jen jsme po dnešním dlouhém dni docela slušně unavení.