Po raním probuzení a kontrole předpovědi počasí, zda-li nedošlo k nějaké změně a nechystá se konečně nějaké ochlazení ponecháváme v platnosti náš večer domluvený plán vykašlat se na polední prohlídku Vratislavy, neboť procházet se městem v 35°C není úplně ideální nápad a zamíříme raději na raní procházku po Lodži. Vydáváme se směrem k parku Prince Józefa Poniatowského, na snídani si zajdeme do nedalekého McDonald’s a ještě se chvíli procházíme po atraktivní hlavní třídě města, Piotrkovské ulici. S délkou 4 km jde o nejdelší pěší obchodní zónu v Evropě, je zde velké množství obchodů, barů, restaurací, kaváren a diskoték. Ulice je lemována dekorativními fasádami z dob průmyslového rozkvětu města v devatenáctém století a nachází se zde i chodník slávy, který připomíná osobnosti polského filmu. A všímáme si i neobvyklých soch, oslavující další kreativní osobnosti města, klavíru Artura Rubinsteina, Tuwimovu lavičku nebo sochu Wladyslawa Reymonta sedícího na velkém cestovním kufru. Začíná být docela slušně teplo a protože zbytek rodiny už se těší domu a z našeho výletu jsou všichni zážitků už přesyceni, vracíme se k autu a město opouštíme jižním směrem. U Katowic na benzínce opět dotankovávám nádrž do plna, kupujeme nějaké bagety a pití do auta a uháníme dál na Ostravu a po D1 s odbočkou u Humpolce dál domu. Tam přijíždíme po šesté hodině večerní, jsem moc rádi, že jsme po 17 dnech a celekm 5414 ujetých kilometrech opět šťastně doma. Ale s výletem jsme spokojeni, viděli jsem spoustu zajímavého a přivážíme si velké množství společných zážitků. Dnes jsme ujeli 631 km.