Ráno po probuzení zamíříme na snídani, v nabídce je klasická hotelová kontinentální snídaně doplněná o klasickou ruskou nabídku, tedy především ovesnou a pohankovou kaši. Po snídani se opět zabalíme, vrátíme na recepci klíčky a nesedáme do auta. Ještě se chvíli projíždíme centrem, pak po širokém prospektu míříme na jihozápad kolem velkých panelákových sídlišť, až se zase napojujeme na dálnici M1 a necháváme naši jednotku pípat při každém průjezdu mýtnou branou. Jedeme po ní asi hodinu a odbočujeme dle cedulí směrem na Mirský zámek. Pozdně gotický hrad z cihel a kamene byl vybudován za dob rytířů Velkoknížectví litevského, sestává ze čtvercové hradby opevněné pěti mohutnými obrannými věžemi, v každém rohu jedna a další nad hlavní vstupní branou a byl majetkem mocného šlechtického rodu Radziwillů. Parkujeme na parkovišti na dohled od zámku, kupujeme si vstupenky a jdeme na prohlídku. Jakožto neorganizovaní turisté se můžeme po zámku volně procházet jak je nám libo, prozkoumáváme jednotlivé místnosti a schodiště, prohlížíme si vystavené zbraně a další předměty. Venku se pak pocházíme kolem rybníka, parkem až k secesní kapli, jež je rodinnou hrobkou Svjatopolk-Mirských. Modrá obloha, zelený park a červenobílý zámek, celé je to krásně fotogenické a tak se ještě chvíli kocháme než se vracíme k autu. V něm pokračujeme asi půl hodinky jižním směrem, než parkujeme u dalšího zámku, který je rovněž zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO, u zámku Ňasviž.
Komplex též patřil rodině Radziwillů a vznikal postupně od 16. století až do druhé světové války. Procházíme po mostku vedoucímu přes vodní příkop, branou ve vysokých hradbách a jsme na nádvoří. Platíme drobné vstupné za možnosti prohlédnout si nejen exteriéry, které jsou zadarmo, ale i interiéry. Opět si mimo jakékoliv organizované skupiny procházíme o samotě jednotlivé místnosti, prohlížíme si vystavené historické artefakty a obrazy, zdobené stropy, stěny a dřevěné podlahy i historický nábytek. Je vidět, že v Bělorusku zatím nejsou na individuální turistiku příliš připravení, organizované skupiny procházejí s odborným výkladem, my jsme odkázáni na malé ceduličky v každé místnosti, z nichž se anglicky dozvídáme jen to, kde se nacházíme. A popravdě jídelnu třeba poznáme dle nábytku i bez nápisu na cedulce. Takže informací příliš nemáme, ale zase se nám líbí ta volnost, kdy nás nikdo nijak nepopohání a my si můžeme jít vlastním tempem a ani si při focení s nikým překážet. Po příjemně strávené hodince opouštíme hradby zámku a ještě vedle v parčíku děláme pár fotek zámku i památníku vojákům padlým ve druhé světové válce s věčným ohněm a sochou vojáka se samopalem. Takhle vedle historického zámku se obzvláště vyjímá ten kontrast. Potkáváme se zde s ruskou rodinkou, kterou jsme viděli i u Mirského zámku, otec rodiny se s námi dává do řeči, zajímá ho odkud jsme a jak jsme se do Běloruska dostali. Chvíli si povídáme, oni jsou ze Samary a mají to tedy podstatně dál než my, ale podobně jako my rádi cestují a v Bělorusku se jim líbí. Ideální pro ně narozdíl od nás je, že víza nepotřebují a domluví se bez problému. Je hodina po poledni a protože dostáváme hlad, tak se rozloučíme a zamíříme k restauraci, kterou jsme viděli vedle parkoviště. Jmenuje se „У Каханкi“ a kupodivu mají menu i v angličtině, takže lépe rozumíme tomu, co jíme. Autem se pak vracíme na dálnici, po které další skoro tři hodiny v minimálním provozu jedeme po perfektně hladkém asfaltu. Na benzínové stanici na konci Brestu (konkrétně jde o TatNeft) odevzdáváme krabičku BellTollu, dostáváme potvrzení o navrácení zálohy a přeplatku zpět na platební kartu a zamíříme na ubytování do obce Klejniky. S ohledem na to, že teď již nemůžu na dálnici a musím se přes ní nějakým způsobem dostat chvilku kufrujeme, než se nám konečně podaří najít správnou cestu. Ubytování je úplně perfektní, máme pro sebe celý dům vybavený několika pokoji, společenskou místností i saunou, moc se nám líbí. Majitelé jsou velmi milí, asi půlhodinky si společně povídáme o životě v Bělorusku a EU, necháváme si poradit nejjednodušší cestu do Brestu a získáváme pár tipů na zajímavá místa.
V Brestu jsme za pár minut, nejdříve zastavujeme u malého krámku, abychom nakoupili nějaké suroviny na přípravu večeře a ke snídani, jsme překvapeni, jak je malý krámek vybaven a že zde berou i platební kartu. Po nákupu se vydáváme dle mapy v mobilu zkratkou přes nákladové nádraží a velký hřbitov plný hrobů vojáků z druhé světové války a mnoha památníků směrem k Brestské pevnosti. Ta je vůbec nejznámější dominantou města, slavná pevnost z roku 1833, jejíž obránci na začátku druhé světové války v roce 1941 předvedli extrémní nasazení a hrdinství v nerovném boji s německou armádou. Za první obranný val vcházíme kolem trosek západní pevnosti, pak objevuji v mapě v mobilu další zkratku, ze které už rodina není tak nadšená, protože skrz vysokou trávu a roští se nejde úplně ideálně, ale po pár stovkách metrů jsme konečně v centru pevnosti. Nejdříve míjíme Posádkový kostel sv. Mikuláše, postavený v byzantském stylu v polovině 19. století, do kterého na chvíli nakoukneme. Blížíme se k vysokému obelisku a grandióznímu betonovému pomníku, který na pozadí sovětského praporu v podobě sochy mužské hlavy symbolizuje odhodlaného obránce pevnosti. Působí to na nás dost šíleně, jak svým provedením, tak monumentálností, víc se nám líbí vedle hořící věčný oheň a památník jednotlivých bitev s hroby 850 obránců pevnosti. Kousek odsud si procházíme mezi zbytky zdí, vedle vystavených děl a tanků, všude srpy a kladiva a přicházíme k další ohromné soše, tentokrát plazícího se vojáka. Ten drží v natažené ruce helmu a prahne po vodě, symbolizuje utrpení vojáků po té, co Němci první den odřízli pevnost od pitné vody. Kolem již zavřeného pevnostního muzea opouštíme centrum pevnosti, jdeme po pěšinách kolem Východní pevnosti a přes Severní bránu slavné místo opouštíme. Tentokrát již nevolím žádnou zkratku a ulicemi procházíme až k nádraží a autu, abychom kolem deváté stáli na dvorku vedle našeho parádního ubytování. Uděláme si večeři, ještě si s dětma na chvíli zahrajeme karty a po sprše jdeme spát. Dnes jsme ujeli 423 km.