Ráno po probuzení zamíří Magda nejdříve do krámku naproti, aby nám nakoupila něco ke snídani, kterou si společně uděláme a před desátou se opět všichni vydáváme ven na ulici. Na Něvském prospektu však nezamíříme jako obvykle doleva, ale vydáváme se doprava směrem k hlavnímu nádraží, abychom na Náměstí povstání sestoupili do metra a přesunuli se dvě stanice po červené lince na Náměstí Lenina. Odsud se vydáváme pěšky směrem k Něvě, abychom kolem jedenácté konečně zahlédli Auroru, křižník nasazený v rusko-japonské válce, první světové válce a od roku 1917 symbol bolševické Velké říjnové revoluce v Rusku. Ovšem nástupní mostek je zavřený a z nápisu opět jen v azbuce u pokladny zjišťujeme, že se bohužel na palubu nepodíváme. Přestože v dnešní době již slouží loď jen jako muzeum, dál patří ruskému námořnictva a zítra se bude účastni oslav Dne námořnictva. A protože je potřeba vše připravit, vyčistit, máme dnes smůlu. Vysvětlujeme situaci i několika dalším zahraničním turistů, kteří azbuce nerozumí a jsou trochu bezradní z toho, proč je zavřeno. A tak jen uděláme pár fotek a vydáváme se pěšky přes Trojický most až na Palácové náměstí, kde je vystavena spousta historické sovětské i soudobé ruské vojenské techniky. Cestou se stavíme na obědě v rychlém občerstvení Subway a každý si dáváme svou oblíbenou bagetu. Před budovou Zimního paláce je vybudováno pódium, na kterém se střídají vojenské a námořnické kapely, vše se nacvičuje na zítřejší oslavy. A tak jako včera ráno raději zamíříme k přístavišti za budovy Ermitáže k Něvě a tentokrát volíme projížďku lodí po Petrohradě.
Po druhé hodině nastupujeme na palubu nízké výletní lodi a pohodlně usazeni plujeme přes Něvu k Petropavlovské pevnosti a průlivem kolem Dělostřeleckého muzea. Rozhlížíme se kolem sebe, když opět přes Něvu vjíždíme do Fontanky, řeky protékající samým centrem Petrohradu. Po jeho založení tvořila tato řeka jeho jižní hranici, současný název má podle toho, že se z ní brala voda pro fontány v okolí Letního paláce. Dům Petra Velikého a jedna z prvních budov ve městě je právě vedle nás, stejně jako vedlejší Letní sad, oblíbený veřejný městský park. Plujeme kolem Michajlovského či Inženýrského zámku, opevněné rezidence cara Pavla a po chvíli na druhé straně vidíme zlato-žlutou fasádu Šeremetěvova paláce za majestátní tepanou bránou. Podjíždíme Aničkovův most, který již dobře známe z cest po Něvském prospektu a plujeme na dohled od Chrámu Nejsvětější Trojice s nádherně modrými kopulemi s zlatými hvězdami. Pak odbočujeme do Krjukovského kanálu. Kocháme se pohledy za modrobílou Námořní katedrálu svatého Mikuláše se zlatými kopulemi i nedaleké Mariinské divadlo. Kousek za ním odbočujeme doprava do řeky Mojka a plujeme podél Jusupovského paláce, kde byl zavražděn pověstný Grigorii Jefimovič Rasputin. Podplouváme Modrý most, prohlížíme si z paluby lodi Mariinský palác, kde zasedala Státní rada a po rozpadu carského režimu Rada ministrů a Prozatímní vláda. U zimního paláce odbočujeme do kanálu pod Zimní most a za chvíli jsme zpět v přístavišti. Celkem dvě hodiny dlouhá plavba se nám moc líbila, v teplém červencovém počasí bylo u řeky příjemně a celou cestu bylo na co koukat. Pěšky se vydáváme po nábřeží řeky Něvy, na které kotví jedna vojenská loď za druhou včetně několika ponorek. Jdeme podél budovy Admirality s centrální věží zakončenou pozlacenou věžičkou až k Bronzovému jezdci, vyhlášené jezdecké soše Petra Velikého. Procházíme se Alexandrovskou zahradou, kde se trošku rozdělujeme a když se posléze scházíme u Katedrály sv. Izáka, zjišťujeme, že nám chybí Markétka. Naštěstí si pamatuje naší společnou domluvu vždy se vrátit na místo, kde jsme se naposledy viděli a tak ji po chvíli nacházíme plačící u Bronzového jezdce.
Nyní již kompletní si zpět u Katedrály sv. Izáka se zlatou kupolí kupujeme vstupenky jak na ochoz pod kupolí, tak na prohlídku interiérů, i když si uvědomujeme, že asi nemáme na oboje dost času, jsou čtyři hodiny a katedrála zavírá v pět. Stoupáme pomalu v davu turistů po 262 schodech do třetí největší katedrální kupole v Evropě a z jejího ochozu si užíváme nádherný panoramatický výhled na celé centrum Petrohradu, na všechny jeho paláce, kostely i řeky. Spolu s námi je na ochozu velké množství turistů a tak i sestup zpět před katedrálu trvá poměrně dlouho. Když se konečně dostáváme ke vstupu do interiérů, hodinky ukazují za deset minut pět a dovnitř nás již nepustí. Co se dá dělat, zamíříme na vedlejší náměstí sv. Izáka a z něj ještě děláme několik fotek krásné katedrály. Vracíme se na Něvský prospekt, zajdeme si na večeři do nám již dobře známého bufetu Marketplace a pokračujeme dál až ke Katedrály Panny Marie Kazaňské. Ta patří k vůbec největším kostelům ve městě, procházíme se její polokruhovou kolonádou korintských sloupů z karelské žuly i interiérem, ač zrovna probíhá bohoslužba. Snažíme se chovat co nejméně nápadně a potichu, abychom si prohlédli hrobku maršála Kutuzova, nad níž visí ukořistěné napoleonské prapory i vzácnou ikonu Matky Boží Kazaňské. Pak už je pokračujeme dál po Něvském prospektu až k našemu pronajatému bytu, pouštíme si ještě na notebooku film a jdeme spát. Dnes jsme ujeli autem 0 km.