Díky tomu, že jsme šli večer brzy spát se probouzíme docela časně, z nakoupených potravin si uděláme v bytě snídani, u které se snažíme dle mapy naplánovat cestu do centra a díky funkční wifi se přes WhatsApp domlouváme na srazu s naším kamarádem Vláďou a jeho ženou Nasťou, kteří za námi mají odpoledne dorazit z Moskvy. Vše se daří a tak po snídani vyrážíme do ulic města, máme to sice jen pár metrů na stanici metra Majakovskaja, ale říkáme si, že metrem se tu ještě najezdíme a že díky tomu, že máme čas, dáme ty tři kilometry k Zimnímu paláci pešky. Cesta není nijak komplikovaná, kousek za rohem od našeho ubytování je Něvský prospekt a po tomto bulváru dojdeme až za řeku Mojku, kde odbočujeme pod Vítězný oblouk, který připomíná vítězství Ruska nad Napoleonem, na Palácové náměstí. Před námi zelenobílá budova Zimního paláce, za námi téměř 600 metrů dlouhá do oblouku stavěná budova generálního štábu, uprostřed vysoký Alexandrův sloup, stojíme s otevřenou pusou nad rozlehlostí tohoto prostoru i krásami klasicistních budov. Před Zimním palácem stojí pódium a je zde několik obehnaných prostor, zjišťujeme, že se za pár dní chystá velká sláva, oslavy Dne námořnictva. To nám ale nabrání v tom si udělat několik fotek celého náměstí a hned zamířit k budově Zimního paláce, neboť uvnitř se nachází Ermitáž, muzeum založené Kateřinou Velikou s rozsáhlými sbírkami umění, kulturních exponátů a starožitností. Obcházíme frontu turistů u pokladem, protože vstupenky na dnešní den jsme si koupili z domova přes internet a do budovy vstupujeme v deset hodin současně s otevírací dobou bočním vchodem, která je právě pro držitele těchto vstupenek určena. Dostáváme plánek, kterého se hned ujímá Vojta a my mu všichni diktujeme, co hlavně musíme vidět a je na něm, aby vybral optimální cestu. Je nám totiž jasné, že celé obrovské muzeum se všemi jeho exponáty nemáme šanci projít a tak si vybíráme jen to co nás nejvíce zajímá. Nejdříve zamíříme do sbírek Starého Egypta, kde obdivujeme sarkofágy, mumie, hieroglyfy na papyru i amulety, figurky šabti a další sbírkové předměty. Nevynecháváme ani místnost s asyrskými a mezopotámskými památkami, s deskou z Palmyry i vyrytými příběhy z Eposu o Gilgamešovi. Přes nádherné Jordánské schodiště procházíme do státnických místností a kocháme se nádherně zdobenými sály, všude pozlacené štukování, mramor, fresky a římsy, křišťálové lustry, tyto pohádkové interiéry dávají punc výjimečnosti celé galerie. V místnostech s obrazy si v každé opět vybíráme jen to nejzajímavější, z francouzského malířství díla Renoara, Moneta, Gauguina a Cézanna, v italském umění pak Leonardovu Madonu s dítětem, plátna od Tintoreta, Caravaggia, Tiziana i sochy od Michalangela. U všech děl jsou vedle popisků v azbuce i popisky v angličtině a tak i děti mají možnost zjistit jak se které dílo nazývá a kdo je jeho autorem. V místnostech se sbírkami holandského a vlámského umění pak již kolikrát jen posedáváme a nevěřícně hledíme na množství obrazů od Rembrandta, Rubense i Van Dycka. Ve třetím patře pak ještě nevynecháváme jedinečnou sbírku prací Matisse a Picassa, všude je tu relativně dost turistů, ale zatím je pořád dostatek prostoru si vše prohlédnout a užít. Úplné volno a příjemný chládek je pak v expozicích artefaktů z archeologických vykopávek ze Sibiře, které jsme zatím nikde jinde neměli možnost shlédnout. Poprosím Vojtu ať mne ještě podle plánku dovede nejkratší cestou k mým oblíbeným předmětům ze starého Japonska a pak se již začínáme pomalu ubírat směrem k východu. Při pohledu do plánků je nám jasné, že jsme toho spoustu vynechali, ale dojmů už jsme úplně plní, i dětem se v Ermitáži moc líbilo.
Venku na Palácovém náměstí u Alexandrova sloupu čekáme na Vláďu s Nasťou, zjišťujeme, že mají trošku zpoždění a tak ještě obejdeme budovu Zimního paláce až k řece Něvě, přes kterou vidíme Petropavlovskou pevnost a množství vojenských lodí, které zde kotví právě kvůli připravovaným oslavám Dne námořnictva. Popojdeme i kousek na Palácový most, odkud je pěkný pohled na Zimní palác i další paláce na nábřeží řeky Něvy. Kolem druhé jsme zpět u Alexandrova sloupu a konečně se s našimi kamarády vítáme. Protože máme všichni hlad, tak jako první bod našeho setkání společně zamíříme po Něvském prospektu do bufetu Market place na oběd. Spokojení a sytí se následně vydáváme podél Gribojedova kanálu k Chrámu Kristova vzkříšení (Spas na Krovi), bohatě zdobeného pravoslavného kostela z konce 19 století, postaveného na místě, kde byl zavražděn car Alexandr II. Zaplatíme vstupné, vystojíme kratší frontu a pak si přes půl hodiny s hlavou zvrácenou prohlížíme krásný interiér kostela, který celý zdobí barevné mozaiky. Přes prostranství Martovo pole a Trojický most se následně dostáváme na druhou stranu řeky Něvy k Petropavlovské pevnosti.
Na Zaječím ostrově, na kterém pevnost stojí, si sedáme do trávy před vstupní branou, je hezké počasí, Markétka se brouzdá na pláži v Něvě a my všichni chvíli relaxujeme a povídáme si. Po páté se vydáváme do areálu pevnosti, procházíme Ivanovou bránou, obejdeme všechny zdejší bašty a nevynecháme ani Katedrálu sv. Petra a Pavla s pozlacenou věží a hrobkami romanovských panovníků. Pevnost opouštíme před šestou hodinou stejnou bránou, kterou jsme do ní vstoupili a nedaleko Petrohradské mešity vstupujeme do stanice metra Gorkovskaja, loučíme se prozatím s Vláďou i Nasťou, kteří pokračují po své ose a domlouváme se na setkání na zítřejší podvečer. Metrem jedeme s přestupem na stanici Něvský prospekt na nám nejbližší stanici Majakovskaja, nezamíříme ale ještě do pronajatého bytu, ale do nedalekého nákupního domu Něvské centrum. V obchoďáku se totiž nachází jedna z restaurací rychlého občerstvení McDonald’s, na jehož návštěvu dostaly děti chuť, my si s Magdou dáváme v nedalekém ruském bufetu vynikající bliny. Po návratu do bytu si celí ucaprtaní jen pouštíme film na notebooku, spácháme nějakou tu hygienu a zamíříme na kutě. Dnes jsme ujeli 0 km, zato pěšky jsme nachodili bezmála 25 km.