Ráno je mlhavé a lehce zatažené, ale to nebrání mně s Markétou ještě jednou nevyrazit na pláž, chceme si oba ráno zaplavat. Nad vodou se ale vznáší lehká mlha a tak nakonec do vody zamíří jen Markétka, já zůstávám na břehu a dělám pár fotek její snahy dostat se někam hlouběji, kde si bude moci splnit své přání zaplavat si v Baltském moři. Na pláži jsme úplně sami a trávíme tu moc příjemnou půl hodinku. Na pokoji si pak společně dopřáváme snídani a po odnesení všech našich věcí do auta a vrácení klíčů opouštíme autem severním směrem město Pärnu. Před polednem vjíždíme do Tallinnu, hlavního města Estonska a daří se nám zaparkovat v obchodním domě Viru keskus za pár euro nedaleko od vstupu do historického centra města. Vydáváme se na jeho prohlídku, vstupujeme kolem dvou věží vstupní bránou do krásných křivolakých uliček plných historických budov, především zachovalých hansovních domů s kladkami na tahání zboží do skladů. Nejvíce nás zaujme budova Olde Hansa z 15. století, dnes stylová restaurace. Servírky v originálním kroji, design interiéru i jídelního lístku, kde jsou k nalezení i steaky z medvědího masa, vše dýchá středověkou historií. Škoda, že je tu tak plno, všude spousty turistů a i ceny trošku vyšší. A tak si oběd dáváme až na nedalekém mírně se svažujícím dlážděném Radničním náměstí, kde si na zahrádce restaurace Karl Friedrich dáváme pizzu, burger i kuřecí s bramborovou kaší a spokojeně u jídla pozorujeme ruch na náměstí. Po jídle se ještě projdeme po náměstí, kde si prohlédneme i jednu z nejstarších lékáren v Evropě opět z počátku 15. století s hezkým interiérem a malou expozici o lékárnictví. Po té zamíříme uličkami s dalšími nádhernými hanzovními domy kolem kostela sv. Mikuláše, založeného kolem roku 1230 vestfálskými obchodníky, k obranným městským hradbám, z nichž se většina dochovala v neporušením stavu. Parčíkem kolem hradeb u Panenské věže pokračujeme směrem na Hradní vrch ke katedrále Alexandra Něvského, jejíž cibulovité kupole jasně odkazují na pravoslavnou církev a na dobu, kdy bylo Estonsko v područí carské Rusi. Fotíme si i protější budovu s růžovou fasádou, sídlo estonského parlamentu, kdysi reprezentativní zámek Kateřiny Veliké a ještě předtím opevněný hrad z 9. století.
Vracíme se zpět k hradbám, cestou z vrchu na hradních terasách fotíme nádherné pohledy na celé centrum města včetně přístavu a části Tallinského zálivu. Kolem hradeb pokračujeme ke Sloupu vítězství, což je moderní památník nezávislosti Estonska na náměstí Svobody. Další branou v historických hradbách se vracíme zpět do Starého města, zamíříme opět k radnici, do jejíž budovy ze začátku 15. století s gotickými oblouky a štíhlou věží s korouhvičkou ve tvaru vojáka na stráži, vstupujeme. Platíme nevelké vstupné a jdeme si prohlédnout interiéry této budovy, přes sklepní sál s vinným sklepem pokračujeme po schodech do reprezentačních a jednacích sálů v prvním patře a nakonec až na půdu s krásným dřevěným krovem a typickou kladkou. Kolem čtvrté se vydáváme zpět k autu a přesunujeme se necelé 2 km východně k parku Kadriorg, parkujeme na malém parkovišti a vydáváme se na procházku. Park i zdejší barokní palác byly vybudovány na pokyn ruského cara Petra Velikého pro manželku carevnu Kateřinu, odtud i název Kateřinino údolí. Procházíme se upraveným parkem kolem vodních ploch s fontánami a altánky, mezi květinovými záhony kolem různých soch až k hezky rekonstruovanému paláci se sbírkami muzea umění. Celý park působí velice útulně, počasí nám přeje a tak zde skoro hodinku procházíme. Po návratu k autu se ještě vydáváme k nedalekému Muzeu moderního umění KUMU, cestou trochu bloudíme, ale nakonec přeci jen zastavujeme na velkém parkovišti nedaleko od muzea. Přecházíme silnici a míříme k ultramoderní skleněné budově, částečně zanořené do země, celé to působí velice čistě. Muzeum má sice ještě otevřeno, ale zavírá za necelou půl hodinku a tak se raději jen procházíme kolem budovy muzea a prohlížíme si venkovní expozice. Kolem šesté opět nasedáme do auta a jedeme kousek k dnešnímu zarezervovanému ubytování. Dle návodných obrázků, které mi majitelky ubytování zaslaly do mailu nacházíme zakódovanou krabičku s klíči, vynášíme věci z auta a zabydlujeme se na jednu noc v malém pokojíku s lehce se rozpadajícím rozkládacím lůžkem a gaučem. Ubytování hodnotíme jako zatím nejhorší z naší dosavadní cesty, ale přenocovat se v něm určitě dá. Při procházce kolem našeho pronajatého bytu nacházíme hezké suši bistro, a tak máme s Magdou o večeři postaráno. Děti si uvařili doma z nakoupených zásob, večer ještě zhlédneme film na notebooku a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 158 km.