Ráno po probuzení si z včera nekoupených zásob uděláme snídani, chvíli přemýšlíme, jestli do centra vyrazit autem nebo se trošku víc projdeme pěšky, nakonec vyhrává druhá varianta a tak se po naložení našich věcí do auta a vrácení klíčů do schránky ulicemi vydáváme na necelé tři kilometry dlouhou cestu. Nejdříve jdeme bočními ulicemi, na hlavní bulvár Brivibas s mnoha secesními domy po obou stranách se napojujeme kousek od Chrámu Kristova narození, který je hlavním katedrálním chrámem pravoslavné církve a byl vybudován na konci 19. století. Míříme k z dálky viditelnému Pomníku svobody, který byl odhalen v roce 1935 na památku padlým v bojích o nezávislost a dnes je vnímán jako symbol lotyšské státnosti a nezávislosti. Je z šedé a červené žuly, zlacené mědi a je vysoký 42 metrů. Po mostě nad kanálem řeky Daugavy s okolním hezky upraveným parčíkem vcházíme do historického Starého města. To procházíme nejdříve rovně až na Radniční náměstí, kde je na jedné straně budova radnice z 18. století a pak především na druhé straně krásný Dům černohlavců. Tato renesanční budova byla vlastněna Společenstvím Černých hlav, jehož členy byli mladí svobodní obchodníci z ciziny. Během druhé světové války byl dům kompletně zničen a tak musel být v roce 1999 v podstatě znovu postaven jen na základě starých fotografií a dokumentů. Vypadá opravdu krásně, červenobílý cihlový dům s bílými kameny a sochami, modrým orlojem a erby cechů. Pokračujeme na Katedrální náměstí s románskou katedrálou Rižský dóm, pýchou Rigy a největším kostelem v celém Pobaltí. Stavět se začala ve 13. století, dnes patří luteránům a uvnitř se nacházejí jedinečné varhany s 6768 píšťalami patřící mezi největší v Evropě.
Na náměstí nás zaujala i docela zajímavá umělecká expozice, do oválu uspořádané desítky soch stojících medvědů, kde každý byl pomalovaný v barvách a stylu konkrétní země světa. Děti běhají mezi medvědy, hlásí různé země a hledají našeho českého medvěda, což se jim samozřejmě daří i díky dobře viditelné namalované české vlajce. Pokračujeme na nábřeží řeky Daugavy, po němž míříme k Rižskému hradu ze 14. století, dnešnímu sídlu prezidenta Lotyšska. Bílá lehce oprýskaná budova nás trošku zklamává a tak raději zamíříme zpět do úzkých uliček historického centra. Chvilku hledáme proslulou trojici starých hanzovních domů Tři bratři, z nichž nejstarší bílý gotický pochází z 15. století, žlutý uprostřed je ukázkou holandského baroka ze 17. století a zelenkavý vlevo je pak nejnovější, postaven byl v 18. století. Přes krásně upravené náměstí Livu s hanzovními domy spolků především německých obchodníků, Velké gildy, která spojovala bohaté kupce a Malé gildy, která hájila zájmy řemeslníků se vracíme k Pomníku svobody. A protože se blíží poledne a my dostáváme hlad, zamíříme do nedalekého Lido Vērmanītis bistra, patřící pod řetězec levných restaurací s nabídkou lokálních jídel. Vše funguje formou bufetu, sami si na tácy nandáváme řízky i smažená masa, brambory i zeleninové přílohy a sladké zákusky, vše jde rychle a moc nám chutná. Vracíme se pomalu k autu vydáváme se z Rigy severovýchodním směrem do národního parku Gauja, kde kolem půl druhé parkujeme na parkovišti u začátku Lígatenské naučné stezky (Līgatnes dabas takas). Zaplatíme drobné vstupné a asi hodinku se procházíme listnatým lesem s obrovskými výběhy se zvířaty, která tu jinak žijí ve volné přírodě, vidíme stádo srn, divoká prasaty, medvědy, lišky a vlky, rysa a na závěr mohutné losy. Počasí nám přeje, sluníčko svítí ale ve stínu lesa nám není nijak velké horko a tak nám edukační procházka přišla poměrně vhod. Autem se pak přemisťujeme do nedalekého Līgatne, abychom si alespoň na okamžik prohlédli soustavu sklepů vytesaných v měkkých pískovcových skalách.
Odsud se vydáváme autem na sever, abychom asi po hodině a půl překročili hranice do Estonska a za další hodinu zaparkovali ve městě Pärnu u zdejšího Rimi Hypermarketu, kde děláme jednak nákup a druhak něco pojíme ve zdejším Hesburgeru. Pak pokračujeme kousek dál, abychom po pár minutách zastavili před nízkým panelákem, kde máme mít zajištěné ubytování na dnešní noc. Chvilku nám trvá, než se nám podaří spojit se s naší ubytovatelkou, nakonec přijíždí její dcera, která nám předává klíčky od perfektního nedávno rekonstruovaného, moderně zařízeného apartmánu, vybaveného vším potřebným. Máme to kousek na rozlehlou městskou pláž a tak se tam hned vydáváme, plavky si na sebe ale beru jenom já, zbytek rodiny se koupat nechystá. Písčitá pláž je opravdu velká, voda příjemně teplá, jediné mínus je velmi mělké moře, jdu poměrně daleko od břehu a vodu mám pořád sotva po kolena. Když už to vypadá, že snad přejdu celý záliv zpátky do Lotyšska, dostávám se konečně na místa, kde mám vodu alespoň nad pupek a mohu si dopřát pár osvěžujících temp. Děti zatím na břehu alespoň sundají boty a brouzdají se čistou vodou. Po návratu na pokoj koukneme ještě na film a po sprše zamíříme na kutě. Dnes jsme ujeli 276 km.