
Hora Křížů kousek od Šiauliai
Ráno po probuzení si nejdříve uděláme snídani, nahážeme věci do auta, rozloučíme se s paní domácí a vyrážíme po téměř prázdné silnici severovýchodním směrem. Po pár kilometrech se napojujeme na hlavní silnici, kde už je provoz podstatně větší a východním směrem po ní jedeme skoro dvě hodiny až k městu Šiauliai, které objíždíme a kousek za ním odbočujeme dle ukazatele k místu zvanému Kryžių kalnas, neboli Hora křížů. Parkujeme na nedalekém parkovišti a pěšky se vydáváme ke dvěma vyvýšeninám, pokrytým statisíci křížů všech velikostí i druhů, od dřevěných, přes železné a kamenné ke keramickým a plastovým. Obzvláště ty velké dřevěné jsou hotovými uměleckými díly místních řezbářů, ale i ty jsou obsypány a ověšeny malými prostými křížky a růženci dalších poutníků. První kříže se prý na místě objevily v první polovině 19. století na památku obětí povstání proti carskému režimu z roku 1831, které zde byly pohřbeny. A v roce 1863 se to po dalším povstání opakovalo, kříže v tu dobu symbolizovaly utrpení Krista i prostých Litevců. Na začátku 20. století bylo na tomto místě přes 100 křížů a jejich počet díky místním, ale i zahraničním poutníkům rostl. Režim Sovětského svazu se pokusil tento nežádoucí náboženský a národní symbol několikrát zlikvidovat buldozery, ale místní lidé kříže vždy znovu vztyčili a ještě intenzivněji nosili další a další kříže. V tu chvíli se kříže začínají stávat vedle svého náboženského smyslu i symbolem neústupnosti a vzdoru proti nechtěnému sovětskému režimu. Procházíme se skoro půl hodiny po zdejších cestičkách a nasáváme atmosféru tohoto nesmírně zajímavého a mystického náboženského místa. Turistů tu zrovna není moc a tak máme dostatek času a prostoru si celé místo pořádně prohlédnout, než opět nasedneme do auta a cestou na sever opouštíme území Litvy.

Pohled ze zámeckého parku na zámek Rundāle
Přes hranice přejíždíme do sousedního Lotyšska a po hodině parkujeme na dohled od „Baltského Versailles“, jak bývá přezdíván zámek Rundāle. Tento barokní zámek postavil v 18. století pro vévodu Ernsta Johanna z rodu Bironů Ital Bartolomeo Rastrelli, který byl dvorním architektem carevny Anny, pro kterou v Rusku postavil řadu nádherných staveb včetně Zimního paláce. Protože je krátce po poledni a my dostáváme hlad, zamíříme nejdříve do malé restaurace Baltā māja kousek od parkoviště, kde si dáváme vynikající oběd. K zámku tak přicházíme spokojeně najedení a po zaplacení vstupného si hodláme pořádně prohlédnout jak jeho exteriér, tak především jednotlivé interiéry. Procházíme si samotní mimo organizované skupiny jednotlivé dobově vybavené místnosti, obdivujeme nádherné malby a štukatury, různé umělecké artefakty včetně japonských a čínských váz. Některé místnosti jsou zařízeny tak, jako by zde jejich obyvatelé ještě žili, ať již jde o jídelnu připravenou k servírování honosné večeře nebo šatnu s replikou dobového oblečení. Po prohlídce interiérů vystupujeme po širokém schodišti směrem do zahrad, ochlazujeme se u velké fontány a pak se necháváme okouzlit množstvím různých alejí i upravených květinových záhonů, drobných staveb, fontán i různých zátiší. V jednom objevujeme i skrytý přírodní amfiteátr, kde nám na pódiu Markétka předvede pár baletních prvků, prostě si užíváme krásného odpoledne na velmi hezkém místě.

Velké kemerské vřesoviště
Po návratu k autu pokračujeme dál přes město Jelgava do národního parku Ķemeri, v rámci nějž máme v plánu navštívit Velké kemerské vřesoviště (Lielais Ķemeru tīrelis). Kolem čtvrté parkujeme kousek od začátku stezky na prostorném parkovišti vybaveném záchodky a odpadkovými koši a vyrážíme pro prašné cestě borovým lesem. Po chvíli dorážíme k začátku dřevěného povalového chodníku, krajina kolem nás se mění, borovice začínají být nižší a méně zelené, na zemi kolem nás se objevuje více trav, suchopýrů a vřesů. Objevují se první menší či větší rašelinná jezírka a celé je to takové nádherně fotogenické. Asi v půlce celé cesty přicházíme k dřevěné rozhledně, po schodišti vystoupáme nahoru a obdivujeme celou tu scenérii pod námi, je vidět daleko, na horizontu až k Baltskému moři, všude rovina a hluboké borové lesy, pod námi rozhlehlé mokřady, vřesoviště, lagunová jezírka a vinoucí se dřevěný chodníček. Pokračujeme po něm dál a dokončujeme celou okružní asi tři a půl kilometru dlouhou procházku. Nasedáme do auta a zajímavou krajinou pokračujeme východním směrem do hlavního města Lotyšska, do Rigy. Dle navigace nacházíme naše opět přes booking zajištěné ubytování, tentokrát v nízkém paneláku v klidné ulici, kde necháváme auto. Klíčky opět nacházíme dle instrukcí v kódem zajištěné schránce, tedy majitelku vůbec nevidíme. Byt je poměrně malý, ale uklizený a na jednu noc bude v pohodě stačit. Vyrážíme na nákup do nedalekého krámku a v malé kuchyňce vaříme večeři. Po ní opět zapínám notebook, abychom si dali nějaký film, pácháme hygienu a jdeme na kutě. Dnes jsme ujeli 368 km.