Ráno posnídáme z nakoupených zásob, sbalíme věci do auta, paní domácí vracíme klíček do schránky a opouštíme hlavní město Polska severovýchodním směrem. Míříme na Bělostok, silnice opět podobné jako včera, občas dálnice, občas klasická silnice kolem rozestavěného úseku, provoz velký a průměrná rychlost nijak závratná. Kousek za Bělostokem mi navigace radí jet směrem na Grodno přes Bělorusko, že je to nejrychlejší cesta, ale jednak ještě nenastal den platnosti našeho běloruského víza a druhak si myslím, že díky několika hodinám na hranicích by to určitě rychlejší nebylo a tak mířím na sever na Augustov a do Litvy tak díky Schengenu vjíždíme bez jakéhokoliv zastavování a zdržení. Pokračujeme dál po hlavní silnici, provoz už není nijak hustý a tak před po třetí hodině odpolední parkujeme na ulici Kauno před naším zajištěným ubytováním v místním Radioloftu. Po telefonu se domlouváme s majitelem, který nám nechal klíčky od apartmánu pod dlaždičkou vedle vstupních dveří, trošku se zabydlíme a hned vyrážíme na prohlídku města. Do centra to máme odhadem asi půl hodinky pěšky, nejdříve jdeme kolem různých budov ve stavu blízkému rozpadu, blíže k historickému centru už to ale začíná být podstatně lepší. Procházíme kolem bílého Prezidentského paláce, sídla litevských prezidentů, a krátce se zde zdržíme, abychom udělali pár fotografií a prohlédli si upravenou zahradu. Pokračujeme kolem Kostela svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty a míříme na Katedrální náměstí, které je považováno za srdce města. Na náměstí jsou dvě dominanty, první je 57 metrová věž Katedrální zvonice s unikátními hodinami, které fungují bez minutové ručičky a podle počtu úderů zvonů se určuje, zda je čtvrt, půl, tři čtvrtě nebo celá. A druhou je samotná nádherná římskokatolická Katedrála sv. Stanislava a sv. Vladislava, zvenku čistá bílá budova, uvnitř bohatě zdobená. Na náměstí nás však přepadá poměrně intenzivní déšť a tak místo prohlídky raději vyrážíme na protější hlavní Gediminasův prospekt najít nějakou vhodnou restauraci. Vynecháváme pár kaváren a fastfoodů a vstupujeme do příjemně zařízené pizzerie, kde si dáváme dobrou večeři a odpočíváme a čekáme, než se liják přežene. Kolem sedmé se vracíme zpátky na katedrální náměstí, krásně osvětlené podvečerním sluncem. Fotíme katedrálu i zvonici, mezi nimi nacházíme i speciální načervenalou dlaždici s nápisem „Stebuklas“, Desku zázraků, se kterou je spojena pověra, že kdo na ní stoupne, zavře oči a 3× se otočí aniž by z ní spadl, tomu splní přání, na které právě myslí. O kousek vedle je pak deska Baltský řetěz (Baltijos kelias) se dvěma stopami, kde se začal ještě za Sovětského svazu v den 50. výročí uzavření paktu Molotov-Ribbentrop 23.8.1989 650 km dlouhý lidský řetěz Vilnius – Riga – Talin na podporu vzájemné soudržnosti a na protest proti ruské okupaci Baltských států. Pokračujeme kolem katedrály až k pomníku zakladatele města, litevského velkoknížete Gediminase.
Kousek za pomníkem je pak vidět cesta vedoucí k Hornímu hradu, bohužel na začátku roku se kopec, na kterém hrad stojí, začal sesouvat a tak nás zastavuje zátaras se zákazem vstupu a informací, že hrad je uzavřen. Alespoň zdola fotíme červenou věž, třípatrovou cihlovou budovu z 15. století, která z hradu dodnes zůstala a litujeme, že si výhledu na město shora neužijeme. Přes přilehlý parčík pokračujeme k řece Neris, přecházíme přes most Mindaugas, pojmenovaný po litevském králi a fotíme si krásně sluncem osvětlené upravené nábřeží i znovu hezky viditelný kopec s červenou věží. Přes park se pak vracíme kolem sochy krále Mindaugase před jednou z budov Litevského národního muzea a míříme zpátky na ubytování. Na chvíli se ještě zastavujeme u Kostela svaté Kateřiny, kde na malém náměstíčku vyhrávají muzikanti litevské melodie a několik párů zde tančí. Kolem desáté večer jsme zpátky v apartmánu, dáme si sprchu a znavení jdeme spát.