Kostel Panny Marie v Krakowě

Ráno probíhá v poklidu, díky domluvě na odjezdu na dovolenou v devět hodin je budíček v osm ve všední den spíše příjemným prospáním si než něčím nepříjemným. Jako obvykle nabíráme menší skluz, ale to není nijak překvapivé, spíše naopak se to stává standardem a v půl desáté již vyrážíme z domova směrem na Pelhřimov. Za poslechu rádia a čtení novin (samozřejmě mimo řidiče) cesta bez problému ubíhá, ani neustále rekonstruovaná D1 nepřináší žádné komplikace a tak v pohodě před jednou hodinou odpolední na posledním odpočívadle na českém území navštěvujeme KFC, abychom si dali krátkou přestávku a něco malého pojedli. Pak již překračujeme polskou hranici a pokračujeme dále směrem na Krakow, který ale objíždíme z jihu, protože máme v plánu navštívit nejdříve solný důl ve Wieliczce. Kolem třetí parkujeme na soukromém parkovišti na dohled od vchodu do areálu Solných dolů za 7 zlotých, času máme relativně dost, protože prohlídku v angličtině jsme si přes internet zarezervovali na půl čtvrtou, co nám ale trochu komplikuje situaci je poměrně slušný liják. Říkáme si, že v dole určitě bude hej, ale než jsme se dostali ke vstupu, byli jsme všichni pořádně promočení. Nevadí, prohlídka dolu nás všechny nadchla, dlouhý sestup po dřevěných schodech byl sice zdlouhavější, ale následná cesta přes jednotlivé chodby, klenuté síně a kaple spojená se zajímavým výkladem stála za to. A do toho jsme všichni v dobře větraném dole hezky uschli. Na závěr si ještě prohlédneme místní malé muzeum a pak již míříme starým důlním výtahem zpět na povrch. Venku stále prší a nemáme tedy příliš chuť se projít do městečka a tak se raději vracíme k autu a za neustávajícího deště přejíždíme pár kilometrů k centru Krakova, kde máme přes internet zamluvený apartmán v ulici Różana, klíček mi majitelka nechala v bezpečnostní schránce, PIN mi poslala na mobil, takže ubytovat se byla záležitost několika málo okamžiků. Déšť začíná pomalu ustávat a protože jsme všichni hladoví, vyrážíme na procházku do města s plánem se jen trošku projít a především najít nějakou útulnou restauraci a dát si něco dobrého k snědku. Kousek za mostem přes řeku Vislu cestou k hradu Wavel nacházíme restauraci Mieszczańska, jejíž jídelní lístek vypadá lákavě pro všechny členy naší rodiny. Nasycení se pak za mírného poprchávání ještě procházíme na krásném a pěkně osvětleném hlavním náměstí a kolem jedenácté se navracíme zpět do našeho pronajatého podkroví, abychom šli příjemně znavení spát.