Basilika v Butrintu

Ráno v poklidu snídáme, ale po snídani se nepřevlékáme do plavek, neboť dnešní den se rozhodujeme pro výlet. Autem se přemisťujeme necelé dvě hodiny směrem na jih až téměř k hranicím s Řeckem k archeologickému nalezišti Butrint zapsanému do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Svůj název odvozuje toto místo od staré řecké legendy, kdy syn trojského krále Priama Helenus připlul z Tróje ke břehům Epiru a před cestou do Dodoni se rozhodl obětovat dobytče. Zraněné dobytče spadlo do moře, doplavalo na břeh, kde zahynulo. Helenus to viděl jako znamení a založil zde město „Buthrotos“, což znamená býk. Na malém parkovišti před vstupní bránou do celého areálu necháváme auto, platíme 2000 Leke za vstup a postupujeme podle plánku, který jsme u vstupu dostali. Alejí eukalyptů míříme k Asclepiovu chrámu, který pochází ze 4. století př.n.l a amfiteátru, který byl vybudován ve 3. století př.n.l. a mohl pojmout až 2000 diváků. Vedle divadla prozkoumáváme i zbytky římských lázní, krásná podlahová mozaika je bohužel pro návštěvníky chráněna vrstvou písku a my si ji tak prohlížíme jen na obrázku na ceduli vedle lázní. Pokračujeme cestou k bazilice, nejdříve míjíme monumentální fontánu s pozůstatky akvaduktu, kterým sem byla přiváděna voda, pak pozůstatky starověkého opevnění se dvěma strážními věžemi až nakonec stojíme u ní. U raně křesťanské baziliky ze 6.stol. n.l., která plnila svou funkci až do 18. století, její interiér tvoří tři chrámové lodi, její podlaha byla původně zdobena mozaikou, při přestavbách byla ale nahrazena dlažbou. Chvíli se procházíme kolem, chvíli uvnitř a pak pokračujeme dále k opevnění ze 4. stol. př.n.l., které vede kolem Butrintského jezera a jsou zde tři brány. My procházíme Lví branou a ocitáme se uprostřed divoké přírody s úchvatným pohledem na přímořské, lagunové jezero Butrint, které je součástí Národního parku. Jezero je 21 m hluboké o rozloze 16 km2 a leží přímo na úrovni hladiny moře. Od jezera se dostáváme ke konci naší prohlídky do místního muzea s exponáty nalezenými při vykopávkách ve zdejší lokalitě. Cestou zpět alejí eukalyptů ještě zavítáme ke stánku se suvenýry, kupujeme si na památku kámen s mozaikou a po dvou hodinách velmi zajímavého pobytu opouštíme prostory naleziště.

Vyhlídka od večeře v Ksamilu

Vracíme se kousek na sever do města Ksamil, kde máme v plánu strávit příjemné koupací odpoledne. Nejdříve je ale třeba poobědvat a tak po té, co parkuji kousek od výběžku plném nádherných pláží s výhledem na ostrůvky a vzdálenější ostrov Korfu, vydáváme se nalézt restauraci, kde bychom si dali něco dobrého. Volíme restauraci Abiori, kde si třeba já dávám vynikající rizoto se semínky z granátových jablek a piniovými oříšky. Po obědě se vydáváme pár metrů vedle na pláž s krásným bílým pískem a průzračnou vodou hrající všemi barvami modré. Bohužel pláž je však poměrně slušně zaplněná a tak využíváme toho, že na nejbližší ostrůvek je to sotva pětadvacet metrů, navíc mě i Magdě je voda v nejhlubším místě jen po ramena, resp. po krk a s věcmi nad hlavou se přemisťujeme tam. Užíváme si krásného odpoledne, děti tráví veškerý čas hloupnutím ve vodě, s Magdou si chvíli plaveme mezi ostrůvky a pak se na ostrůvku sluníme. Vydržíme příjemnou relaxací vydržet až do večera, pak si přeneseme věci do auta, převlékneme se a ještě si na zajdeme na večeři, tentokrát do restaurace Apollonia. Po večeři se ještě chvíli kocháme výhledy na ostrůvky i nedaleké Korfu ve světle zapadajícího slunce a pak se vydáváme na hodinu a půl dlouhou cestu zpět do Himarë, kde už jen dáváme sprchu a jdeme na kutě.