Z plavby po jezeře Komani

Vstáváme brzo, odjezd z kempu je naplánován na půl osmou a v tento čas již také postáváme před recepcí vyptávaje se, kdo že nás to sveze k jezeru Komani. Dostáváme základní informace o tom, jak by měl celý den probíhat a nasedáme do bílého mikrobusu, jehož řidič bohužel umí anglicky jen pár slov. Naštěstí k nám přisedají další lidé, matka s dítětem a chlap s motorovou pilou, což se nám zdá poněkud podivné, ale mladá matka umí anglicky obstojně a tak nám vysvětluje, že se spolu s námi nechávají též odvézt k jezeru Komani, na rozdíl od nás však za prací. A ať se nebojíme, že nás teď čeká sice trošku náročná, ale zajímavá cesta k jezeru, kde se pak spolu s dalšími turisty nalodíme na výletní loď a čeká nás nádherná plavba. Vyrážíme z kempu, objíždíme Skadar, seznamujeme se ze zákonitostmi místní dopravy, kdy na sebe řidiči různě troubí, ať již jako pozdrav nebo upozornění bacha jedu. Občas zastavujeme, aby si řidič či někdo z osazenstva mikrobusu něco nakoupil u stánku či obchůdku vedle silnice. Po poměrně kvalitní silnici přijíždíme až k řece Drin, ke spodní části Drinské kaskády, na řece Drin bylo vybudováno několik přehrad a vodních elektráren, naším cílem je prostřední jezero, vodní nádrž Komani (albánsky Liqeni i Komanit). Přejíždíme na šotolinové cesty v různém stavu „rozbitosti“, jsem rád, že jsem oktávku nechal v kempu, sice bych určitě projel, ale tlumiče by dostali zabrat. Cesta se klikatí nad řekou Drin a spodní nádrží, kolem strmé skály, nádherně zelené lesy, impozantní panoramata. Asi po  hodině a půl se opět přiblížíme trošku do civilizace, do vesnice Koman, ve které se nachází nějaké to ubytování a restaurace. My však nezastavujeme, přejíždíme po mostě přes řeku a pak tunelem podél přehrady až na malý betonový prostor u jezera. Je to místo, odkud vyrážejí výletní lodě a trajekt, který jezdí přes jezero na druhou stranu k vesnici Fierzë. Stojí zde již více aut, některé zřejmě čekají na trajekt, některé přivezli podobně jako náš mikrobus turisty pro výletní platby. Je to tu trošku zmatené, ale nakonec jsme na jednu z lodí usazeni a kolem desáté spolu s jednou francouzskou rodinou a studentkami z Dánska vyplouváme. Po chvíli začínáme chápat, proč je plavba po jezeře Komani považována za jednu z nejkrásnějších vodních tras na světě. Během dvouhodinové plavby k ústí říčky Shala se kocháme nádhernými výhledy do okolních zátočin a na přilehlé horské štíty, na některých místech jsou svahy pozvolnější a na březích nevysoko nad vodní hladinou zahlédneme skupiny domků a malá terasovitá políčka. Voda je nádherně čistá, nad vápencovými místy blankytně modrá, jinak povětšinou temně modrá, nefritová. Místy to vypadá, že už jezero musí končit, ale pak se za zatáčkou zase objeví další zátočina a další vodní plocha pod prudkými skálami. Zatáčíme doleva k ústí řeky Shala a přirážíme na hezkou pláž, kde čekají nafukovací čluny.

Začátek brodění řekou Shala

Dostáváme informaci o tom, že v řece není dostatek vody, abychom naší lodí dopluli až k místu, kde máme mít oběd a že musíme přesednout do člunů, které mají nižší ponor a že bohužel občas budeme muset i brodit. Což se nakonec i ukazuje jako docela velká zábava, je horko a voda je příjemně chladivá, tedy boty bereme do rukou a brodíme se nádherně čistou řekou. Asi po kilometru přicházíme k zátočině s dřevěným mostkem a velkou dřevěnou chatou s venkovním posezením a cedulí Blini Park. Dostáváme napít osvěžující studené vody s citrónem, oběd by prý měl být tak za hodinku a tak se převlékáme do plavek a jdeme se smočit do řeky. Voda je sice chladnější, ale v horkém dni to až tolik nevadí, občas hážeme placatými kameny ze břehu žabky a procházíme se po okolí, všude krásná čistá příroda a její nádherné barvy. K obědu dostáváme čertsvé ryby, brambory, zeleninu a domácí sýry, i na vychlazené pivko nakonec dojde. Kolem půl čtvrté se všichni začínáme zvedat a vracíme se zpátky k lodi, chvíli jdeme po břehu, občas opět brodíme řekou, Markéta skoro celou cestu plave. Za pozdně odpoledního slunce se opět kocháme výhledy z lodi na jezero Komani a jeho okolí, abychom se po šesté hodině vydali mikrobusem zpátky do Kempu. Cestou přes Škodru ještě poprosíme řidiče, jestli by nám nemohl zastavit někde u bankomatu, což se i daří a my získáváme první albánské leki. Po osmé večer jsme zpátky v kempu, zajdeme si ještě do restaurace na večeři, dáme sprchu a celí znavení z náročného, ale krásného dne jdeme spát.