Před výletní lodí v Kotoru

Ráno po snídani opět vše sbalíme do auta a vyrážíme po silnici, která vede podél kotorského zálivu. Cestou občas zastavujeme, abychom udělali pár fotek krásných scenérií – nádherné hory, klidná hladina zálivu, ostrůvky. Po deváté hodině dopolední parkujeme na parkovišti kousek od historického centra Kotoru a vyrážíme na prohlídku. Kotor je jedním z nejlépe zachovaných středověkých měst v jihovýchodní Evropě a byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Staré město je obklopené středověkými městskými hradbami o délce  přes 4,5 km, výšce až 20 m a šířce až 15 m, které ho spojují s pevností sv. Ivana (Tvrdjava sv. Ivan) na strmém kopci nad městem. Město je tvořeno charakteristickou středověkou urbanistickou sítí úzkých uliček a nepravidelných náměstí, s nádhernými kostely i paláci v románském, gotickém, renesančním i barokním slohu. Do centra vcházíme přes renesanční Mořskou bránu, obdivujeme hodinovou věž ze 16. století i kousek vedle stojící klasicistní divadlo a kamenný sklad zbraní. Procházíme se úzkými uličkami, v jednom místě vycházíme i na městské hradby, odkud se nám nabízí hezký rozhled. Dojdeme až k nejznámějšímu symbolu Kotoru, románské katedrále Sveti Tripun z 12. století, pravá věž katedrály má 35 m a levá 33 m a obě při zemětřesení v roce 1667 obě spadly a rozbily okolní paláce. Markétka má při procházkách uličkami největší radost z všudypřítomných koček, které se krčí opravdu za každou škvírou, u každé popelnice a v každém křoví. I proto nám procházka městem zabere více než dvě hodiny. Cestou k autu si ještě kupujeme zmrzlinu, přeci jen už se zase začíná dělat slušné teplo, nasedáme a přes tunel opouštíme oblast Boky kotorské a míříme na jadranskou magistrálu. Projíždíme Budvou a u odbočky na Svety Štefan neváhám a zatáčím doprava k moři, nikomu se sice jít koupat nechce, ale zastavit se na chvíli u nejznámějšího a nejluxusnějšího letoviska na Jadranu chceme všichni. Sjíždím serpentinami dolu až k pláži a hledám, kde by se nechalo zaparkovat, všechna místa jsou ale obsazená a tak vždy jen na chvíli někde zastavím, krátce se rozhlédneme a uděláme pár fotek. Vypadá to přesně jak na reklamních plagátech, malý ostrůvek spojený s pevninou krátkou šíjí, před ní palmy, za ní červené střechy, zeleň cypřišů a kolem krásně modré moře. I z odpočívadla nahoře u hlavní silnice to vypadá nádherně, ale nedá se nic dělat, my musíme dál, máme před sebou ještě více než 100 km. Po několika kilometrech opouštíme jadranskou magistrálu a zamíříme do vnitrozemí směrem na Podgoricu, objíždíme ze severu Skadarské jezero, jehož jižní část je naším dnešním cílem. Na benzínové stanici v Tuzi dotankovávám nádrž do plna a ptám se čerpadláře na nějaký tip na dobrou restauraci, když zjišťuje, že dál hodlám pokračovat směrem na Albánii, doporučí mi restauraci Troja, ke které je to prý ani ne pět minut a máme to po cestě. Zaplatím, poděkuji a poteším rodinku dobrou zprávou, že oběd bude zanedlouho. Restaurace je příjemně klimatizována, Markéta je nadšená z řízku přes celý talíř a krásně studený nakrájený meloun, který jsme po jídle dostali jako pozornost, byl božsky sladký.

Perfektní kemp u Skadarského jezera

Kolem třetí hodiny odpolední dorážíme na hraniční přechod Bozhaj – Hani i Hotit mezi Černou Horou a Albánií, je zde relativně dost aut, ale odbavování je plynulé a pro nás úplně bezproblémové a za necelou hodinku již ukrajujeme první kilometry na albánské asfaltce. V městečku Koplik mi navigace tvrdí, že by se tam měl nacházet bankomat, tak opouštím hlavní silnici a po prašné cestě se vydáváme najít ho. To se ale nedaří a díky průjezdu po prašných cestách tak místo zisku hotovosti v albánské měně získávám pouze slušnou vrstvu prachu na autě. Nu což, v kempu, kam máme namířeno by měli brát eura a později snad na nějaký bankomat nebo směnárnu narazíme. Na místo už to máme jen kousek, po pár kilometrech odbočuji dle ukazatele Lake Shkodra Resort směrem k jezeru a za chvíli již na recepci platíme ubytování a domlouváme plán na následující den, chceme se podívat k jezeru Komani a využíváme nabídky kempu, že by nám zajistili celodenní výlet. Jinak kemp se nám moc líbí, místa pro stany a auta stíněné rákosovými rohožemi, u každého stání přípojka na elektřinu a kohoutek s pitnou vodou, všude krásný trávník, uprostřed hřiště, čisté zřejmě nedávno rekonstruované sprchy a záchody, restaurace sice s menší, ale cenově příjemnou nabídkou. Obzvláště děti pak vítají signál wifi po celém kempu, pláž vybavenou houpacími sítěmi a rákosovými slunečníky a příjemný přístup do jezera přes dlouhé dřevěné molo. Toho posledního hned využíváme, převlékáme se do plavek a za chvíli se již koupeme v krásně teplé a čisté vodě Skadarského jezera. Ve vodě vydržíme poměrně dlouho, na něco malého k večeři se vydáváme až po půl osmé, pak už jen dáváme sprchu a jdeme spát.