Historické centrum Dubrovníku z výšky

Ráno po snídani zabalíme stan a vyrážíme do Dubrovníku, kam to je opravdu jen kousek a tak k historickému centru přijíždíme už před devátou hodinou dopolední. Protože všechny ulice v okolí jsou úplně plné aut, parkuji nakonec na krytém veřejném parkovišti na kopci kousek od centra. Cena parkovného je poměrně vysoká, 40Kun za hodinu a tak se domlouváme, že nám dopoledne na průzkum města bude muset stačit a platíme parkování jen do dvanácti hodin. Sejdeme z kopce parkem s piniemi a kolem hotelu Hilton zamíříme k historickým městským hradbám k Pilské bráně. K bráně vede přes hradební příkop kamenný renesanční most a přímo před ní je pak dřevěný padací most. Nad bránou je socha svatého Blažeje, která vítá všechny návštěvníky. Hradby jsou místy široké přes 6 metrů, vysoké jsou až 23 metrů a jejich délka je necelé dva kilometry. Říkáme si, že by bylo nejrozumnější se po nich projít co nejdříve, než bude ještě větší horko a tak hned zamíříme k pokladně zakoupit vstupenky. Cena 480 Kun sice není z nejnižších, ale co už naděláme. Vycházíme nahoru po schodech, dle značení šipkou se vydáváme doleva směrem k moři s výhledem na pevnost Lovrijenac. Procházka je příjemná, z hradeb střídavě pozorujeme na jedné straně jiskřivou modrou hladinu průzračného moře, kdy místy je vidět velmi hluboko a na druhé straně centrum historického města se všemi těmi kamennými domy s červenými taškami na střechách. Z hradeb je vidět i na blízký ostrov Lokrum, sledujeme turisty na kánojích, kteří poznávají Dubrovník i tímto způsobem a různé jachty a lodě plující v okolí. U pevnosti svatého Jana z hradeb postupně scházíme dolu, procházíme kolem starého přístaviště a pak se opět po dalších schodech vracíme nahoru na hradby, abychom celý okruh dokončili. Procházíme kolem Dominikánského kláštera, vystupujeme do věže Minčeta, kocháme se pohledem na zahradu vedle kostela františkánů. Konečně po hodině a půl příjemné procházky opět docházíme na výchozí bod a po schodech scházíme z hradeb dolu do stínu rušného města. Hned zamíříme k velké Onofriově fontáně, kde se příjemně osvěžujeme a pak stinnými úzkými uličkama procházíme historickým centrum Dubrovníku. Kupujeme zmrzlinu i studené pití a prohlížíme si domy, kostely i další stavby, které jsme předtím viděli z výšky z hradeb. Kolem poledního jsme již lehce z celého toho chození znaveni, do toho teplota už opět leze přes 30 stupňů a tak se navracíme zpátky k autu a vyrážíme nahoru na hlavní Jaderskou magistrálu.

Odpočinek po večeři v Morinji

Cestou ještě různě zastavujeme a fotíme historické centrum z výšky až už nám město mizí v dáli a my míříme kolem pobřeží a letiště na Černou horu. V městečku Gruda v místním malém obchůdku nakupujeme potraviny, především ovoce a pití a míříme k hraničnímu přechodu Karasovići mezi Chorvatskem a Černou horou. Ukazuje se, že nákup pití i potravin byl výborný nápad, v koloně před přechodem strávíme stáním a pomalým popojížděním skoro dvě hodiny. Při tom pozorujeme přelétávající vrtulník s vodním vakem, jak hasí nedaleký lesní požár. Přejezd je až na to zdržení bez komplikací a tak do autokempu Naluka v Morniji, kde máme vyhlídnuté přespání, dorážíme nakonec po půl čtvrté. Rychle stavíme stan, převlékáme se do plavek a opět vyrážíme na pláž trochu se v tom horkém dni osvěžit. Hned vedle pláže je příjemně vypadající restaurace Tramontana Beach Bar, kam se pak večer vydáváme na večeři. Po té již následuje jen příjemný odpočinek, sprcha a spánek.