Nás stan v kempu v Orašaci
Po probuzení kolem půl sedmé se přemisťujeme z našeho patra do vedlejšího přízemního domečku na snídani, kterou pro nás přichystala paní domácí, snídaně je výborná, míchaná vajíčka, párky, jogurty, čerstvé pečivo. Úplně sytí zaplatíme, od pana domácího dostáváme ještě lahvinku domácího vína a kolem půl osmé nasedáme a vyrážíme, máme před sebou celodenní sezení v autě. Nejdříve míříme do městečka Ormož, kam je to necelou čtvrt hodinku a kde je hraniční přechod do Chorvatska, před námi ani jedno auto a tak máme přejezd hranic během pár minut za sebou. Za hranicemi pokračujeme směrem na Varaždin, cestou dotankovávám nádrž do plna a kousek za Varaždinem najíždíme na dálnici A4 směr Záhřeb, cesta utíká příjemně a rychle, krátké drobné zdržení je jen u mýtných bran Svatá Helena a pak Lučko za Záhřebem, když pokračujeme po A1 směrem k moři. Celou cestu posloucháme z cédéčka Stoletého staříka skvěle namluveného Martinem Stánským, v klimatizovaném autě je příjemně a tak z něj vystupujeme jen na krátkou zastávku a oběd v bistru na dálničním odpočívadle kousek za Šibenikem. Venku je kolem čtyřiatřiceti stupňů a tak rádi opět za chvíli sedíme v autě a pokračujeme dále na jih. Vzhledem k tomu, že dálnice A1 zatím nevede až do Dubrovníku, musíme u vesnice Mali Prolog sjet směrem na Ploče a pak pokračovat kolem pobřeží. Větší zdržení nastává až na hranicích mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou, kde sice není moc aut, ale důkladně tu kontrolují doklady a tak odbavení každého auta trvá snad pět minut.
Malá pláž u kempu v Orašaci
Na krátkém 10 kilometrů dlouhém úseku Bosny a Hercegoviny, která v těchto místech rozděluje chorvatské území, díky zdržení na dvou hraničních přechodech a průjezdu v koloně přes městečko Neum necháváme téměř dvě hodiny. Po přejetí hranic zpět do Chorvatska už to máme jen kousek cesty a před pátou hodinou odpolední konečně dorážíme do cíle naší dnešní cesty, do kempu Pod Maslinom v Orašaci. Mladý muž na recepci kempu nám ukazuje, kde by mohlo být nějaké místo pro náš stan a auto, platíme 187 kun a na dané místo vyrážíme. Plac je vcelku rovný, sice suchá tvrdá hlína, ale stín od několika olivovníků a dubů a k záchodům a koupelně kousek. Postavíme stan a hned se převlékáme do plavek, k moři je to jen kousek z kopce, tak se po úmorném dni v autě chceme trochu osvěžit. Pláž je malá s kamínky a betonovým molem, moře ale příjemně teplé a tak v něm především děti a já trávíme skoro celou hodinu, zatímco Magda se jen trochu smočí a pak si na molu čte. Po návratu do kempu pak již jen na vařiči uděláme těstoviny k večeři, dáme si sprchu a jdeme spát.