Ráno vstáváme opět v sedm hodin a v půl osmé si již v dopřáváme bohatou snídani, opět kombinaci klasické irské s klobáskami a kontinentální. Po půl deváté nandáme věci do auta, informujeme majitele, že pokoj je vyklizen, ale že bych rádi nechali auto na parkovišti celé dopoledne, z čímž nemají žádný problém a vydáváme se necelých 200 metrů pěšky k návštěvnickému centru Brú na Bóinne. Jsme zde mezi prvními ještě před otevřením, z čehož máme radost, protože počet návštěvníku za den je striktně omezen. Platíme 6€ za vstup, v citlivě zbudovaném a do svahu zasazeném návštěvnickém centru se seznamujeme s dějinami zdejších megalitických památek, s pravděpodobným způsobem jejich zbudování a účelu, můžeme si prohlédnout model obydlí pravěkých lidí i způsob jejich života. Pak se po vysutém mostě přes řeku Boyne vydáváme na zastávku shuttle busu a vybíráme si ten, který míří k megalitické památce Newgrange. Tato neolitická chodbová hrobka byla postavena asi 3200 let př. n.l., její kruhová zeď z bílých kamenů zastřešená travnatou kopulí působí jako z jiného světa. I rozměry jsou impozantní, její průměr je 80 metrů a výška 13 metrů. S průvodkyní vystupujeme z autobusu a zastavujeme před vstupem do památky u obrovského kamene s vyrytými spirálami, kde se seznamujeme s historií místa, rozměry i teoriemi o vzniku a účelu této pravěké stavby. Portálem připomínajícím vstup do jeskyně vstupujeme dovnitř, pokračujeme 19 metrů dlouhým tunelem do kruhové klenuté místnosti. Zde se od paní průvodkyně dozvídáme zajímavosti o stavbě této komory a pak si díky zhasnutí baterky můžeme alespoň díky elektřině užít simulovaně efekt, kdy v den zimního slunovratu proniknou skrz nadedveřní otvor a úzký tunel sluneční paprsky a zalijí celou místnost světlem. Efekt je to nádherný, ale zažít jej reálně musí být ještě hezčí mystický zážitek. Každý rok se tu koná slosování, do kterého se může každý návštěvník přihlásit vyplněním přihlášky, díky kterému může sto vylosovaných šťastlivců o slunovratu skutečný sluneční paprsek uvnitř zažít. Venku se pak ještě chvíli procházíme po okolí mohyly, je zde 12 velkých kamenů, které tvoří ochranný kruch a velké množství menších zdobených kamenů. Shuttle busem se po jedenácté vracíme zpět k návštěvnickému centru a chvíli na to jsme zpět na parkovišti u ubytování, nasedáme do auta a pospícháme do Dublinu na letiště, odkud by nám za 2 hodiny mělo letadlo domů.
Cesta ubíhá bez problémů a zdržení, před Dublinem ještě na benzínce dotankováváme benzín do plna a před dvanáctou odevzdáváme auto v půjčovně Sixt, kde jde vše bez komplikací. Dnes jsme ujeli 43,5 km a celkem jsme na Smaragdovém ostrově najezdili 1586,7km po druhé straně vozovky (tedy většinou). Ve dvanáct se na letišti u přepážky Ryanairu zbavujeme kufrů, asi hodinku se procházíme po letišti a jeho Duty Free shopech, v místním SoMa si dopřáváme poslední jídlo v Irsku a pak se již usazujeme v letadle a vracíme se do ČR. V Praze přistáváme na čas, před pátou hodinou už rolujeme ke stojánce, tentokrát se nesvezeme autobusem, vystupujeme a v hale terminálu 1 se setkáváme s našimi kufry. Shuttle busem se přesunujeme na Parking D, kde se shledáváme s naším autem a vydáváme se na cestu domu. Cestou se shodujeme, že Irsko je fakt nádherná země, která nám učarovala a do které bychom se velmi rádi ještě alespoň jednou v životě vrátili.