Ráno po probuzení po osmé hodině zamíříme na snídani, která je součástí našeho ubytování a dopřáváme si bohatý bufet. Pak opět nahážeme věci do auta a jedeme necelou půl hodinku na jih ke klášternímu areálu Clonmacnoise. Před desátou parkujeme na zdejším parkovišti, platíme 6€ za vstup a s mapkou v ruce vyrážíme na prohlídku tohoto vyvýšeného místa nad řekou Shannon. Klášter založil svatý Ciarán v roce 548 a v průběhu 7. až 12. století klášter vzkvétal jako středisko vzdělanosti a náboženské centrum, na toto místo přicházeli studovat a modlit se mniši z celé Evropy. Hned u vstupu je malé muzeum, kde studujeme informační panely a prohlížíme si sbírku náhrobních kamenů i nádherný zdobený 4 metrový kříž Cross of the Scriptures z 10. století. Pak už venku jen bloumáme areálem obehnaným zdi mezi zachovalými i v ruiny proměněnými kostelíky, kolem katedrály mezi keltskými kříži a hroby, obdivujeme kruhové věže. Počasí je lehce zamračené, ale neprší, turistů je tu zatím pomálu a tak máme celý areál téměř sami pro sebe. Celé místo má zvláštní až magickou atmosféru, pohledy směrem k řece Shannon působí nesmírně romanticky, vůbec se nedivíme, že se zde učencům a mnichům tak líbilo a že se tomuto místu tak dařilo. Po jedenácté hodině se začínají objevovat první autobusy s turisty a tak pomalu areál opouštíme, Magda si chce taky zařídit po druhé straně vozovky a tak jí pouštím na místo řidiče a užívám si několik kilometrů na místě spolujezdce. Před městem Athlone se opět prohazujeme a mě čeká za volantem přes 230 km k jedněm z nejvyšších útesů Evropy. Cesta ale ubíhá poměrně rychle a tak už po třetí hodině odpolední zastavujeme na rozšířeném konci silnice Sliabh Liag Road a před námi se rýsuje první výhled na útesy Slieve League z vyhlídky Bunglas viewpoint.
Bereme baťoh s pitím a vydáváme se po jejich okraji směrem k nejvyššímu bodu, k hoře Slieve League, podle které mají útesy jméno a která se tyčí do výšky 601 m.n.m. Nejdeme až úplně nahoru, podél útesů jdeme stále do kopce něco přes kilometr, každou chvíli se zastavujeme a kocháme se neuvěřitelnými výhledy dolu na nádherně modrý Atlantik, kamenné útesy porostlé sytě zelenou trávou, kapradinami a vřesy. Na jedné z nádherných vyhlídek si jen tak leháme do trávy, počasí je slunečné, na obloze sem tam mráček a tak spokojeně svačíme a užíváme si samoty na tomto drsném místě. Kolem nás široko daleko ani človíček, většina turistů zůstala dole na vyhlídce, sem nahoru šel málokdo, jedinými dalšími živými tvory jsou ptáci a sem tam nějaká ta pasoucí se ovce. Necháváme se tou okolní scenérií zcela strhnout, poskakujeme mezi různými teráskami, pózujeme a fotíme o sto šest. Takhle nám to vydrží až skoro do pěti hodin, kdy se začínáme vydávat zpět podél hrany útesů na parkoviště. Ke konci cesty ze stezky odbočujeme a k autu se navracíme přes louku se spoustou suchopýrů a kapradin kolem jezírka s čistou tmavě modrou vodou. Vracíme se po silnici kousek zpět a pak podél pobřeží pokračujeme na sever, občas u pobřeží zastavujeme a kocháme se výhledy na nádherné písčité pláže, počasí však ke koupání vůbec neláká, sice svítí sluníčko, ale studeně pofukuje a teplota jen lehce překračuje 20°C.
V sedm hodin se ubytováváme na dohled od města Letterkenny v hotelu Clanree Hotel, máme pro sebe prostorný pokoj, kam hned hážeme naše kufry a využíváme toho, že v hotelu je bazén a jacuzzi a na hodinku si zamíříme zaplavat a trochu zrelaxovat. A protože následně dostáváme už docela slušný hlad, přesuneme se do místního McGettigan’s baru, kde se nám moc líbí pohodlné sedačky a stěny plné knih. Dáváme si k večeři steak a rybu, zapíjíme výborným čepovaným pivem a protože se na Mistrovství světa ve fotbale hraje zrovna utkání mezi Brazílií a Německem, zůstáváme sedět a pohodlně usazení sledujeme na velkoplošných obrazovkách zápas. Když ale po půl hodině vedou Němci už 5:0 a celá hospoda včetně nás nevěřícně kouká, jak Němci Brazilce školí, vydáváme se zpět na pokoj a po příjemné sprše zamíříme do postele. Dnes jsme ujeli 378,6 km.