Snídáme na pokoji ze včera nakoupených zásob, v rychlovarné konvici Magda vaří vodu na čaj a v po osmé hodině již sedíme v autě a vyrážíme z Dublinu směrem na jih. Po příjemné půlhodinové cestě, kdy už začínám být s ježděním po druhé straně vozovky docela sžitý, zastavujeme na parkovišti u kostela St. Patricks Church na dohled od jednoho z nejznámějších irských panství Powerscourt. Nejdříve nás zaujme na louce vedle parkoviště probíhající jakýsi bleší trh, tzv. car boot sale. Irové mají podobně jako Angličané tradici, kdy se sjíždějí na louky za městy, z kufrů vyloží všechny cetky a další věci, které se jim nepotřebné válí doma a snaží se je prodat. Chvilku se proplétáme mezi auty a stolky a nasáváme atmosféru, abychom se konečně přesunuli k zámku z 18. století a především do jeho upravených zahrad a rozlehlého parku. Cestou jdeme kolem místního golfového hřiště a tak se na chvilku projdu po hezky upravené fairway kolem vzrostlých dubů a obhlédnu pár bunků a rychlých greenů. Magda se pro změnu kochá výhledy na druhou stranu cesty na hezky tvarovanou horu Great Sugar Loaf. U vstupu do zámku platíme €8.50 za vstup do zahrad, které pocházejí z viktoriánského období a jsou považovány za nejkrásnější v Irsku. Počasí je nádherné, sluníčko svítí, je příjemné teplo a my se procházíme kolem skleníku růžovou zahradou, po honosném schodišti kolem terasovitých zahrad s výhledem na fontánu a okolní park, nevynecháváme ani hřbitov domácích mazlíčků a kamennou věž v Tower Valley. Mám moc rád japonské zahrady a tak nevynecháváme ani tu zdejší s jezírky, můstky a množstvím javorů a dalších dřevin. V celém areálu zahrad a parku je k vidění řada soch, plastik, váz a železných tepaných ozdob. Děláme spousty fotek, chvilkama jen tak posedáváme na krásně střiženém trávníku a užíváme si perfektního dopoledne. Kolem půl jedné po návratu k autu popojedeme ještě kousek k nedalekému vodopádu Powerscourt waterfall, jehož výška 121 metrů z něj činí nejvyšší v Irsku. Zrovna asi neteče moc vody a tak vodopád nepůsobí nijak mohutně, ale je tu příjemně a tak se procházkou kolem a posedávánám u vodopádu na půl hodinky zdržíme.
Od vodopádu zamíříme západním směrem a napojujeme se na starou vojenskou cestu, vedoucí severojižním směrem přes pohoří Wicklow Mountains. To se ukazuje jako výborný nápad, protože celá cesta je plná nádherných panoramat, tmavě modrá jezera, strmé srázy, všemi barvami zelené hrající údolí a lesy, fialově kvetou vřesovce. Na mnoha místech zastavujeme, fotíme a jen tak sedíme v trávě a rozhlížíme se po okolí. Před třetí hodinou odpolední přijíždíme na parkoviště u klášterního komplexu Glendalough, jehož název vychází z irského názvu pro Údolí dvou jezer. Právě v těchto místech se v šestém století usadil poustevník Kevin, který tu strávil dlouhá léta v asketickém životě. Jeho následovníci pak zde založili jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských klášterů, jehož zachovalé budovy z 8. až 12. století si máme v plánu prohlédnout. Procházíme jedinou v Irsku dochovanou žulovou vstupní branou se dvěma oblouky a bloumáme hřbitovem se spoustou kamenných desek a keltských křížů. Vedle hřbitova stojí dominanta celého komplexu, 34 metrů vysoká kruhová věž z 10. století se vstupními dveřmi tři a půl metru vysoko nad zemí. Celé místo je nádherně magické a fotogenické a to se ještě zvětšuje s přicházejícím typickým irským počasím, jak jsme dosud měli celý den krásně a slunečno, nyní se objevují těžké šedé mraky a začíná pršet. Pro nás naštěstí ale déšť netrvá dlouho a skrz mraky opět oblohu protínají sluneční paprsky. Míjíme malý Priest’s House a míříme k největšímu kostelu v areálu, ke katedrále Sv. Petra a Pavla z 11. století, z níž zbyly prakticky jen obvodové zdi bez střech a ke 2,5 metru vysokému kříži Sv. Kevina z jednoho kusu žuly. Nevynecháme ani kostel Sv. Kevina z 12. století, zbytky kostela Sv. Ciarána, který je nejmenším z dochovaných kostelů a kostel Sv. Marie, který patří k nejstarším kostelům v Glendalough se zbytky románských prvků.
Po prohlídce areálu u Dolního jezera se vydáváme procházkou sytě zeleným lesíkem k jezeru Hornímu, kde navštěvujeme ruiny románského kostela Reefert Church. Snažíme se najít i poustevnu Sv. Kevina a jeho lože, v tom však úspěšní nejsme a tak alespoň obcházíme celé Horní jezero, nasáváme atmosféru celého místa a kocháme se pohledy do okolí, abychom se po půl šesté vrátili zpět k autu. Nasedáme a pokračujeme na jihozápad, abychom kolem sedmé dorazili k našemu dnešnímu obytování, k Auburndale B&B v Kilkenny. Rychle se ubytujeme a vydáváme se pěšky na dva a půl kilometru dlouhou cestu do centra města, kde nejdříve zastavujeme u hradu Kilkenny Castle z 12. století. Pro návštěvníky už mají zavřeno, ale vstup do zahrad je ještě otevřený a tak se projdeme kolem dokola celého hradu a uděláme několik hezkých podvečerních fotek. Pokračujeme dále malebnými uličkami až k římskokatolické katedrále Sv. Marie a kupeckému domu Rothe house ze 16. století. V jedné ze středověkých uliček si zajdeme i do hospůdky na večeři, Magda si dává vepřový steak, já vynikající burger, zapíjíme to točeným pivem a nic nám neschází. Po večeři ještě zamíříme k řece Nore, odkud z mostu St. John’s Bridge uděláme poslední fotky hradu nad řekou a vracíme se zpět na ubytování. Tam už jen dáváme sprchu, zálohujeme fotky a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 187,4 km.