Ráno zamíříme na osmou hodinu na snídani do hotelové restaurace, dopřáváme si volný bufet se šunkami, sýry, vajíčky a klobáskami a skoro celou hodinu spokojeně snídáme. Na netu zjišťujeme, že nám v 9:19 jede autobus do centra z pár metrů od hotelu vzdálené zastávky a tak si bereme batůžek, foťák a z domova přivezenou předplacenou Leap Card na platby za městskou dopravu. Nastupujeme do modrožlutého dvoupatrového autobusu linky 79a, využíváme toho, že je autobus téměř prázdný a usazujeme se do horního patra do první řady, ať máme hezký výhled. Nejdříve projíždíme okrajovými čtvrtěmi Dublinu s nízkými rodinnými domky, po dvaceti minutách se ale již kocháme výhledy na centrum v okolí řeky Liffey a před desátou vystupujeme na zastávce Temple Bar, Central Bank na dohled od univerzitního areálu Trinity College, kam se hned pěšky vydáváme. Procházíme se místy, kde byla v roce 1592 královnou Alžbetou I. založena nejstarší irská univerzita, kocháme se starými kamennými budovami jednotlivých fakult a kolejí ve stylu georgiánské architektury. Občas do některé z nich nahlédneme a připadáme si jak ve světe Harryho Pottera, všude kamenná schodiště, sloupy, arkády a zdobené klenby. Zamíříme k nejznámější zdejší budově, kterou je knihovna s vystaveným evangeliářem Book Of Kells, ovšem dlouhá fronta u vstupu nás od návštěvy v tuto chvíli odrazuje. Objevujeme letáček zvoucí na pěší prohlídku centra Dublinu zdarma, která má začínat v 11 hodin a rozhodujeme se toho využít. Tak si ještě uděláme v univerzitním areálu fotku u 30 metrů vysoké zvonice z roku 1853 a vycházíme před vchod do areálu, odkud má komentovaná procházka začít.
Příjemná slečna se s námi a dalšími asi 15 turisty, kteří se rozhodli využít nabídky, vrací zpět do Trinity College, aby nám povyprávěla některá historická fakta a další zajímavé informace o Dublinu jako takovém a o univerzitě a celém jejím areálu. Po jeho opětovném opuštění společně zamíříme naproti do impozantní bílé budovy banky Bank of Ireland, která sloužila až do roku 1800 jako budova parlamentu. Uvnitř si prohlížíme místnost s tapisérií Bitvy u Boyne, křišťálový lustr a velký jednací stůl. Zajímavostí budovy je to, že zde nejsou žádná okna, jsou zde jen viditelná místa, kde by okna měla být. V době stavby se totiž platila daň z oken a tak se v rámci šetření okna pouze naznačila s plánem zasklít je později, k čemuž už ale nikdy nedošlo. Od budovy Bank of Ireland pokračujeme uličkami přes čtvrt Temple Bar a kolem Dublinského hradu, kde se vždy na chvilku zastavujeme a slečna nás dál seznamuje s dalšími historickými i současnými skutečnostmi. Přicházíme až k protestantské katedrále Christchurch z 12. století, která stojí na místě středu někdejšího vikingského města. Procházíme pod krytým kamenným můstkem pro pěší, který spojuje katedrálu se Synodní halou a pak již obdivujeme jednotlivé prvky románské i gotické architektury na samotné katedrále. Magda se více věnuje výkladu znalé slečny průvodkyně, já spíše pobíhám kolem a snažím se udělat pár pěkných záběrů. Od katedrály pokračujeme zpět po hlavní ulici kolem radnice City Hall, kde se opět na chvíli zastavujeme a dovídáme se velké množství informací o historii této stavby. Vstupujeme i dovnitř a prohlížíme si hlavní kruhovou halu se sloupy a rotundou, mozaikou ozdobenou podlahou a malbami malíře Jamese Warda. V těchto místech se s námi naše slečna průvodkyně loučí, děkujeme jí a platíme pár euro za její čas a zajímavé vyprávění. Od radnice se už sami vracíme k nedalekému dublinskému hradu, kde nejdříve vstupujeme na nepříliš zajímavé nádvoří a pak jej celý obcházíme až do hezky upravených zahrad. Hrad pochází ze 13. století a skoro 800 let byl symbolem anglické nadvlády.
Od hradu se vracíme do čtvrti Temple Bar, což je spleť uliček plná ateliérů, antikvariátů, galerií s velkým množstvím restaurací, hospůdek a barů. Procházíme teď už pomaleji dlážděnými uličkami, děláme fotky upravených barů v cihlových domech se spoustou květinových truhlíků a opět se vracíme do areálu univerzity Trinity College zjistit, jak je na tom fronta do univerzitní knihovny. Tentokrát jsme příjemně překvapeni, po frontě skoro ani památky a tak kolem půl třetí platíme 9€ za vstup. V následující expozici se na informačních panelech dozvídáme o vzniku iluminovaného rukopisu Evangeliáře z Kellsu (Book of Kells), jež pochází z roku 800 a je jednou z nejstarších dochovaných knih na světě. Nádherná kniha vznikla pravděpodobně v klášteře sv. Kolumbána na ostrůvku Iona, čteme si o tom, jakým způsobem mniši získávali čistě přírodní barvy a jak je ustalovali za pomoci vaječných žloutků. Nakonec máme možnost si v klenotnici zblízka prohlédnout samotnou, za sklem vystavenou knihu, je vidět, že o nejcennější irský národní poklad se tu vzorně starají. Z klenotnice se po schodech přesuneme do Dlouhé síně Staré knihovny, kde se nachází přes 200 tisíc historických knih a textů, mramorové busty a také nejstarší harfa v Irsku. Pochází ze 14. století, je vyrobena z vrbového a dubového dřeva a má 29 strun. Z knihovny jsme naprosto unešeni, moc se nám v ní líbí, jen škoda, že vstup mezi police s knihami je zakázán, tak se jen z hlavní síně nakláníme, abychom si některé svazky trochu blíž prohlédli. Pak již areál univerzity nadobro opouštíme a rozhodujeme se, zda-li navštívit pivovar Guiness nebo palírnu whisky Old Jameson, protože je nám jasné, že oboje již stihnout nemůžeme. Volba nakonec padá na pivovar, přestože je o trošku dál a i vstup je dražší, ale přeci jen je jako turistická atrakce vychvalovanější.
A tak kolem čtvrté vstupujeme do sedmipatrové budovy Guinness Storehouse a procházíme její jednotlivá patra, ve kterých se dozvídáme o surovinách, postupu výroby i dopravě jednoho z nejslavnějších piv na světě. V sedmém patře si pak ve stylově zařízeném Gravity Baru dopřáváme vedle natočené pinty svěžího tmavého piva Guinness, která je v ceně vstupného, též panoramatický výhled na celý Dublin. Na závěr ještě navštěvujeme obchod se suvenýry, ale přestože si zde můžeme zakoupit pěkné originální sklenice, raději díky Magdě pronášíme ven v baťohu sklenici, ze které jsme pivo popíjeli. Venku pomalou procházkou zamíříme k řece Liffey, kolem které se procházíme až k hezkému bílému mostu Ha’penny Bridge, kupujeme si nějaké sendviče a ještě se projdeme čtvrtí Temple Bar, kde to již pomalu začíná ožívat. V půl deváté nastupujeme opět do modrožlutého patrového autobusu a necháváme se odvézt zpět na hotel, kde znaveni rychle usínáme. Dnes jsme ujeli 0 km 😉