Pítko v japonské zahradě

Na náš výlet do Monaka vyrážíme z ligurského letoviska Pietra Ligure hned po snídani, kterou jsme na dnešní den naplánovali na časnější hodiny než obvykle, kdy se chodíme jen natáhnout na pláž. A díky tomu již před devátou hodinou najíždíme v kopcích kousek nad letoviskem na dálnici A10. Provoz je minimální a tak v doprovodu pohádky pro děti linoucí ze z rádia cesta příjemně ubíhá, u Ventimiglia platíme necelých 11€ mýtné a pak již pokračujeme po francouzské A8 až k odbočce na Monako. Navigace mě spolehlivě vede uličkami dolu do Monte Carla, cestou projíždím i místa, která z nám ze sledování závodů Formule 1 včetně nejpomalejší zatáčky celého závodního okruhu u grandhotelu Hairpin a kolem desáté parkujeme na podzemním parkovišti pod Grimaldi Forem na Avenue Princesse Grâce. Výtahem vyjíždíme na zemský povrch před fórum a zamíříme do Japonské zahrady, která se nachází hned vedle a v té spleti výškových budov v okolí působí jako krásná zelená oáza klidu. Uprostřed zahrady je krásné členité jezírko, ve kterém plavou kapři koi, vedle něj japonský pavilon na kůlech, v zahradě je samozřejmě k nalezení i spousta drobnějších objektů a soch – pítka, svítilny, lampiony, mostky i dřevěné chodníčky. Nechybí množstí tvarovaných dřevin ani rostlin, kameny a písek v harmonii, prostě vše, co člověk od klasické japonské zahrady očekává. Trávíme zde příjemnou půl hodinku a pak již pokračujeme dál podél moře směrem k opět ze závodů formule 1 dobře známému tunelu, kterým procházíme a blížíme se k přístavu Port Hercule. Hned na kraji přístavu čekáme na Bateau Bus, který nás za pár euro převeze přístavem na druhou stranu. Projížďka vodním autobusem sama o sobě je příjemným zážitkem, sluníčko svítí a od vody příjemně fouká, proplouváme kolem drahých výletních jachet a z vody má člověk podstatnou část Monaka jako na dlani.

Děti v okně

Na druhé straně přístavu stoupáme po schodech v opevnění Fort Antoine, nevynecháme krátkou zastávku u divadelního amfiteátru a posléze pokračujeme podél sinice nahoru k Oceánografickému muzeu. Stoupání v letním počasí, přestože se velká část jde stínem, je znát a tak rádi rychle kupujeme vstupenky a noříme se do chladu místností plných akvárií. Sbírky muzea jsou rozsáhlé a tak nám zabere skoro hodinu a půl, než projdeme kolem všech akvárií, shlédneme vystavené modely lodí i další sbírky mořské a podmořské fauny. Muzeem postupujeme zdola nahoru a až na střeše objevuje Markéta malé dětské hřiště, kde jí necháváme se chvíli vyřádit. Ze střechy muzea jsou hezké výhledy na moře i na město a tak i my se máme jak na chvíli zabavit.Pak již míříme z muzea ven a dál jdeme podél pobřeží zahradami Svatého Martina, odkud je pěkný výhled na na zajímavou budovu Oceánografického muzea, na Středozemní moře i část Monaka zvanou Fontvieille. V zahradách je velké množstí soch, různých vyhlídek a především zajímavých druhů dřevin a rostlin. Ze zahrad vyjdeme u Monacké katedrály svatého Mikuláše z bílého mramoru, opět vcházíme dovnitř trochu se ochladit, obdivujeme zdobený interiér, obrazy, oltář z pozlaceného dřeva, i hrobky, ve kterých jsou uloženy ostatky členů knížecí rodiny. Nacházíme opečovávané náhrobky kněžny Grace i jejího manžela knížete Rainiera III., ani na jednom nechybí květina. Cestou z katedrály směrem ke knížecímu paláci procházíme uličkami starého Monaka a v jedné malé krepérii se zastavujeme na pozdní oběd.

Katedrála Svatého Mikuláše

Před druhou hodinou přicházíme ke knížecímu paláci, chvíli sledujeme knížecí gardu v bílé letní uniformě s červenými prýmkami, jeden ze stážných stojí před strážní budkou, trojice dalších pravidelným krokem pochoduje podél zdi. Od knížecího paláce scházíme dolu k přístavu a pak podél něj nahoru směrem k vlakovému nádraží. V jeho podzemních prostorách se opět trochu ochladíme a pak vycházíme ven kousek od slavného monackého kasína, ke kterému také zamíříme. Spolu se spoustou dalších chlapů si fotím Ferrari i Bentley, která před ním parkují, Magda naopak o kousek dál prohlíží výlohy Cartiera apod. značek. Od kasína již zamíříme směrem ke Grimaldi fóru, ještě jednou procházíme japonskou zahradou, slunce svítí z druhé strany než ráno a tak opět dělám pár fotek a ve čtyři odpoledne již sedíme zpátky v autě. Vyjíždíme směrem k pláži Larvotto, ale ani Magda ani děti neprojevují přání zastavit a jít se na chvíli vykoupat a tak pokračuji dál směrem z Monaka, tentokrát nikoliv nahoru na dálnici, ale do francouzského Mentonu. Cestu zpátky do Pietra Ligure projíždíme skrz italská letoviska ligurské riviéry včetně známého San Rema, cesta je opoznání delsí než ranní cesta po dálnici, přeci jen je sezóna a provoz je velice silný.