Ráno po brzkém budíčku v půl šesté spácháme základní hygienu, dobalíme do kufrů poslední věci a vydáváme se odhlásit z ubytování. Taxíkář doráží překvapivě přesně, v půl sedmé se s ním setkáváme na recepci hotelu a i cesta na letiště ubíhá úplně bez problému, provoz je takhle časně v sobotu minimální. Před sedmou hodinou již se všemi našimi zavazadly vystupujeme na zdejším mezinárodním letišti, opět obdivujeme zdejší přepych a luxusní výzdobu. Na přepážkách se zbavujeme odbavených kufrů, vyzvedáváme si palubní vstupenky, absolvujeme kontrolu pasů i bezpečnostní prohlídku a po všech těch nezbytných procedurách již opět procházíme obchůdky v bezcelní zóně. Prostory jsou zde neskutečné velké, zjišťujeme si odletovou bránu a jsme rádi, že cestou k ní jsou často jezdící pásy a schody, protože by to byly nachozené kilometry. Kousek od brány ještě kupujeme dětem pití a pak již jen sedíme v pohodlných sedačkách a čekáme, než se budeme moci vydat nástupním chobotem do letadla. Stejně jako cestou sem nás máme i teď před sebou let letadlem Airbus A380-800 společnosti Emirates, který už vidíme stát nedaleko od nás stojánce.
Dělám si pár fotek tohoto krásného stroje a po půl deváté již začínáme nastupovat spolu s davy našich spolucestujících. Ale všechno jde díky několika nástupních chobotům hezky orgnizovaně a spořádaně a tak se velice brzy usazujeme na naše sedačky vždy po dvou v jedné řadě u okýnek. Dočkáváme se opět hezky teple napařených kapesníčků na otření rukou, shlédneme bezpečnostní instruktáž a po deváté již rolujeme na start. Vše máme díky palubnímu audiovizuálnímu systému možnost sledovat na obrazovce v sedačce před námi díky kamerám rozmístěným vně letadla. Nedlouho po startu se dočkáváme i snídaně, Markétka je spokojená z lupínků, my ostatní z croissantů a ovocných salátů. Další částe letu si zpříjemňujeme sledováním filmů, jediná Markétka to zalamuje a spokojeně usíná. Před polednem nám letušky roznášejí oběd, opět si můžeme z menu vybrat ze tří jídel včetně dětských, rýže s kuřecím masem a puding ale vyhovuje v podstatě nám všem. S drobným předstihem po půl jedné přistáváme na letišti v Mnichově, spořádaně vystupujeme z letadla, procházíme jakožto občané EU bez větších kontrol až ke karuselům, kde po několika minutách čekání vyjíždějí naše kufry. Voláme na kontaktní mobilní číslo na parkování Pfiffig Parken a za čtvrt hodinky již sedíme v dodávce a vracíme se k našemu týden zde odpočívajícímu autu. Je poměrně studené, ale po pár kilometrech jízdy už je v něm příjemné teplo, děti i Magda začínají klimbat a já si to po dálnici svištím směrem k českým hranicím. Cesta ubíhá bez problému, zastavujeme jen na jednu krátkou zastávku na benzínce u Prachatic, kde se všichni trochu protáhneme a skočíme si na záchod. V půl šesté jsme konečně doma, venku je pro nás nezvykle chladno, jsme z toho příjemného dubajského počasí příjemně odpočatí a z celého toho prázdninového výletu nadšení a plní zážitků.