Ráno potichu vylézám ze stanu spolu s vycházejícími paprsky slunce a hodinu se procházím po blízkém okolí s foťákem. Neskutečná paráda, být sám mezi sluncem krásně nasvícenými dunami, všude pusto, nikde ani stopa, potkávám jen pár velbloudů, pro mě jakožto středoevropana je to na jednu stranu hodně nezvyklé, ale na druhou velmi příjemné a romantické. Když se vracím, už jsou všichni vzhůru, tak si děláme společně snídani, balíme stan i všechny kempingové věci a vracíme místo do původního stavu. Po té vyrážíme ještě chvíli po cestě pískem, až se u Malaihy opět napojujeme na asfaltovou silnici a jedeme jihozápadním směrem. Na kruhovém objezdu v Madam zamíříme po dálnici dále jihovýchodním směrem na Hattu, cestou musíme přejet po dálnici kousek přes ománské území, celníci jsou na hranicích vcelku bez problému, stačí kopie pasů, vstupních víz a nechávají nás pokračovat v cestě, evidentně stejným způsobem cestuje i mnoho dalších nám podobných. U kruhového objezdu v Hattě jen v místním supermarketu doplňujeme potraviny a lahve s pitím, abychom dále pokračovali do Wadi Hatta ke známým Hatta pools. Opět přijíždíme na hranice mezi SAE a Ománem, celník tentokrát ani nechce nic vidět, stačí informace, že jedeme jen kouknout k Pools a za hodinku až dvě že jedeme zpátky. Po šotolinových cestách míříme předpokládaným směrem, ovšem po chvíli na jedné křižovatce zastavujeme a snažíme se s Milanem odhadnout, kudy dál, neštěstí se zrovna v tu chvíli objeví skupina arabských mladíků v džípu a ochotně nás k přírodním bazénům odnaviguje.
Zastavujeme kousek od nich a pěšky se vydáváme na průzkum zužující se malou soutěskou. Chvíli jdeme vodou, chvíli na suchu až přicházíme k prvnímu většímu jezírku, sundáváme boty a po oblázcích postupujeme dál mělkou vodou. Ta je příjemně chladivá a žijí v ní malé rybičky, které nám hezky jemně oždibují nohy. Po pár metrech se dostáváme k místu, kde už by se dalo krásně plavat, nádherně čistá voda, kterou je krásně vidět na kamenité dno v hloubce nějakých dvou až tří metrů. Jediné, co trošku kazí krásu celého místa jsou nápisy na okolních kamenech, graffiti nenechavců. Na místě trávíme asi hodinku a pak se vydáváme zpět, na hranicích pohraničníci opět jen mávají rukou a tak jsme ve dvě hodiny zpátky v Hattě. Času je dostatek a tak se místo nejkratší cesty do Dubaje vydáváme ještě severovýchodním směrem a u Kalby se napojujeme na silnici vedoucí podél východního pobřeží Spojených arabských emirátů. Projíždíme přes Fujairah a zastavujeme u Khor Fakkan Beach, abychom se smočili v Indickém oceánu. Stejně tak na chvíli kolem páté odpolední zastavujeme u mešity Al Bidiyah, což je nestarší mešita v SAE, údajně z roku 1446. Překvapuje nás, jaká je to malá stavba, budova se čtyřmi kopulemi, které podpírá mohutný centrální pilíř. Nad mešitou se tyčí dva minarety, použitelné i jako strážní věže. Udělám pár fotek, přečteme si ceduli informující o této archeologické lokalitě a už se zase přesunujeme auty dále severním směrem.
Na pobřeží kousek před Dibbou nás zaujmou rybáři, vytahující zrovna z moře pomocí terénních aut sítě a tak si uděláme krátkou zastávku, abychom se podívali, co se dá v místních pobřežních vodách chytit do sítí. Vesměs jsou to nějaké malé grundle a další menší ryby do 10 cm a pak v sítích vidíme taky hodně medůz. Na chvilku se zdržíme, uděláme pár fotek a vydáváme se dál. Cestou z Dibby zpět do Dubaje ještě zastavujeme v Masafi Friday market, což je shluk stánků umístěných po obou stranách hlavní silnice. Místní zde prodávají vše od ovoce a zeleniny, přes všemožné suvenýry až po koberce, hrnce a nábytek. Platit se dá jen v hotovosti a základem každého nákupu je smlouvání. Jak spolu hovoříme česky, tak nás má většina prodavačů za Rusy, obzvláště když zaslechnou slovo krásný a hned to na nás s ruštinou zkouší a nosí koberce s červenou barvou. Anglicky jim vysvětlujeme propastný rozdíl, ale necháváme si nějaké ty koberce a suvenýry předvést. Kolem osmé jsme zpátky v Dubaji, po vysazení dětí u hotelu se s autem a Milanem vydávám zpět do půjčovny, abychom vrátili zapůjčenou Kiu Sportage a na úterní ráno jsem si zamluvil nějaké obyčejnější vozidlo, přeci jen již nepočítám s ježděním terénem a SUV je tím pádem zbytečné. Večer trávíme všichni u nás na pokoji, Milan nás seznamuje s možností objednat si jídlo z restaurace na pokoj a tak si dopřáváme bohatou večeři z dolní indické restaurace na našem jídelním stole. Pak ještě chvíli povídáme a kolem půlnoci jdeme všichni spát.