Dubai – Creek Bur Dubai

Ráno vstáváme kolem půl deváté hodiny, snídáme ze včera nakoupených zásob a v devět už klepe Milan s Monikou na dveře našeho apartmánu, Monika zůstává s Magdou a dětmi na pokoji, aby ještě chvíli popovídali a já s Milanem vyrážím na obhlídku autopůjčoven do blízkého okolí. Kousek od hotelu je Avis, ale ceny se nám příliš nepozdávají, spokojeni jsme až v Al Khail Rent a Car kousek od Clock Tower, kde po chvíli Milanova smlouvání zamlouvám na dva dny SUVčko za 225 dirhamů na den včetně pojištění. Vracíme se zpátky do hotelu a jedeme všichni společně pár minut po Banyas Road na kryté parkoviště hned vedle Spice souqu, trhu s kořením. Na ten na chvíli zamíříme, procházíme se kolem stánků s různým kořením, kadidlem a dalšími pro nás středoevropany krásně exotikou vonícími surovinami. Pak přejdeme hlavní ulici a na břehu kanálu Dubai Creek přicházíme ke stanovišti tradičních lodí abra, které jednak převáží místní i turisty na druhou stranu a pak také nabízejí především pro turisty projížďky po zálivu. Volíme druhou variantu a za chvíli již všichni nasedáme na loďku, kterou máme na hodinu pronajatou. Usměvavý bangladéšan nás nejdříve veze po jedné straně kanálu až k mostu Al Maktoum bridge a po té po druhé straně kanálu zpět. Okolí kanálu Dubai Creek je původním obchodním centrem celého města a i nyní je v něm pořádně rušno. Míjíme další různé tradiční lodě, vedle abra i výletní a nákladní lodě dhow, pozorujeme okolí, kde se na jedné straně nacházejí různé moderní budovy a na druhé nízké tradiční stavby arabského stylu. Sledujeme námořníky z východních zemí, jak nakládají a vykládají náklad či jen tak odpočívají na palubách lodí dhow. Počasí je na projížďku úplně ideální, svítí sluníčko, teplota kolem 27°C, ale u vody příjemně pofukuje a tak nám celý výlet na loďce velmi rychle utekl. Po návratu ke břehu se vracíme k autu a zamíříme zpět do apartmánu, kde něco poobědváme a já se s Milanem vydávám do půjčovny vyzvednout zamluvené auto.

Pózujeme v poušti

V jednu hodinu po obědě nasedám do téměř nové a na poměry v SAE téměř nijak nepoškrábané Kia Sportage s najetými necelými 11 tisíci kilometry, zvykám si chvíli na automatickou převodovku, u apartmánu nabírám zbytek rodiny, Milan přesedá s Monikou do jejich Hyundai Tucson a vyrážíme na dvoudenní výlet. Z Dubaje vyrážíme směrem na jihovýchod a přes Lahbab a Nazwu míříme na Milanem vybrané místo v poušti nedaleko od kousku skály zvaného Camel Rock, cestou ještě sbíráme dřevo na oheň, tankujeme a na benzínce nakupujeme pár dalších nezbytností.Po té, co opouštíme asfaltovou silnici přepínám Kiu na 4×4 a najíždím své první kilometry v písku, připomíná mi to jízdu na sněhu, netroufám si se svými mizivými zkušenostmi na nějaké ježdění do dun a jen následuji Milana pár kilometrů po písečné cestě na místo našeho plánovaného noclehu. To vyhlídnuté místo je pro nocování úplně parádní, ze dvou stran skály chránící před větrem a poskytující ráno stín, ze třetí duna, na kterou naše děti hned vyráží a užívají si toho velkého pískoviště. My zatím stavíme stan, připravujeme ohniště a vůbec vše další na noční kemping. Pak opět nasedáme do aut a jedeme ještě pár kilometrů pouští k vyšším dunám, pod kterými auta necháváme a začínáme pěšky šplhat nahoru.  Výhled ze shora je pro nás středoevropany úplně neskutečný, kolem dokola jen písečné duny, sem tam nějaký keřík nebo skála a nebýt sloupů elektrického vedení v dálce, tak ani žádné známky nějaké civilizace. Procházíme se po dunách, fotíme o sto šest, čekáme na blížící se západ slunce, který si zde v dunách chceme vychutnat.

Nocleh v poušti

Sledujeme, jak žlutý kotouč pomalu mizí, hru barev a stínů v dunách, opět uděláme pár fotek a za blížícího se šera se vracíme zpátky k autům a v nich poté k postavenému stanu. Rozděláváme oheň, na kempingovém stolečku Magda s Monikou připravují zeleninu a maso k večeři, kolem ohně roztahujeme rohože a užíváme si krásného večera. Děti už začínají být unavené a tak je zaháníme do stanu a necháváme spát, zatímco my si dál povídáme u ohně. U něj je fajn, protože s blížící se nocí začíná být přeci jen docela chladno, Milan půjčuje Magdě svůj teplý pouštní kabát a ta v něm hezky pózuje. Já se opět s foťákem trochu procházím po okolí a zkouším fotit vycházející měsíc i krásně hvězdami posetou oblohu. Kolem půlnoci už jsme unavení všichni, já s Magdou mizím za dětmi do stanu, Milan s Monikou do svého ležení v prostorném Tucsonu a za velmi tiché noci všichni usínáme.