Airbus A380 v Mnichově

Ráno vstáváme brzo, dětem se z postele příliš nechce, ale nakonec se daří naskládat celou rodinu do auta a v pět ráno vyrážíme směr Mnichov. Dle předpovědi počasí by sice žádné komplikace ohledně sněžení, náledí apod. nastat neměly, ale přeci jen jsme raději vyráželi dřív, než by bylo nutné, cesta přes Šumavu může být občas nevyzpytatelná a my bychom neradi na letiště dorazili pozdě. Naštěstí cesta opravdu ubíhala bez zádrhelu, děti vzadu v autě pospávaly a když jsme v půl desáté dopoledne dorazili na parkoviště Pfiffig Parken kousek od mnichovského letiště, byly už řádně odpočaté. Předal jsem Magdě vytištěné číslo rezervace parkování a poprosil jsem jí, aby zašla domluvit s paní v budce u vjezdu na parkoviště detaily, přeci jen se na rozdíl ode mne německy domluví, nakonec se však ukazuje, že použití cizího jazyka ani není nutné, protože paní je původem Češka. Zanecháváme auto na ukázaném nám místě, přendáváme kufry do místní dodávky a po cca. čtvrt hodince nás paní vysazuje na letišti Franze Josefa u odletové haly Terminálu 1. Nechává nám na sebe telefonní číslo, abychom jí po návratu zavolali a ona pro nás mohla zase přijet a vzít nás zpátky k našemu autu. Času máme dost a dost, naštěstí již můžeme odbavit kufry, čehož rádi využíváme a pak již bez těžkých zavazadel bloumáme letištěm. Kolem jedné hodiny se odbavujeme i my a ze sedaček u gate sledujeme na stojánce velký Airbus A380-800 společnosti Emirates, který nás má za pár hodin přemístit do Spojených arabských Emirátů. Impozantní stroj, schválně jsem vybíral let z Mnichova, abychom se mohli proletět tímhle největším současným osobním dopravním letadlem na světě. Před druhou hodinou už je prostor salonku u gate plní lidí, až si říkáme, že tolik se jich přece do jednoho letadla nemůže vejít, ale když se konečně brána otevírá, tak se celá ta masa spořádaně s pomocí personálu rozdělí do front ke třem nástupním mostům a všechno jde úplně bez problémů. Usazujeme se na sedadla, které jsme si před tím přes internet na plánku letadla vybrali, letušky roznášejí vlhké teplé kapesníčky na otření rukou a následuje klasická bezpečnostní instruktáž.

Oběd v podání Emirates

V půl třetí se Airbus zvedá z letištní plochy, zamíří s námi jihovýchodním směrem a my začínáme prozkoumávat možnosti audiovizuálního systému v sedačkách. Chvíli sledujeme dění kolem letadla z kamer a když jsou vidět jen mraky, tak Markéta volí nějaký animovaný film, Vojta si nachází jeden z dílů Harry Pottera a Magda volí pár dílů Panství Downton. Letušky roznáší pití a následně i večeři, pestrý výběr z menu i dětská jídla, žádný plastový příbor, ale pěkně z nerezu, prostě spokojenost. Večer ve čtvrt na dvanáct místního času přistáváme na letišti v Dubaji u terminálu 3 a spolu s davem cestujících po pojízdných eskalátorech projíždíme velmi prostornou letištní halou, s otevřenou pusou koukáme na umělý vodopád, letištní hodiny značky Rolex a další luxusní výzdobu a postupně dle značení míříme do přízemí na sken oční duhovky. Zařazujeme se do front, já s Vojtou do kratší fronty pro muže, Magda s Markétou do o něco delší pro ženy, sken probíhá rychle a bez problému, děti imigrační úředník u skeneru neřeší, skenují tedy jen moje oko a vzápětí dostanu já i Vojta otisk razítka na papírový výtisk víza, který si jsme si před odletem díky Emirates přes internet zařídili. Po skenu míříme ke klasickým imigračním přepážkám, fronty jsou všude docela dlouhé, když se rozmýšlíme, kam se zařadit, tak se rozhodli otevřít další a máme to štěstí, že nám ukazují, abychom k nim zamířili. Vstupní razítko do pasu tak máme poměrně rychle a přesunujeme se dále ke karuselům, kde zrovna začínají vyjíždět kufry z našeho letu. Po chvíli čekání, kdyže už konečně vyjedou i ty naše se s nimi kolem celníků dostáváme do haly, kde bychom se měli setkat s bratrancem Milanem. Pracuje v Saudské Arábii a přes emaily jsme se s ním a jeho přítelkyní Monikou dohodli na pár společně strávených dnech v Emirátech. Setkání probíhá bez problému a za chvíli nás již Milan veze do našeho hotelu.

Obývák v našem pokoji

Venku je krásně teplo, znatelný rozdíl oproti rannímu mrazu u nás doma, sledujeme večerní ruch v Dubaji a po pár minutách jízdy jsme u Khalidia Hotel Apartments, kde jsme si před měsícem zarezervovali přes Booking.com apartmá za vcelku rozumné peníze. Pokoj je velmi prostorný, plochu odhadujeme přes 100 metrů čtverečných, dvě ložnice, každá s vlastní koupelnou, velký obývací pokoj s jídelním koutem, dobře vybavená kuchyně. Zatímco Magda a děti vybalují, vyrážím s Milanem ještě na chvíli ven do blízkého nonstop obchůdku nakoupit vodu, pečivo a pár základních surovin. Chvilku se pak ještě domlouváme na ráno a kolem půl druhé jdeme spát.