Na ledovci
Ráno po snídani, kterou již tradičně obstarala Magda naproti v pekárně jedeme autem do Malga Ciapéla na parkoviště u spodní stanice lanovky na Marmoladu ve výšce 1450m. Jsme zde relativně brzo, je čtvrt na deset a parkoviště je téměř prázdné, kupujeme zpáteční lístky na Punta Rocca za 22€ za dospělého, děti nám hodná paní pokladní odpouští a se dvěma přestupama u Antermoja a u Rifugio Serauta jsme za necelou půlhodinu ve výšce 3265m. Především první úsek cesty oranžovomodrou gondolou je poměrně strmý a vede velmi blízko rozeklaných skal, poslední úsek je mírný a nabízí pohledy na zbytky upravé sjezdovky po pravé straně. Výhledy od Rifugia Punta Rocca jsou nádherné, máme celé Dolomity jak na dlani, díky krásnému počasí jsou na severu vidět i vrcholky rakouských Alp. Nahoře je ještě spousta sněhu, dětem se líbí zaparkovaná rolba PistenBully, hned se u ní musí fotit, přeci jen v červenci se jim možnost vyfotit se na sněhu u rolby příliš často nepoštěstí.
Marmolada - pohled na Gruppo di Sella
Procházíme se po sněhu, kocháme se pohledy na Dolomity, fotíme o stošest, děti se zkouší koulovat. Sledujeme skupinu na laně navázaných lidí, kteří stoupají po ledovci, nemůžeme se nabažit výhledů do okolí. Ztrávíme nahoře něco málo přes hodinku, než se lanovkou vydáváme opět dolu, gondolu máme celou pro sebe a tak studujeme i ovládací pult u řidiče. Na parkovišti nasedáme do auta a přejíždíme pár kilometrů k parkovišti u Lago di Fedaia u chaty Rifugio Cima Undici. Po asfaltové cestě vedoucí na jižní straně jezera, kde platí zákaz vjezdu, obcházíme celé jezero až k hlavní silnici, cesta po asfaltu není dvakrát příjemá je i docela vedro a tak občas s dětmi seběhneme dolu k vodě osvěžit se jejím chladem a hodit pár žabek. Přejdeme silnici a po cestě 699 stoupáme k Rifugio Padon, cestou dostáváme hlad a tak si sedáme do trávy s výhledem na Marmoladu obědváme.
Marmolada z cesty Geologico Arabba
U chaty Rifugia Padon se Vojtovi moc líbí velké množtí vlajek plápolajících v mísrném větru, na chvíli se zde zastavujeme a následně se odsud vydávámeme po panoramatické vyhlídkové cestě s názvem Sentiero Geologico Arabba. Kocháme se nádhernými výhledy na celý masiv Marmolady a na krásně tmavě modrou hladinu Lago di Fedaia, na svazích kolem nás se pasou ovce, máme štěstí a zahléneme i sviště, který se příliš nebojí a nechá se dřív než zmizí ve své noře i vyfotit. Magdě neunikne ani množství kvetoucích rostlin a fotí různé hořce, zvonky, sasanky a orlíčky. Cesta vede po úbočí a není nijak náročná, vpravo vedle nás se tyčí skalnatý hřeben Padon, po kterém vede nádherná a náročná Via Ferrata delle Trincée. Asi po hodince se cesta stáčí doprava, koukáme do mapy a rozhodneme se si trasu podstatně zkrátit a namíříme si to co nejpříměji z kopce dolů směrem k cestě č 698. Občasa sice musím Markétku snášet, ale Vojta snatečně skáče a po chvíli náročnějšího sestupu horským terénem se dostáváme na značenou cestu č. 698, po které již dále v poklidu sestupujeme k jezeru Lago di Fedaia. Po hrázi na západní straně se spolu s davy lidí dostáváme až na parkoviště k našemu autu a přes Albu sjedeme zpátky do Canazei. Večer se ještě vydáme do centra města na večeři a na zmrzlinu, po deváté večer se chystáme do postele, když nás vyruší hluk z ulice. Zamíříme na balkon a půl hodinky sledujeme jakousi místní slavnost, kdy se na ulici pod naším balkonem představují zástupci jednotlivých městeček a vesnic z údolí Val di Fassa a pomocí různých výsupů a alegorických povozů představují zřejmě nějaké typické věci charakterizující jejich život.