Před Tre Cime di Lavaredo

Po snídani sedáme do auta a přes Cortinu d’Ampezzo míříme kolem jezera Lago di Misurina na placenou horskou silnici vedoucím údolím Val Del Cadin di Longeres k chatě Rifugio Auronzo. Cesta nám zabere dvě hodiny a tak když příjíždíme po čtvrt na dvanáct k parkovišti pod chatou, je zde již poměrně plno, sice nacházíme místo na zaparkování, ale je relativně daleko od chaty. Nevadí, vyndaváme z auta batohy a hledáme ve spleti různých vyšlapaných stezek cestu č. 105, po které zamíříme k rozcestí Forcella Col di Mezzo. Cestou se kocháme a fotíme pohledy dolu do údolí na Lagi di Misurina a plato Monte Piana i nahoru na vrcholy masivu Cadini di Misurina. Počasí nám opět přeje, sluníčko svítí, nebe jen s minimem bílých oblaků a tak v poklidu v tričku po půlhodině docházíme po vrstevnici k rozcestí. Po naší pravé straně se konečně začínají objevovat tři štíty Tre Cime di Lavaredo / Drei Zinnen, nádherné kolmé stěny, jeden ze symbolů Dolomit. Po cestě č. 105 je obcházíme ze severní strany, stezka již není jen po vrstevnici, ale různě stoupá a klesá, obcházíme několik jezírek, u jednoho z nich zastavujeme, sedáme si do trávy a z batohu vybalujeme náš dnešní oběd. Relaxujeme a sledujeme turisty, kteří využívají zajištěných cest přímo pod kolmými stěnami Tre Cime.

Dvakrát tři špice 🙂

Přecházíme malé údolí a rozhodujeme se dle mapy, že vynecháme další stoupání po cestě č. 105 k chatě Rifugio Antonio Locatelli a vezmeme to napřímo po strmějších vyšlapaných stezkách na cestu č. 101. Hrabeme se do strmého svahu, cesta je to sice náročná, ale necelých půl kilometru nám zkrátilo téměř dvoukilometrové sice mírnější stoupání. Nahoře potkáváme starší pár, který na nás evidentně čeká, mysleli jsme, že čekají, až jim uvolníme úzkou stezku, po které budou scházet dolu, ale mýlili jsme se, dva čeští manželé podávají našim dětem jako odměnu za výstup čokoládové tyčinky, gratulují jim k tomu, jak nahoru krásně vyšli a vzpomínají na turistiku se svými vlastními ratolestmi. Pro naše děti jsou však mnohem větší odměnou hromady sněhu, které se poblíž cesty č. 101 nacházejí a které musejí jednu po druhé detailně prozkoumat. Pokračujeme dále až k rozcestí Forcella Lavaredo, kde se dětem líbí až metr a půl vysoká hromada sněhu, pod kterou ochotně pózují. Kocháme se pohledem na štíty Tre Cime, které máme tentokrát po levé ruce i na celou planinu pod nimi, kterou máme jako na dlani a kde je vidět cesta, kterou jsme sem došli. Nyní máme před sebou již jen sestup k chatě Rifugio Lavaredo a pak po široké cestě návrat na parkoviště pod chatou Rifugio Auronzo, fotím pohledy dolů do údolí směrem na Auronzo di Cadore s jezerem Lago di Santa Caterina. Nasedáme do auta a v půl páté zastavuji u lanovky pod Cinque Torri, zjišťuji však, že děti dnešní výlet zmohl natolik, že na svých sedačkách vzadu spokojeně spí a tak udělám jen pár fotografií a pokračujeme dál do Canazei. Po večeři vyrážíme na krátkou procházku do městečka a jdeme spát.