Ráno po snídani vyrážíme pěšky k dolní stanici lanovky na Pecol a dále na Col dei Rossi, dnes máme v plánu Sas de Pordoi, když však po dvaceti minutách jízdy lanovkami vystupujeme na Col dei Rossi, zjišťujeme, že celý vrchol Sas de Pordoi je v mracích a ani pohled po nejbližším okolí nevěští, že by se to v nějaké krátké době mělo zlepšit. Jen pohled jihozápadním směrem vypadá nadějně, nebe bez mráčku, uděláme tedy nahoře jen pár fotek směrem na Marmoladu, celý masiv Gruppo di Sella i dolu na lyžařskou oblast Gardecia a využíváme toho, že díky Panorama Passu máme lanovky zadarmo. A tak hodinku po té, co jsme opustili Canazei, jsme po několika jízdách lanovkou opět dole, sedáme do auta a přejíždíme dvacet minut do Vigo di Fassa, kde parkujeme na parkovišti u lanovky Funivia Ciampedie. Jedeme nahoru lanovkou a u Rifugio Ciampedie si dáváme oběd, obložené čerstvé houstičky z pekárny v Canazei, které ráno Magda v rámci italské konverzace nakoupila. Fotím vrcholy masivu Gruppo di Sella i blízké rozeklané štíty masivu Gruppo del Catinaccio / Rosengarten a společně se pak vydáváme po cestě č. 540 k Rifugio Gardeccia. Cestou lesem fotíme různé kvetoucí rostliny, roste zde spousta krásně modrých zvonků a všude jsou růžové drobné keře azalek.
 

Počasí je opět nádherné, sluníčko svítí a tak se u chaty rozvalíme do trávy na louce a kocháme se pohledy po krásném okolí. U chaty je i malé jezírko, které opět dětem slouží jako zdroj zábavy a tak je necháme chvíli si pohrát a pak zamíříme po štěrkové silničce údolím Val di Vaiolet k dolní stanici sedačkové lanovky, která nás vyveze zpět na Ciampedie. Cestou Magda opět fotí množstí kvetoucích kytek, občas si jen tak sedáme do trávy a rozhlížíme se po bechderoucím okolí. V půl páté jsme zpět na parkovišti ve Vigo di Fassa a rozhodujeme se, že se ještě nevrátíme zpět do penzionu a přejíždíme autem pár kilometrů za Karerpass k jezeru Lago di Carezza.

Parkujeme na placeném parkovišti, u kterého nechybí občerstvení a obchod se suvenýry a sportovním oblečením, který musí Magda pozorně prozkoumat. Podchodem scházíme k jezeru s nádherně modrou vodou, jejíž hladina v průběhu roku znatelně kolísá, jezero je napájeno jen vodou z tajícího sněhu a srážkovou vodou a tak na konci jara mívá hloubku 17 metrů a na podzim pouhých 6 metrů. Na hladině se zrcadlí štíty masivu Gruppo del Latemar i nádherné smrkové stromy okolního lesa, z jejíchž kvalitního pomalu a pravidelně rostoucího dřeva se vyrábějí hudební nástoje. Kolem celého jezera vede stezka s několika dřevěnými vyhlídkami a informačními zastaveními a tak neváháme a dáváme si hodinovou procházku. V sedm večer jsme zpátky v Canazei, uvaříme si večeři, zahrajeme několik her a jdeme spát.