Odpoledne po návratu z práce s vidinou dvou volných svátečních dní, které využijeme na prodloužení si dovolené se zastavuji u tchána vypůjčit si jeho třídveřovou Mazdu 323F, která se nám na náš výlet jeví jako ideální vozítko. Nechávám mu svůj služební Pickup, kdyby náhodou potřeboval někam vyrazit a moc mu děkuji. Je to od něj hezké, že mi tak věří a že mi své auto půjčí, před necelým rokem jsem si vzal jeho jedinou dceru a už mu jí nevrátil. Doma ještě rychle něco pojíme, nandáváme všechny naše připravené a zabalené věci do kufru a na zadní sedačky, je toho poměrně hodně, především krabic s potravinami. S ohledem na ceny ve Skandinávii si sebou v podstatě vezeme veškeré jídlo, utrácet chceme jen za vstupy, občas kempy a samozřejmě benzín. Kolem šesté se rozloučíme s rodiči se slibem, že se budeme pravidelně ozývat a dávat o sobě vědět, a opouštíme naše rodné město. Cesta na Prahu probíhá bez problémů, ani Praha není nijak ucpaná a tak projíždíme bez větších zdržení. Jediným drobným problémkem se ukazuje průjezd křižovatky Průmyslové s Poděbradskou, kde se nám na přejezdu přes tramvajové koleje otevírá kufr. Hned za křižovatkou zastavuji, Magda jej vyběhne zavřít, naštěstí z plného kufru nic nevypadlo a my můžeme bez většího zdržení a ztrát pokračovat dál. Jen si říkám, že musím víc myslet na to, že Mazda má přeci jen nižší podvozek, než můj služební Pickup a některé nerovnosti přejíždět s větším rozmyslem. V devět večer projíždíme přes Dubí na Cínovec, všude kolem postávají slečny a Vietnamci nabízejí trpaslíky, my vzpomínáme, jak jsme kdysi v těchto místech přejížděli se staženým hrdlem a půlkama hranice do NDR a na více než tři týdny opouštíme území České republiky. Kousek před Drážďanami se napojujeme na německou dálnici a teď už cesta opět ubíhá rychleji. Kolem půlnoci zastavujeme na dálničním odpočívadle Börde – Nord u dálnice A2 kousek kousek za Magdeburgem, na místní čerpací stanici spácháme základní hygienu, sklápíme přední sedačky a usínáme. Dnes jsme ujeli 578,6 km.