Ráno po příjemném vyspání si s panem Kilenem dopřáváme společnou snídani, pak všechno naše věci pořádně porovnáme a zabalíme do batohů a tašek a čekáme na kamaráda Paula, který pro nás má přijet. Ukazuje se, že na nás nezapomněl a v deset hodin již nakládáme všechny naše batohy k němu do auta. Loučíme se s panem Kilenem, za vše mu děkujeme, následujeme naše věci a i my si sedáme auta. Děkujeme Paulovi za to, že nás ve svém bytě nechal přespat po našem příletu před měsícem a za to, že si na nás dnes udělal čas a pomůže nám s příjemně strávit dnešní den a s dopravou na letiště. Míříme nejdříve opět do centra San Francisca, kde si na Market street kupujeme na památku kalifornskou SPZtku a nějaké hezké pohledy. Pak přejíždíme do oblasti Fischerman’s Wharf, kde navštěvujeme Pier 39, což přístavní molo se spoustou atrakcí, obchůdků a restaurací. Je známé především pro svoji kolonii lachtanů, kterou z mola pozorujeme. Z mola máme i nádherný výhled na sanfranciský záliv včetně Golden Gate Bridge a Alcatrazu, děláme poslední fotky a s městem se pomalu loučíme. S Paulem jedeme ještě k němu domu, kde pro nás jeho manželka Jackie připravila pozdní oběd, i jí děkujeme za nocleh a péči a pak se již loučíme a necháváme se odvézt na letiště, kam přijíždíme kolem třetí odpolední. Loučíme se i s Paulem, ještě jednou za vše děkujeme a vydáváme se k odbavovacím přepážkám společnosti British Airways. Cestou zjišťujeme, že jsme zřejmě u Paula v autě zapomněli jednu taštičku se suvenýry, doufáme, že jí najde a nějak zařídí, aby dorazila k nám domu. U přepážek stojí velká fronta, která se ani moc nehýbe, odbavování probíhá strašně pomalu, až si říkáme, jestli vše včas stihneme. Statná paní u přepážky není ani příliš nadšená z našich batohů, vše převažuje, kontroluje připevnění karimatek a vůbec nám dává najevo, že s pěknými kufry by to bylo snazší. I palubní vstupenky dostáváme tak, že sedíme rozházeně po celém letadle. Ale nakonec vše zdárně, včetně kontroly pasů absolvujeme a míříme do bezcelní zóny. Jen se tak ale mezi obchody procházíme a přes šestou hodinou večerní konečně nastupujeme do Boeingu 747-400 britských aerolinií. Sedáme si na svá místa, skoro na čas startujeme, užíváme si ještě vzdáleně z okénka poslední výhledy na San Francisco a jeho okolí a začínáme se těšit domu. Posloucháme se sluchátek nějakou hudbu, po vystoupání do letové hladiny ještě dostáváme večeři a pak se všichni pokoušíme usnout a maximum dvanáctihodinové cesty prospat.