Ráno po probuzení si společně s Donem a Veronikou dáváme snídani, vracíme jim všechny zapůjčené věci, především stan a kempingové vybavení jsme využili úplně naplno, moc jim za vše děkujeme a loučíme se s nimi. Do kufru auta už hážeme jen naše batohy, opouštíme Los Osos a vydáváme se na sever. Dnešním cílem je San Francisco, nehodlám k němu však jet co nejrychleji, ale chci se projet po další slavné silnici, pacifické dálnici č.1. Po pár kilometrech se silnice dálničního typu přeměňuje v normální obousměrnou silnici, provoz je minimální. Projíždíme převážně při pobřeží, kolem pestrá zeleň, v dálce modrý oceány, občas je vidět tříštící se vlny o skalnaté útesy. Do toho krásně svítí sluníčko, takže výhledy opravdu nádherné, u některých vyhlídek občas i zastavujeme se na chvíli pokochat. Kousek před Big Sur tankuji na Shellce nádrž zase do plna a dozvídám se, že se bohužel dál po této pobřežní silnici nedostaneme a dostáváme doporučení k přejezdu přes NP Big Sur na dálnici 101. Musíme se kousek vrátit a pak se různě serpentinami šplhat do kopce, abychom se nakonec u města San Lucas na danou dálnici napojili. Cesta po ní pak už probíhá bez problému, sjíždíme z ní až kousek za San Jose u Menlo Parku a opět po necelém měsíci zastavujeme v nám již známé ulici u domu pana Kilena. Zdravíme se s ním a necháváme u něj všechny naše batohy, tašky a další věci. Autem pak pokračujeme dál po dálnici ještě půl hodiny až k sanfranciskému letišty do půjčovny Avisu. Zde v půl páté s díky vracíme automobil, který nám měsíc bez jakéhokoliv problému sloužil spolehlivě a se kterým jsme najezdili celkem 5313,7 mil. V půjčovně probíhá všechno v pohodě a tak již zanedlouho stojíme s našimi batohy na zastávce autobusu, který nás hodí zpět do Menlo Parku. Nestále se rozhlížíme, zda-li nezahlédneme nějaké nám povědomé místo, abychom nepřejeli a včas vystoupili. Pan šofér, příjemný usměvavý černoch si toho všímá a když zjistí, kdeže to chceme vystoupit, uklidňuje nás, ať si v klidu sedneme, že nám dá vědět. A slovo samozřejmě dodrží a tak vystupujeme na zastávce, odkud to k domu pana Kilena máme jen kousek. S panem Kilena pak ještě dlouho povídáme, uvaří nám i dobrou večeři a v průběhu podvečera využíváme i jeho pračku a pereme nějaké naše věci, ať je smradlavé a špinavé netáhneme v batohu na letiště. Pak už jen spácháme nějakou tu základní hygienu a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 314,1 mil.