Po půlnoci opouštíme svítící Las Vegas, projíždíme se ještě naposledy po Stripu a pozorujeme večerní život, nasvícené hotely a blikající světla kasín a zábavních resortů. Tohle město večer opravdu žije, my ale máme zamířeno do podstatně klidnějšího a tiššího místa, do národního parku Death Valley. Na výjezdu z města ještě opět dotankovávám benzín a pak jedeme noční krajinou téměř osamoceni, další auta potkáváme opravdu jen výjimečně. Po druhé hodině ranní kousek za hranicí mezi Nevadou a Kalifornií u Death Valley Junction zastavujeme na malém odpočívadle a na chvíli v autě usínáme. Před sedmou nás již ale probouzejí první sluneční paprsky, posnídáme nějaké sušenky a míříme na první zajímavé místo v národní parku – Zabriskie Point, kam to máme autem necelou půl hodinku. Z parkoviště jdeme kousek k vyhlídce na zkamenělé zlatavé duny, v tuto chvíli krásně nasvícené vycházejícím sluncem. Zvrásnělé jemné vlny vznikly vysušením a erozí horniny v místě bývalého jezera, chvíli se tu zdržíme, uděláme fotku a jedeme zase o kousek dál, tentokrát na nejnižší místo Severní Ameriky – Bad Water. Nacházíme se 85,5 metru pod hladinou moře, jehož úroveň je vyznačena na skále u parkoviště. Jdeme kousek po pěšině na rozsáhlé solné pláni až k hnědé ceduli, označující ono přesné místo, za ním je malé mělké jezírko s krystalky soli na kamenech kolem něj i na pláni široko daleko. Přestože je teprve osm hodin ráno, začíná být poměrně slušné teplo, zcela chápeme, proč má tato oblast jméno Údolí smrti. O to větší šok pak způsobuje oáza Furnace Creek, kdy najednou uprostřed nehostinné pouště rostou palmy a je tu celkově hodně zeleně. Nachází se zde jednak hotel, který má ale teď v létě zavřeno, a pak taky Visitor center, který samozřejmě navštěvujeme. Je tu i obchod a nástěnka s informacemi o místních klimatických rekordech, před budovou je pak velký displej s aktuální teplotou ve Fahrenheitech, zrovna ukazuje 98°F.
Nabíráme si do flašek studenou vodu a míříme na poslední místo, které máme v plánu navštívit směrem ven z národního parku, do písečných dun Mesquite Flat Sand Dunes. Ještě před nimi ale na chvíli zastavujeme na vyhlídce, ze které se nám nabízí krásný výhled do Údolí smrti, do té části, kde se nachází velká solná pláň a Badwater Basin. Po příjezdu na parkoviště odcházíme na procházku do písečných dun, vypadá to tu opravdu jak na nějaké menší Sahaře, je slušné vedro a písek je neuvěřitelně horký. Zdržíme se zde asi do jedenácti hodin a pak již opravdu NP Death Valley opouštíme. Máme před sebou dalekou sedmihodinovou cestu do Los Osos, kde se máme opět po více než třech týdnech setkat s kamarádem Donem u něj doma. V městečku Olancha je na příhodném místě benzínka s minimarketem, tak opět dotankovávám a kupujeme si nějaké sendviče a studené pití do auta. Do Los Osos přijíždíme kolem páté odpolední, chvilinku bloudíme, ale nakonec se dám daří najít Donův dům, vítáme se s ním i jeho přítelkyní Veronikou. Setkáváme se i s dalšími jejich kamarády, s Kevinem, Renatou, Rafaelem a Lenou, společně si povídáme a hrajeme různé hry. Don si začal vařit své vlastní pivo, chmel si nechává posílat z Čech a tak ochutnáváme a chválíme. Navečer si stavíme stan u Dona na zahradě a pozdě večer jdeme spát. Dnes jsme ujeli 557,4 mil.