Ráno vstáváme časně, uděláme si snídani, opět celý ten náš pojízdný cirkus balíme do kufru auta a opouštíme Desert View kemp. Jedeme jako včera odpoledne po Desert View Drive do Grand Canyon Village, cestou zastavujeme nejdříve na vyhlídce Moran Point a následně na asi nejkrásnější panoramatické vyhlídce Grandview Point, odkud je vidět opravdu veliká část kaňonu s meandrem řeky Colorado River. Po příjezdu do Grand Canyon Village opět zamíříme na zastávku shuttle busu a necháme se tentokrát svézt na západ od vesnice po cestě Hermit Road až na její úplný konec na vyhlídku Hermit’s Rest Viewpoint. Chvíli se tu zdržíme a kocháme se výhledy dolu do kaňonu, počkáme na další autobus a necháme se jím odvézt na vyhlídku Mohave Point. Tady se opět rozhlédneme a abychom se také trochu vyvětrali, pokračujeme odsud pěšky po okraji kaňonu po stezce Rim Trail na vyhlídku Hopi Point, kam to máme asi jednu míli. Procházka je to příjemná, už sice začíná být docela teplo, ale pořád ještě není takové vedro, jako včera odpoledne a kolem stezky jsou sem tam porosty borovic, takže se jde občas i stínem. Vyhlídky do velkého kaňonu jsou celou cestu impozantní, moc se nám tu líbí. U Hopi Pointu čekáme chvíli na zastávce a autobusem se necháme odvézt zpátky do vesnice. Tam se ještě chvíli procházíme, zajdeme se podívat na místní železniční stanici, kde stojí krásná lokomotiva FPA-4 v hnědozelených barvách Grand Canyon Railway a nakupujeme ještě nějaké suvenýry. Po poledni národní park Grand Canyon opouštíme, na oběd se stavujeme v Subway u města Williams asi po hodině jízdy po napojení se na dálnici I-40.
U města Seligman se rozhoduji z dálnice odbočit doprava, vím, že si trošku zajedu a do dalšího většího města Kingman místo po hlavní pojedu po vedlejší silnici. Ale tou silnicí je historická slavná Route 66, tak je snad zajížďka pochopitelná. Po odbočení se nestačíme divit, město Seligman je podél silnice obnoveno ve stylu 50. let a vypadá, jako by se zde zastavil čas. Na domech na omítce malované obrázky, různé poutače na motely, restaurace, kavárny, které z venku připomínají tehdejší dobu, figuríny, klasické americké káry. Nachází se zde také několik obchůdků se suvenýry, čehož využíváme i my a jeden odznak s cedulí Route66 si na památku kupujeme. Po silnici pokračujeme dále na západ a já si plním svůj malý sen, jedu po Route 66, silnice je pěkná, rovná a provoz je minimální. Okolo toho moc k vidění není, kolem nás step a v dálce se zvedají skály, na nebi se začíná potahovat a vypadá to na brzký déšť. Tak ještě na chvíli zastavujeme u jedné ze silničních cedulí a děláme si společnou fotku s autem a nápisem Route 66 vedle nás. V Kingmanu tuto slavnou silnici opouštíme a pokračujeme směrem na Las Vegas. Kolem šesté projíždíme přes řeku Colorado, která je v těchto místech opět přehrazena a my se rozhodujeme odbočit k parkovišti a vydat se na prohlídku přehrady Hoover Dam.
Na prohlídku s průvodcem už je pozdě a tak jen navštěvujeme místní návštěvnické centrum, kde studujeme základní informace o přehradě i přehradní nádrži, a procházíme se po hrázi. V sedm večer konečně přijíždíme do Las Vegas, zastavujeme se v místním turistickém centrum, přes které si zajišťujeme nocleh v hotelu Klondike Inn na jihu nejznámější lasvegaské ulice Strip, kousek od mezinárodního letiště, 45$ za třípostelový pokoj. Jedeme se ubytovat, dáváme si sprchu a vyrážíme na večeři a procházku městem. Procházíme kolem známých hotelů a kasín – Luxor, Excalibur, New York – New York, The MGM, Bellagio, The Mirage, všude samé neony a světelná show. Míjíme různé restaurace rychlého občerstvení, množství svatební kaplí a tetovacích salónů. Na večeři zkoušíme japonskou restauraci, kde jsme si moc pochutnali, třeba já jsem lepší kuřecí terijaki v životě nejedl. Všude je velmi živo a rušno, opravdový kontrast proti předchozím dnům, které jsme trávili v národních parcích. Kolem půlnoci se pomalu vracíme zpět do hotelu, dáme si osvěžující sprchu a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 343,3 mil.