Ráno po probuzení opět pořádně posnídáme, nasedáme do auta a po nám již známé Scenic drive jedeme až na její konec ke skalnímu chrámu Temple of Sinawava. Jde o 910 metrů vysokou kolmou stěnu přírodního amfiteátru, ovšem ta není naším cílem, parkujeme na místním parkovišti a vycházíme na procházku Riverside Walk. Jdeme po zpevněné cestě podél řeky Virgin River do úzké části kaňonu, procházíme mezi vysokými, těsně sevřenými červenohnědými skalními stěnami, které vytvářejí příjemný stín. Kolem nás je bujná vegetace, rostou tu doby a javory, ale také bavlníky a díky ze skal různě vydatně vytékající vodě je zde i hodně trav a kapradin. Celková délka této cesty je asi 1 míle, ale ani tato procházka není naším primárním cílem, tím je až pokračování této cesty zvané The Narrows. Jde o trek bez oficiálního konce, je na každém, jak daleko a hluboko se odváží brodit řekou skrz úzkou soutěsku. Předpověď počasí na nejbližší hodiny je pro nás příznivá, má být teplo a v blízkém okolí výše po proudu řeky nemá nikde pršet. To je jedna z podmínek, aby byl vstup do soutěsky povolen, z kaňonu se nedá jednoduše utéct a v případě deště hrozí, že by nás příval vody v rámci bleskové povodně smetl nebo zaklínil někde ve skále. Vcházíme do soutěsky, nejdříve jdeme po úzkých březích a jen občas přecházíme z jednoho břehu na druhý skrz vodu sahající sotva po kotníky. Později ale voda zalévá celé dno soutěsky a brodění už se nedá nijak vyhnout. Místy se soutěska více zužuje a voda už dosahuje po kolena, je sice poměrně studená, ale díky teplotě vzduchu to není až tak nepříjemné. Stěny kaňonu kolem nás jsou místy vysoké až 300 metrů, chvilkami zahlédneme úzkou štěrbinou i modré nebe nad námi a nějakou tu zeleň, ale sluneční paprsky sem dolu nedosáhnou. Soutěska je na dalších místech široká sotva 5 metrů a voda dosahuje občas až do pasu, takže je možné si zaplavat, čehož za slyšitelného výskotu někteří turisté využívají. Díky stěnám kaňonu se jsou jejich hlasy, stejně tak jako zvuky tekoucí a cákající vody, zesilovány. Brodění řekou plnou různých kluzkých kamenů je přeci jen náročnější, než klasická chůze, a tak dvě míle k ústí Orderwille Canyonu jdeme více než hodinu. Velké množství turistů se tady otáčí a vrací se zpátky, my jdeme ještě kousek, asi půl míle až k ústí Imlay Canyonu, kde to otáčíme i my a vracíme se stejnou cestou zpět k autu. Při cestě zpátky soutěskou už podobně jako jiní vracející se turisté vyhledáváme i hlubší místa a necháváme se řekou nést. Když opouštíme stín kaňonu a vracíme se zpět na slunce, panuje už takové vedro, že než dojdeme po Riverside walk zpátky na parkoviště k autu, tak máme oblečení už skoro úplně suché, jen boty nám ještě trochu čvachtají. Na celém treku jsme strávili skoro 5 hodin a musíme všichni říct, že to byl nádherný zážitek a že jsme si to náramně užili.
V kempu necháváme proschnout boty, uděláme si oběd, pak se ještě stavíme vedle v krámku na zmrzlinu jakožto dezert a odpočíváme. Ve čtyři odpoledne již ale čekáme kousek od parkoviště The Grotto Picnic Area u nástupu na stezku Kayenta Trail spolu s další skupinkou turistů na rangera, se kterým zde má začínat podvečerní výlet do oblasti Emerald Pools. Nejdříve mírně stoupáme po Kayenta Trail, nezpevněné stezce s úžasnými výhledy do údolí řeky a na okolní skály a kolem malého vodopádu přicházíme ke spodnímu z jezírek, Lower Emerald Pool. Od něj pak pokračujeme ještě asi čtvrt míle až k hornímu Smaragdovému jezírku, Upper Emerald Pool. Ranger dělá každou chvíli zastávky a dozvídáme se od něj mnoho zajímavého o parku i jeho přírodních zajímavostech, o vzniku jezírek i jejich zajímavém ekosystému. Kolem sedmé večerní jsme zpět v kempu, uvaříme večeři a po koupeli v řece jdeme všichni spát. Dnes jsme ujeli 38,4 mil.