Časový posun je pořád znát, vstáváme opět brzy ráno, tentokráte kolem šesté a po snídani a sbalení všech našich věcí a naplnění kufru auta vyrážíme do našeho prvního národního parku. Cesta ze San Francisca východním směrem je pro mne, řidiče zvyklého jen na české silnice velmi zajímavá, nejdříve přejíždíme přes Oakland Bridge, kde je ve spodním patře 5 pruhů pro směr z města a v horním 5 pruhů pro směr do města, pak krásné dálnice a rovné silnice, kde většina aut jede velmi spořádaně předepsanou rychlostí. Zvykám si na místní předpisy, vzdálenosti i rychlosti v mílích za hodinu. Po jedenácté hodině dopolední přijíždíme na hranice národního parku Yosemite v pohoří Sierra Nevada. Za 50$ pořizujeme Golden Eagle Passport, který nám umožní navštívit všechny národní parky bez nutnosti platit vstupné a po domluvě s dámou u vstupu, která nás poinformovala o aktuální obsazenosti kempů vyrážíme nejdříve hledat volné místo v Bridailveil Creek kempu, kde by jich snad ještě mělo být dost. Tento kemp sice není umístěn v centru yosemitského údolí, což nás nejdříve trošku mrzí, ale nakonec jsme z polohy kempu, klidu v něm i prostředí nadšení. Líbí se nám plac číslo 25 a tak si jej hned obsazujeme a jdeme vyřešit pro nás velmi zajímavý způsob placení. V podstatě to funguje tak, že si člověk vezme u vstupu do kempu obálku na ní napíše číslo placu, který si vybral, své nacionále, číslo auta a počet nocí, které chce přespat, dovnitř hodí v hotovosti částku odpovídající počtu noclehů, což v našem případě činí 20$ za dvě noci a obálku hodí do kastlíku. Rangeři si pak při svých obchůzkách obálky vyzvednou, udělají namátkové kontroly toho, zda vše odpovídá a je hotovo. Stavíme stan a Magda vaří oběd, po kterém ukládáme veškeré potraviny do tzv. bear boxu. V národním parku se totiž ve volné přírodě vykytuje medvěd baribal, který si zvyknul na snadnost získání potravy v místech, kde se vyskytují lidé a tak se stává nebezpečným. V parku je proto nutné vyhazovat odpadky do speciálních košů, do kterých se medvěd nedokáže dostat a jídlo se ukládá do nedobytných kontejnerů. Platí zde absolutní zákaz nechávat otevřené nehlídané jídlo v kempu nebo autě. I přes všude dostupná upozornění a výstražné cedule se však pořád nachází dost lidí, kteří tato opatření nedodržují, dočítáme se, že za loňský rok se v Yosemitech medvědi vlámali do více než 900 aut, včetně doprovodných fotografií.

Sedáme do auta a nejdřív zamíříme jižním směrem do Wawony, což je městečko na jihu národního parku s pěkným hotelem a pro me především s čerpací stanicí Chevron, protože nádrž již začíná být prázdná. S plnou nádrží nám již nic nebrání v pořádné prohlídce nejznámějších míst v centrální části parku, v yosemitském údolí. Po projetí tunelem se před námi otevírá nádherný pohled na celé krásné ledovcem vymodelované údolí. Přímo před námi je největší odkrytý žulový monolit na světě zvaný El Capitan, zastavujeme na parkovišti a obdivujeme tu kolmou a místy až převislou vysokou stěnu, která je díky své obtížnosti velmi populární mezi horolezci z celého světa. Přecházíme i na druhou stranu a děláme kratší procházku k vodopádům Bridalveil Falls, což je 189 metrů vysoký vodopád. Silnice pokračující dále je slepá a končí v Yosemite Village, které je centrem parku. Navštěvujeme návštěvnické centrum a pak míříme k jednomu z největších lákadel údolí, kterým jsou vodopády Yosemite Falls. Jsou to největší vodopády v USA a páté největší na světě, skládají se ze dvou na sebe navazujících vodopádů Horního (Upper Fall) a Dolního (Lower Fall), na kterých dohromady voda překonává výšku 740 metrů. Výška vodopádů nejvíce vyniká při pohledu z dálky, ale i pohled od paty spodního vodopádu má něco do sebe. Moc se nám v údolí líbí, okolní scenérie jsou nádherné a stále je se na co dívat a kam zamířit. Počasí nám přeje, svítí sluníčko a je příjemně teplo a tak se zpátky do kempu vydáváme až po osmé hodině. V devět již společně vaříme na vařiči večeři, pácháme základní hygienu a zalézáme do stanu. Dnes jsme ujeli 292,1 mil.