Golden Gate Bridge a San Francisco v mlze
Noc byla plná různých probouzení se, přeci jen časový posun je znát a různě s ním všichni bojujeme, jedno z příjemnějších probuzení byl příjezd mého batohu, který kolem jedné v noci přivezl poslíček z letiště, paráda, i já mám už všechny své věci. Ráno vstáváme už v 7:00, ne že bychom někam pospíchali, ale prostě už jsme nedokázali spát a tak spolu s Donem dáváme snídani ze včera nakoupených surovin, povídáme a domlouváme se, co podnikneme. Don nás nejdříve bere autem k Lombard street, což je zděná ulice považovaná za nejzakroucenější ulici světa s osmi zákrutami v kopci, který má 40 stupňové stoupání. A pak pokračujeme k nejznámější stavbě San Francisca, kterou je most Golden Gate Bridge. Přejíždíme po něm, Magda sedící s Donem vepředu má na rozdíl od nás s Tomem vzadu mnohem lepší výhled a tak jsme rádi, když na druhé straně mostu zastavujeme na malé vyhlídce. Bohužel však máme dvojnásobnou smůlu, nejen že je poměrně slušná mlha a z mostu tak vidíme jen kousek, ještě ke všemu pod ním transportují nějaký jaderný dopad nebo co a most je pro pěší uzavřen a tak se po něm ani neprojdeme. Nu což, chvilku se zdržíme a pak zas jedeme po mostě zpátky do města, cestou nás Don ještě vezme do čtvrti Haight Ashbury, kde stojí domečky zvané „Painted ladies“ a ze všeho sálá kouzlo posvátných šedesátých let, samé malované domečky, obchůdky s korálky a obrazy hippies a beatniků. Od Paula pak jedeme metrem MUNI do centra, Don nás nejdříve bere na Union square k hotelu Hilton, který má prosklené výtahy z venku budovy a díky výšce hotelu je z nich pěkný výhled na celé město. Po projížďce výtahem si procházíme čínskou čtvrť, která začíná bránou s draky na ulici Grant Avenue. Líbí se nám místní čínské obchůdky, se velkou zvědavostí koukáme na výlohy plné kuřecích pařátků apod. V jedné z restaurací si dáváme i oběd, domluva je sice velice veselá, ale nakonec jsme si i pochutnali.
Čínská čtvrť a budova Transamerica Pyramid
Nedaleko od čínské čtvrti na rohu ulic Columbus a Washington narazíme na nejvyšší budovu města Transamerica Pyramid, né, že bychom si jí nevšimli už dříve, přeci jen je díky svému pyramidovitému jehlovitému tvaru spolehlivým orientačním bodem. Budova je vysoká 256 metrů a sídlí v ní společnosti podnikající v bankovnictví, pojišťovnictví a nemovitostech. Metrem pak jedeme zpátky k Paulovi, sedáme k Donovi do auta a jedeme zpátky na letiště, kde máme přes internet v Avisu zarezervovaný automobil, kterým chceme projet značnou část amerického jihozápadu. Loučíme se s Donem a domlouváme se, že se u něj v Los Osos za necelý měsíc na pár dní zastavíme. V půjčovně probíhá všechno v pohodě, po zaplacení půjčovného a pojištění se seznamujeme s ovládáním Chevroletu Prizm s poznávací značkou 4ACE528. Pro mne je novinkou automatická převodovka, přeci jen jsem do teď neměl možnost se s ní v žádném autě setkat, ale po pár kilometrech si na ní rychle zvykám. Z letiště míříme na jih, Magda ještě slíbila navštívit v Menlo Parku pana učitele Kilena, který pro nás napsal tak pěkný zvací dopis. Městečko je hodně zelené a nízké jednopatrové domečky působí velmi mile, dům pana Kilena nacházíme poměrně snadno a na dvě hodinky se u něj zdržíme na příjemné návštěvě, hezké popovídání u šálku čaje. Cestou zpátky se ještě zastavujeme v místním velkém Safaway supermarketu a děláme pořádnej nákup potravin s větší trvanlivostí, který by nám mohl vystačit na prvních pár dní pobytů po kempech. Před desátou večer jsme zpátky u Paula v bytě, dáváme sprchu a jdeme na kutě. Dnes jsme ujeli 73,8 mil.